Dostal jsem nápad, že si postavím nabíječku autobaterií z různých zbytků a přebytků co se mi doma válí
Vzpomněl jsem si na jednu veselou příhodu.
Švagrová (tehdy měla 16 let) si přivedla domů stejně starého přítele, který si všiml starého elektronkového rádia. Po odpovědi, že ho už dlouho nikdo neměl zapnuto - si někde sehnal šroubovák a kombinačky a do hodiny bylo po rádiu. Potom si přivedl tchána a s vážnou tváří mu nabídl síťové trafo - ať si z něho udělá nabíječku. Mi nabídl elektronky (když se dozvěděl, že dělám do elektroniky) a sám si nechal reproduktory (prý na reprobedny).
Obdivoval jsem tchána (na vojně byl jako paragán), jak
celý rudý odešel hledat sekyru a pustil se bez jediného slova do sekání hromady dřeva.
Tehdy jsem málem praskl smíchem, ale na venek jsem nehnul brvou.
Toho rádia mi bylo líto, protože to byl kvalitní starý kousek a patřil tchánovi .