Nevím, jak jste to myslel, ale co pamatuji, tak v okamžiku vt jde proud do cívky tarifu u elektromechani ckých elměrů a do elektroniky u digitálních a v nt jde proud do cívky stykače.
Spínací hodiny Křižík měly přepínací kontakty otevřené, novější spínačky Chronotechna Šternberk (Quarz, červené) měly mikrospínač. Bistabilní (paměťové, klopné) relé se začalo používat až v přístrojích HDO.
Mechanika (2T) bez spinacek vysi v NT, digital ve VT.
Prepinaji se tedy obracene.
U mechaniky se sepne HDO, stykac zapne a rozepne se okruh tarifu, elektromer jde v NT. Nechalo se pouzit jedno rele bez oddelovaciho stykace.
Pak dalsi vec, hodne digitalu ma vnitrni klemu z L1 na tarif. Vyrobci rozvadecu ji tahaji z L1 na hl.jistici, kde to neni dava se z derivacni klemy L1.
Ano souhlasím, dá to stejnou práci a předejde se různým poruchám. Používám L1 (tedy přesněji tu fázi, která je na první pozici od leva na hlavním jističi a také na elektroměru), v případě přípojek u RD dbám na to, aby byl sled fází stejný i na pojistkách v HDS, u větších objektů s více elměry to již není vždy možné, zejména pokud pracuji jen na jednom elměru. Stejně je pak třeba použít tuto fázi na provoz stykače, stále jsou v oběhu HDO, které mají pouze jeden přepínací kontakt a tam pokud se sejdou dvě fáze, může při přepínání dojít k přeskoku oblouku.
Presne tak.
Myslim ze tyhle veci jsou pro nekoho stejne automaticky, jako ze vlevo je faze..