Jaké znalosti a dovednosti má mít dobrý elektroúdržbář?

[Merick Kir]

Hledání závad, odstraňování poruch, prostě servis, opravy
    Hledání závad není automatická znalost, ale poctivá diagnostika poruchy pod tlakem provozu. V rozvaděči i ve stroji často neselže nic tajemného, jen obyčejný jistič, spoj nebo přerušený vodič, který někdo minul ve spěchu. Kolik prostojů nevzniká závadou, ale tím, že se přeskočí základní ověření napájení a funkce obvodu? Dobrý elektrotechnik proto nehádá,  ale měří, čte schéma zapojení a chápe sled funkcí zařízení. Zkušenost pomáhá, jenže bez dalšího učení rychle zkamení v nebezpečný návyk. Není právě tohle chvíle, kdy se z údržby stává jen rutina místo skutečné technické práce?
   

    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde!
   



   

Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?

   

Jaké znalosti a dovednosti má mít dobrý elektroúdržbář?

   

[Jan Bocek]

Citace z článku

Proto velkou roli hraje i znalost technologie je schématu zapojení. Nestačí rozumět jen elektřině a fyzice ze školy. Je nutné vědět, co má stroj nebo zařízení dělat, v jakém pořadí a za jakých podmínek. Když elektrotechnik chápe celý proces, rychleji pozná, kde se to „rozbilo“. Proto si někteří zkušení lidé studují návody, schémata nebo se ptají obsluhy, co přesně se stalo před poruchou. Ostatně v praxi lékaře to není jinak.

Téma: kvalifikace elektroúdržbář e, servismana, poruchového elektrikáře, servisního technika

Cíl: a) rychle odstranění poruchy a zprovoznění zařízení
      b) inspekční elektrikář, přípravař pro preventivní údržbu
      c) elektrikář prentivní údržby.

Na každý z těchto cílů je kladený jiný důraz na kvalifikaci.

skupina a)
- znalost technologickýc h procesů ve firmě
- dokonalá znalost elektrických rozvodů, jednopolové schéma, rozmístění rozvaděčů
- dobrá úroveň číst výkresy, jednopólová sch. ale i obvodová schémata, diagnostika
- znalost personálu, obsluhy sz a také organizační schéma firmy
- schopnost a ochota učit se nové věcí, znalost nové technologie
- mít praxi a odvahu řešit zprovoznění agregátu provizorně při dodržení min. BOZP
- odměňování ze minimální prostoje výrobního času

skupina b)
- je v principu správce elektrického zařízení
- sleduje a vyhodnocuje poruchovost a navrhuje opatření
- zajištuje odstrarnění provizorek při poruchové činnosti
- provádí kontroly a revize EZ podle NV 378/2001
- stará se o funkční a aktuální archiv průvodní i provozní dokumenztace
- připravuje náplň práce po běžnou i preventivní údržbu
- z hlediska znalosti EZ ve firmě má být na úrovni supervizora
- odměňování na nejvyšší příčce v rámci údržby

skupina c)
- základní znalosti práce na EZ jsou podmínkou
- oproti poruchařům se vyžaduje vetší pečlivost při opravách
- smysl pro spolupráci, většinou se jedná o týmovou činnost
- samozřejmosti je PC edukacia, vedení příručních skladů
- z této skupiny se mohou narodit poruchaři do skupiny a)
- do této skupiny přicházejí pracovníci ze skupiny a) po dovršení věku 40/50 let

[Jan Bocek]

pokračování:

To je jen stručný pohled z hlediska dlouhodobé praxe v elekktroúdržbě, která zajištovala provoz 24/7 ve velkém hutním závodě, kde bylo v provozu přes 500 jeřábu a 20 výrobních linek. Celkem 6 velkých provozů a jedná poruchová četa s 30 pracovníky na směně

Každý provoz měl svoji základní údržbu, kde byli pracovníci a),  b) a c).

Mimo poruchový a údržbářský servis byla ale dílny elektro:

- montážní dílna pro zajištění středních a generálních oprav, případně i zajištění velkých havarií
- údržba kabelových sítí, kabeláři
- navijárna
- opravy elektrických přístrojů a výroba ND, výdejna nářadí a přístrojů
- údržba vn a velkých točivých strojů, měníren, obsluhy rozvoden a velínu
- vlastní projekční kancelář elektro
- laboratoř elektroniky a točivých strojů

Ten výčet je zde proto, že ne každý se uplatnl v poruchové činnosti. Mnozí již po roce odcházeli na klidnější práci elektro do montáže anebo do navijárny. Elektroúdržba měla bez navijárny 850 pracovníků.

Mít tyto tři skupiny elektroúdržbář ů je výsadou velkých firem.
V malých firmách, kde jsou 1-3 elektrikáři na směně v režimu 24/7 je obvykle zanedbaváná část b) a c).  Jejich kvalifikace se obvykle odvíjí od kvalifikace "hlavního elektrikáře" ,  pokud vůbec existuje.

Někdy jsou snahy omezovat poruchovou službu, anebo ji zcela zrušit. Jenže externí firmy nemají tu pefektní znalost konfigurace firmy a odstanění závady je zdlouhavé. Mohou si to dovolit firmy, kde je nová technologie a postavená systémem "zabuduj na zapomeň". Pak porucha je mimořádná událost ale přece i zde je nutná analyza rizika, kdy zůstane stát na poruchu výrobní linka, na které pracuje na příklad 100 lidí

Pak platí trochu jiný vzorec pro náklady na výrobu a režijní náklady.
Zdá se, že otázky jako poruchovost a procento režijních nákladu na výrobě nemají nic společného s kvalifikací elektro údržbáře. Ale všechno spolu souvisí......m ít kvalitní servisní- poruchovou službu v provozech s režimem 24/7 záleží na úzké spolupráci vedoucího elektroúdržby s hlavním inženýrem a ekonomem firmy. 

[František Šohajda]

Kdyby to tak bylo, jak popisuje kolega Bocek...!To by bylo super!
Dnes, co chodím po firmách i soukromě, tak elektroúdržbu dělají i zámečníci, kováři a jim podobní!
To potom ta elektroinstala ce tak i vypadá ...No někdy se bojím i podívat do rozvodny! Všechno pootvírané, v rozvodnách beznin, barvy a podobně!
Majitel se jen usmívá ,    že několikrát za rok zavolá na hodinu elektrikáře OSVČ ale nehodlá ho platit celý rok.Tam kde za mých mladých let bývali 3-5 elektrikářů, dnes není ani jeden!
Bezpečák to napíše do hlášení ale nic se roky neděje!

[Martin Kurka]

Ostatně v praxi lékaře to není jinak.

Ano, sami si vzpomeňte na své lékaře, jak vás léčili, jestli vám stačí odborník na slovo vzatý,ale jen ve své úzké odbornosti - nebo sympatický odborník, který není třeba takový špičkový specialista ale vám vysvětlí souvislosti i jeho postup léčby.

Ano, u této profese nejsou jen nejen potřebné tvrdé odborné dovednosti (elektrotechnik a, měření, technologie výroby...) ale i odbornosti měkké (psychologie, odolnost proti stresu a práci pod nátlakem..).
Takže i elektroúdrbář jsa lékařem strojů, si do "jedné ruky" vezme výsledky měření, tak jako lékař rentgeny a výsledky z biochemické laboratoře. A do druhé si "vezme" obsluhu a technologa a šikovně a cíleně se vyptává, tak jako se vás vyptává na vaše obtíže lékař.  A na konci práce zase "třetí rukou" vydá elektroúdržbář doporučení na prevenci a zlepšení, tak jako lékař napíše recept a vysvětlí vám, na co si dávat pozor.
 
Zejména pro diagnostiku nahodilé poruchy jsou měkké dovednosti elektroúdržbář e nejcennější.

Neptá se obsluhy na vše před nervózním majitelem ,   protože obsluha ví, že cokoliv řekne, bude použito proti ní, až se začnou hledat viníci. Chytrý elektroúdržbář si zavolá obsluhu někam do špíny za stroj, nebo do rozvodny, kde by se majitel v Bandi saku umazal. A tam se šikovně vyptá, na skutečný děj při poruše, čeho si všimnul co za zvuk zaslechnul, co jinak smrdělo, chvělo se či co byl někdy za obdobný problém, nebo otevřeně, jestli něco obsluha nezvorala. Ale i na to se musí zeptat fikaně aby měla obsluha důvěru.
Pak se obdobným způsobem vyptá technologa,   co se stane, když se něco urychlí, co se může přetížit, když se nedodrží dávky, zrychlí proces, ošulí nějaký postup atd. I Technolog může mít máslo na hlavě, protože něco blbě odhadnul, nebo spočítal, takže je nutný stejný postup rozhovoru jako u obsluhy. Ale častěji se snažila něco práce si urychlit či zjednodušit obsluha a přehnala technologické meze stroje.

[Martin Kurka]

No a jednání s šéfy všech úrovní už je vyšší dívčí a psychologické judo. Během opravy je nutné třeba zvolit jednoho z údržbářů, aby držel ve zdravém odstupu  nervózní manangement stále se vyptávající, kdy už to pojede, Rozumným se dá vysvětlit, že dotazy se nic neurychlí a že budou první, kteří se dozvědí o příčině poruchy, neboť teprve tehdy je možné začít s opravou, odhadovat čas a potřeby náhradních dílů. A že až k tomu dojde, tak bude jejich součinnost potřeba, ať si jdou udělat svoji práci dopředu, protože pak je můžete požadavky zahltit.
Nerozumné nezbývá než ve vší slušnosti vypoklonkovat, pro rizikovost pracoviště - blízkosti práce pod napětím, možným neočekávaným chováním stroje v poruše apod. Pokud si nedají říci, tak vypnout a zastavit práci a odejít středem se slovy, že se jednak nenecháte pro nedbalost zavřít a druhák, že si nechcete celý zbývající život vyčítat, že jste mohli někoho ochránit a neudělali to.

A na konci práce také nemůžete na rovinu říci, že se stala porucha, protože mají v dokumentaci bordel, protože nedělají čištění či mazání, že obsluha není proškolená.... Musíte zaobaleně navrhnout že podívejte se, kdybyste dokázal, aby se pravidelně dělala ta a ta kontrola či údržba, dokázal zajistit, aby vám někdo do dokumentace zakreslil provedené změny .... Tak zrovna přesně tato porucha by se našla za půlhodinu a nestáli bychom dva dny jako nyní... A jestli chcete, mohu vám sehnat od vaší konkurence nebo na Internetu jak se tyto postupy provádí.

A velmi šikovný elektroúdržbář umí navrhnout i technická zlepšení stroje, nebo postupu práce, aby k obdobným závadám nedocházelo a dokáže hlavně pro sebe, ale za "úplatu" i pro kolegy zajistit, aby se vedla databáze poruch a jejich řešení, prostě umí svoji práci a znalosti dobře prodat (nejen za peníze, ale třeba za vážnost a ceněnost své profese).

[Jan Bocek]

Ano, u této profese nejsou jen nejen potřebné tvrdé odborné dovednosti (elektrotechnik a, měření, technologie výroby...) ale i odbornosti měkké (psychologie, odolnost proti stresu a práci pod nátlakem..).
Takže i elektroúdrbář jsa lékařem strojů, .....

ad.1   V tématu je otázka, jakou dovednosti má mít dobrý elektro poruchář
ad.2   Přiložená "odborářská nástěnka" je velice výstižná hlavně k "měkké odbornosti"
          Podobné nástěnky jsem viděl ve velkých firmách i po 90.,  kdy se zavádělo ISO
ad.3    Dobrý poruchář a elektrotechnik se vyvíjí většinou od toho v jakém prostředí pracuje.
          Začíná to hlavním inženýrem, vedoucím elektroúdržby a nakonec mistrem nebo   
          předákem. Pokud jsou na těchto úrovních nízké představy o údržbě a nevytvoření
          vhodného prostředí, tak je to marnost nad marnost a výsledek je,  jak popisuje
          kolega František Šohajda.
ad.4   Ten tlak na vyšší úroveň je daný majitelem, ekonomikou a mnohými dalšími faktory 
          ( Mezi časté faktory patří i fekalizmus a egoismus)

Znalosti a dovednosti, to jsou dvě samostatné kategorie.
Někdy je mezi tím veliká propast. Znalosti lze rychle ověřit na příklad testem a následným pohovorem. Ale ty měkké dovednosti a vlastnosti se prověřují časem. V době "blahobytu v průmyslu v létech 1990-1995" zavedl jeden z hlavních inženýru při přijmu do vybraných THP funkcí zásadu, že poslední slovo bude mít on,  až po služební cestě autem alespoň na 100 km a po pohovoru s jeho manželkou. Ne každý prošel sítem....hlavn ě jako řidič auta.

Pohovory s obsluhou byly velice důležité při velkých poruchách a havariích. Mnoho šéfů má tendenci hledat viníky a ne příčiny v technickém stavu a v technologickýc h postupech. Vedoucí údržby a elektroúdržby má ale pracovníky především chránit.

Jednou jsem řešil velkou havarií na noční směně, kdy došlo ke značné materiálové škodě, velkému několikadenním u prostoji, ale nikdo nebyl zraněn. A byly velké tlaky " na likvidaci obsluhy".  Jenže takové válcíře s letitou praxi neseženete.  Prosadil jsem příčinu v kouření v kabinách a vylepených pornografiích. Výsledkem bylo nařízení ředitele zákaz kouření v řídících kabinách, strhnout všechny plakáty a vymalovat kabiny. A kupodivu válcíři se postavili na mou stranu. I přesto, že jsme v údržbě měli již dva roky zákaz kouření v pracovní době. Za dva roky se snížila i poruchovost na této trati o 10%.