Tak tato filozofie mě zajímá.
Můžete to rozvést detailnějí?
Tak až dostavíš televizní studio, začni šetřit na laboratoř a můžeš podobná tvrzení zkoumat prakticky.
Spotřebič třídy II by měl mít takovou izolaci, že se jen velmi vyjímečně prorazí zesílená izolace (nebo obě, základní i přídavná), aby se na neživou vodivou část dostalo napětí.
A teď záleží na tom, jaký je to spotřebič:
- fén, lampička, nabíječka na mobil,... to jsou spotřebiče, kde za normálních okolností není spojení na zem, tam na to chránič nezareaguje, nemá jak, není vodivá cesta, kudy by poruchový proud tekl. Pokud se někdo dotkne neživé části, která je vlivem poruchy spojena s nebezpečným napětím, záleží na okolnostech (prostředí, oblečení, obuv,...) jaký proud poteče a jestli bude stačit na reakci chrániče. Dá se tvrdit, že pro spotřebiče třídy II je proudový chránič velmi omezeně použitelný jako "fungující" ochrana
- trochu jiné to je u spotřebičů třídy II, které mají některé části spojeny na "zem", typickým příkladem jsou videa, televizory, satelitní přijímače, Set Top Boxy,... Tam by se při průrazu dvojité nebo zesílené izolace objevilo napětí na anténní svorce a pokud tam není vložen nějaký oddělovací člen, tekl by proud přes anténu (pokud je uzemněná!) a chránič by měl zareagovat dříve, než se to propálí tak důkladně, že na to zareaguje jistič.
Jen poznámka k satelitům - dnešní LNB jsou zpravidla v "plastu", držáky také, takže i když je uzemněná parabola, není vodivé spojení mezi přijímačem a uzemněním paraboly.