Elektrotechnik tehdy, elektrotechnik dnes a proč?

[Miroslav Minařík]

Elektrotechnik tehdy, elektrotechnik dnes
    Kdysi stál elektrotechnik u elektrizace státu jako člověk, bez něhož nešlo spustit síť, pohon ani veřejné osvětlení. Dnes drží v chodu napájení, rozvod, automatizaci i komunikaci, ale často je brán jen jako někdo, kdo natáhne kabel a zapojí přístroj. Jak se stalo, že obor s takovou odpovědností ztratil autoritu právě ve chvíli, kdy na něm visí skoro celý provoz společnosti?
   

    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde!
   



   

Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?

   

Elektrotechnik tehdy, elektrotechnik dnes a proč?

   

[Lázeňská Veverka]

Můžeme tomu říkat "společenská inflace statusu". Je to přirozený jev, který se týká všech oborů. Možnost vzdělávat se, byla dříve vzácná až prestižní. Dnes je u nás vzdělání dostupné všem a v podstatě zadarmo. Samotné informace byly dříve vzácné a ne každý se k nim dostal. Dnes se všude válejí zadarmo. Informovaný rodič dnes klidně polemizuje s učitelem, proč to a to učí tak tak a ne jinak, dříve nemožné. Váženost konkrétně našeho oboru navíc klesá úměrně s tím, jak roste bezpečnost elektrického zařízení. Třeba na rozvaděče: polotovary a sortiment jsou tak dokonalé, že rozvaděče houfně skládají amatéři nebo elektrikářští podvodníci bez ověřování a - světe nediv se - ono to funguje: nikde nejsou hromady mrtvol ani všechny ty necertifikovan é výrobky po tisících nehoří. Kdo uměl udělat rozvaděč třeba v roce 1950? Nebo v roce 1930?
Vzdělání a odbornost zevšedněly. Lidé jsou méně existenčně závislí na autoritách. Instituce se změnily ze zdrojů autority na poskytovatele služeb. Internet oslabil informační monopol odborníků a sociální sítě dokončili rozklad respektu. Minulost byla hierarchičtějš í, současnost je individualisti čtější. Důraz se přesunul od povinnosti a respektu k právům, nárokům a sebeprosazení.

Společnost je více demokratická, ale ztratili jsme část slepé poslušnosti, dobře. Ale spolu s ní jsme ztratili i část přirozené úcty, což už tak dobře není. Jenže lidský svět se řídí téměř neovladatelným i principy, nikoli rozumem. Vliv rozumu (obzvláště toho zdravého) lidstvo naopak často a rádo přeceňuje....
 

[Jan Bocek]

Už samotný historický vývoj ukazuje, že stát považoval elektrotechnic ké činnosti za natolik důležité, že je podřizoval koncesím, předpisům a odborné kontrole.
Elektrotechnik tedy nebyl obyčejný řemeslník, ale člověk, který vstupoval do oblasti strategického významu.

Téma: Elektro-technik tehdy, elektrotechnik dnes a elektro-technik zítra

Když jsem včera stál na zámeckém nádvoří v Jindřichově Hradci
a obdivoval skoro končící rekonstrukci Černínského pivovaru, který ponese název Smetanova galerie, tak je starý mlýn s elektrárnou ,  kde je Francisová turbina a Křížíkovo dynamo tak nějak ve stínu.

A přitom bude v roce 2027 výročí, kdy před 150 léty uvedl František Křižík do provozu elektrárnu a osvětlil tak zámek, Černínský pivovar, náměstí a Panskou ulici svými obloukovými lampami.

Elektro-technik dnes.

V názvu profese není ta pomlčka náhodně. Elektrotechnik není elektrikář, ani elektro-montér.
Ale z elektromontéra, nebo elektroinstala téra se může stát Elektro-technik, nebo i Pán Elektro-technik. Přitom elektro-technik je stále široký oborový pojem. Ale Pán Elektro-technik v určitém oboru, úzkém oboru je (měl by býti) považován za autoritu a jeho slovo něco má znamenat.

.....
Společnost je více demokratická, ale ztratili jsme část slepé poslušnosti, dobře. Ale spolu s ní jsme ztratili i část přirozené úcty, což už tak dobře není. Jenže lidský svět se řídí téměř neovladatelným i principy, nikoli rozumem. Vliv rozumu (obzvláště toho zdravého) lidstvo naopak často a rádo přeceňuje....
 

Ono se těžko něco srovnává. I když stále platí jedno Šalomounovo přísloví, že počátek moudrosti je v úctě před každým člověkem (Bible říká i před Hospodinem).

Pokud jsem byl v "procesu" do roku 1990, byl jsem profesně v zajetí hutnické elektrotechnik y a poznal jsem v mnoha velkých a nejen hutnických závodech, ale i institucích opravdové Elektrotechnik y. A mohl bych jmenovat Pány Elektrotechnik y v době budování socializmu ve velkých firmách jako Hutní Projekt, EZ Brno, LZ Plzeň, ČKD Praha, Energetický institut, Siemens a další projektové a výrobní organizace. Ale také ÚTD, IBP a TIČR a také SÚBP.....

Ale za posledních 25 roků jsem v důchodu poznal spoustu firem a stovky elektrikářů a desítky Elektro-techniků. A to jak v oblasti revizní činnosti, tak v oblasti pohonů a poradenství v oboru elektro.

[Jan Bocek]

pokračování:

A proto si dovolím odhadnout, že polovina elektrotechnik ů, jak se SŠ tak VŠ vzděláním je dnes nepoužitelná v oboru, který vystudovali. Ale stejné to bylo v době budování socialismu ....kdy velká část absolventu dávala přednost politické práci. Prostě ta doba to umožňovala. A zvláště po roce 1968.
Jenže přišel rok 1990 a v oblasti podnikání přišel jiný, neznámý ( pro nás, padesátníky)  svět.
Velké podniky postupně zanikaly a s nimi i Páni Elektrotechnic i. Začaly výběrová řízení, značná korupce a vliv politických stran. Můžeme to nazvat i jako "společenská inflace statusu".

Ale věřím v platnost zákona podle pána Ohma a dalších fyzikálních zákonů a věřím, že v oboru budou stále Páni Elektro-technici, kteří umí analyzovat a rozhodovat správně a že se s nimi i přes "generační"! problém lze dohodnout a dosáhnout cíle.