Šachy vyžadují cit pro hru, který počítač nedokáže napodobit.
Ovšem díky tomu, že hra má daná pravidla, existují prověřené gambity a kompoziční šach se řeší již po staletí, existuje dostatek vstupních dat a zároveň mustr pro algoritmus.
Nikterak nesnižuji vynikající práci programátora.
Pokud se k této přidá dostatečný výpočetní výkon, snadno pak počítač vidí desítky tahů dopředu v možná tisících možných variacích soupeřovy hry.
Samoučení pak musí opět vycházet jen a pouze z pravidel hry a spočívá v objevování nových kombinací.
Ono datově řízená továrna zní zkrátka lépe, než "pletací stroj na děrný štítek", já nemám zkrátka rád tyhle marketingové výkřiky, když se stále jedná o klasickou automatizaci a operování s daným algoritmem, byť třeba s danou možností vytvářet nové alternativy k zadaným algoritmům, ovšem zase jen podle zadaných pravidel.
Markeťáci to však staví na roveň mašin s potenciálem vzpoury strojů, což už by opravdu znamenalo onu kýženou umělou inteligenci, která by ovšem převyšovala markeťáky natolik, že by se jich zbavila a žila svým vlastním životem. 