Upřímě nevím jak to je s Lukosanem M14 a jeho složením, výrobce udává že se jedná o mazivo na kohouty, separační a dielektrickou hmotu.
Ano, uvedený příklad (Lukosan M14) je na kohouty (mimo jiné) a ne na převody. Když jsem se ale díval na jiné silikonové vazelíny, přišlo mi to podobné a tak jsem si to z neznalosti zobecnil, že silikonová vazelína je vždy směs silikonového oleje a nějakého tuhého zahušťovadla.
Jak jsem se teď díval na web, tak aerogel je převážně znám jako pevná pórovitá struktura. Nedávno jsem ale pracoval s termoizolací PROPASIV® Aerogel a ta je založená na dutých SiO2 nanokuličkách v asi polypropylenov
é plsti. To byl teda sajrajt slušný, když jsem si od toho chtěl umýt ruce, tak se toho nechytalo ani normální mýdlo, natož voda. Takže údaj o příměsi aerogelu ve vazelíně jsem si spojil právě s těmito speciálními dutými nanokuličkami. Výhoda aerogelu bude u pomalu pohybujících se součástí (jako ty kohouty), u těch rychlých by se asi stal z aerogelu záhy nedefinovaný šrot.
Mám doma připravené knihy "Maziva v tribologii" a "Tribotechnika". Ty ale ještě čekají na prostudování na projekt s pohyblivými mechanismy. Pořídil jsem si je v době, kdy jsem připravoval návrh zvedáků neutronových komor (jako elektronik čas od času trochu kecám do řemesla lidem ze Škoda JS). Aktuálně řeším jen mazivo do převodů šlehače, tak jako neznalý jsem dal téma zde do diskuze znalejším : ))
Takže zevrubně shrnuto, když mazat třecí plochy plastových součástí s velkými rychlostmi pohybu ve spotřebních strojích, tak jednoduše čistými vazelínami bez tuhých příměsí. V případě kombinace s pomalými rychlostmi a velkou měrnou zátěží by pak bylo vhodné použít vazelínu s příměsí PTFE.
Autor
