Že by to byl boj? - pokud zhotovitel se nesetká na počátku projektu a oba nevyloží jasně karty - mohou přijít nemilá překvapení. Ale pokud zhotovitel ukáže jak jeho práce vypadá a kolik co běžně stojí a za co bude ručit - tak hned na počátku je vidět jestli zákazník na to peníze má a je ochoten za dílo platit, nebo jestli se představy zhotovitele a investora do té míry rozchází, že nemá cenu pokračovat.
Stačilo by podepsat, že super. Vždy to vyžaduje 3. fáze: sběr informací, jejich třídění a realizace. Podnikáme proto, abychom vytvořili zisk.
Příběh je součásti a pokračování seriálu "o desateru pravdy".
V X. pravdy se setkáváme se 4. přikázáním "pravdy podle dohody".
To, co popisuje kolega JK, jsem často v práci RT, ale i zhotovitele zažíval.
Zvláště VRZ jsem vykonával jen pro vybrané a prověřené firmy, kde jsme měli dohodu, že na začátku jednání budu pro zhotovitele dělat poradenskou činnost. A protože elektro firmy neměly nedostatek objednávek, tak šlo rozeznát tu hranici, zdá vůbec do toho projektu má cenu vstupovat. Pokud nemá zhotovitel léta pěstovánou spolupráci s RT, tak dojde k té pravdě podle bodu 5, a to je pravda podle skutečnosti. Jenže bez toho prvního kroku a průběžného technického dozoru je pravda podle skutečností někdy tvrdá a je již pozdě hledat nápravu.
U spousty výběrových řízení je předložen jen nějaký "úvodní projekt" a pokud zhotovitel nedohodne s investorem nemálou částku na zhotovení výrobní dokumentace, tak na základě absurdních pohádek investora má následně velké problémy.
Byly doby, kdy jsme jako firma vyhrávali hodně státních VŘ, ale v dalším kole ", až byly vyloženy karty" na stůl, jsme od vyhrané zakázky ustoupili. Byly to velké časové ztráty....Čase
m si nás investoři vyhledávali sami. To je možná "ten boj", vytvořit etablovanou firmu, kde platí přiblížit se k většině z desatera a nejen z desatera "pravdy".
Absurdní pohádky nepatří do žádného desatera. Podvádět a lhát se nemá....(nemělo by).