Od začiatku tu pripúšťam, že chránič môže pri dotyku s fázou vybaviť a súhlasím aj so všetkými príkladmi z praxe a otázkami.
Tvrdím iba, že to nie je rovnocenná bezpečná ochrana živých častí v porovnaní s ostatnými a nikdy nebude.
Kto sa čo i len trošku zamyslí tak pochopí, že podľa 415.1.1. je to jediná ochrana, ktorá pripúšťa pri jej normálnom používaní aj možnosť smrti. S podobnou pravdepodobnos ťou sa dá prežiť aj ruská ruleta.
Pane Klein ona není rovnocenná, ona je doplňková.
Má zvýšit šance na přežití, když selže úplně všechno. Nemluvě o faktu, že i to co norma považuje za bezpečný proud může způsobit smrt určitého procenta senzitivních jedinců se srdeční vadou, nebo druhotnými následky jako je pád po úleku.
Takže uznávám, že chránič nespasí 100% úrazů, ale to nedokážou ani airbagy a pásy (které mají mimochodem časově omezenou zaručenou funkčnost).
Dovolím si otázku. Co tedy navrhujete použít za "věc", která zvýší šance na přežití v případě úrazu elektrickým proudem (nebo mu úplně zabrání), způsobeným náhodným dotykem živé části v případě, kdy už došlo k poškození krytu, izolace, zábrany... působením neovlivnitelné
ho působení VV na el.zař.?
Třeba tedy již uváděný upadlý fén, nebo situace, kdy se kutil bude snažit opravit mixér, sundá kryt, spustí ho bez něj a zapomene se, když vyletí obrobek ze soustruhu a rozmlátí světlo nad ním a protože i přes rozbití žárovky nedošlo k vybavení jističe, protože ITM je docela držák, soustružník ještě napůl v šoku, že mu to mohlo urazit kebuli vezme kovový žebříček, opře ho o soustruh, vezme neizolovaný kombinačky a začne vytáčet patici.
Co je tedy lepší, co v takových situacích zamezí úrazu? A O.T. nepočítám, tam je to jasný.