Diskuse Elektrika.cz

Jaké jsou prosím možnosti mazání třených součástí plast-kov a plast-plast v mechanických převodech? Čím byste namazali např. šnekový převod kov-polyamid v elektrickém šlehači?

Polyamidy snáší bez problému jak uhlovodíky,  estery  tak fluoroaná estery a silikonové lubrikanty, šnekový převod je převod s velkým otěrem. Pokud je šnek přímo na hřídeli kotvy univerzálního motorku, bude mít relativně vysoké otáčky, které budou nějspíš primárně limitovat životnost převodu. Vyvaroval bych se jakýchkoliv maziv obsahující pevné části (molyku, grafit). Asi bych zvolil nějaké obyčejné uhlovodíkové mazivo na bázi lithiového mýdla. Ideální konzistence by byla polotekutá ale vše závisí od konstrukce převodů, jestli jsou zakrytované aby z nich vazelína nestříkala všude okolo.

Hlavně nějaké jedlé.....

Jestli se nemýlím, tak silikonové vazelíny jsou směsí silikonového oleje a zahušťovadla, kterým je typicky silikátový aerogel (např. Lukosan M14). Takže silikonové vazelíny by pro uvedenou aplikaci nebyly vhodné z důvodu obsahu pevných složek? Ptám se speciálně na silikonové vazelíny proto, že mívají potravinový atest.

Co třeba vazelíny s obsahem PTFE? Z mého pohledu by PTFE snížilo tření při malých rychlostech a velkých zatíženích a nepůsobilo by na plast abrazivně. Nebo tomu tak není? Kdyby ano, zkusil bych pohledat lithiovou vazelínu s PTFE.

Já myslím že u těhle spotřebičů se nepočítá s tím, že by vazelína přicházela do styku s potravinama,  I když v případě poruchy, přehřátí...
ETA kdysi všechono mazala tukem HN2,  kdyby si ho někdo namazal na chleba tak se maximálně po****.
Tyhle domácí spotřebiče nejesou žádná hi-tech,  během několikaleté předpokládané životnosti se předpokládá že naběhají max stovku hodin provozu. Některé konstrukce byly tak nešikovně řešeny, že ventilátor motorku nasál za běhu mouku, kterou hospodyňka  přisypávala do mísy a  ta se v přístroji uložila do převodů, ložisek, vinutí motoru.
A to je právě ono - usazení tepelně izolujícího prachu největší problém který značně omezí chlazení vinutí. převodům to sice dobře nedělalo ale neumřely na to.
Mje volba by dnes byla "bílá vazelína ve spreji"
zdravotně nezávadná mazadla se dají na internetu také lehce najít
https://www.potravinarskavazelina.eu/cz_potravinarska-vazelina.html (https://www.potravinarskavazelina.eu/cz_potravinarska-vazelina.html)
Nehledejme vědu tak kde žádná není.

Možná moje nešikovnost, ale po rozebrání/sestavení tyto hračky už netěsní jak z výroby.
Nehovořím o průmyslových, to je jiná liga.

Upřímě nevím jak to je s Lukosanem M14 a jeho složením, výrobce udává že se jedná o mazivo na kohouty, separační a dielektrickou hmotu. O převodech  a ložiskách ani slovo, otáčkový index maziva také neudává.  Pokud je pravda, že  se do tohoto maziva přidává silikonový aerogel tak bych byl na pozoru, protože se může jednat o oxid křemičitý a to je slušní abrasivum která rozhodně nemaže.
Otáčky univerzálního motorku bývají více než 20000/min,  proto se na  rychle otáčející se ložiska a převody nedopručují maziva s MoS2 ani grafitem. PTFE je na tom lépe, protže se jedná o měkkou látku, která tím pádem nemá potenciál aby  napáchala nějakou škodu.

často je to takové 3D puzzle, které rádo při rozebrání mění vnitřní strukruru (buď se něco ulomí a nebo nějaká malé plastoé těsnění, či vymezovací element z pěnové gumy už nenabyde správný tvar.

Ta vazelina se jmenovala NH2 a měla ji ráda nejen ETA, používali ji ve Škodovce, vojáci i civilisti. Byla ve žluto-červených plechovkách k mání na každé benzinové pumpě a byla jak jinak než červená.

V té době (před 40 léty) patřila k těm lepším dostupným. Lepší bývala tehdá pouze "Litol 24",  což byla litná vazelina dovážená ze SSSR a určená pro vozidla LADA, proto se také prodávala jen v Mototechnách zaměřených na prodej ND pro vozy této značky.

Ano, uvedený příklad (Lukosan M14) je na kohouty (mimo jiné) a ne na převody. Když jsem se ale díval na jiné silikonové vazelíny, přišlo mi to podobné a tak jsem si to z neznalosti zobecnil, že silikonová vazelína je vždy směs silikonového oleje a nějakého tuhého zahušťovadla.

Jak jsem se teď díval na web, tak aerogel je převážně znám jako pevná pórovitá struktura. Nedávno jsem ale pracoval s termoizolací PROPASIV® Aerogel a ta je založená na dutých SiO2 nanokuličkách v asi polypropylenov é plsti. To byl teda sajrajt slušný, když jsem si od toho chtěl umýt ruce, tak se toho nechytalo ani normální mýdlo, natož voda. Takže údaj o příměsi aerogelu ve vazelíně jsem si spojil právě s těmito speciálními dutými nanokuličkami. Výhoda aerogelu bude u pomalu pohybujících se součástí (jako ty kohouty),  u těch rychlých by se asi stal z aerogelu záhy nedefinovaný šrot.

Mám doma připravené knihy "Maziva v tribologii" a "Tribotechnika". Ty ale ještě čekají na prostudování na projekt s pohyblivými mechanismy. Pořídil jsem si je v době, kdy jsem připravoval návrh zvedáků neutronových komor (jako elektronik čas od času trochu kecám do řemesla lidem ze Škoda JS). Aktuálně řeším jen mazivo do převodů šlehače, tak jako neznalý jsem dal téma zde do diskuze znalejším : ))

Takže zevrubně shrnuto, když mazat třecí plochy plastových součástí s velkými rychlostmi pohybu ve spotřebních strojích, tak jednoduše čistými vazelínami bez tuhých příměsí. V případě kombinace s pomalými rychlostmi a velkou měrnou zátěží by pak bylo vhodné použít vazelínu s příměsí PTFE.

Levněji a větší kyblík lze pořídit v jakékoliv lékárně. Mažu s ní veškeré plasty a nikdy nebyl problém. Složení neznám, neřeším - v praxi se mi osvědčila.

Již v roce 1978 jsem použil obyčejné vepřové sádlo, pochopitelně vyškvařené a nesolené, babča tam nedávala ani kmín, takže 100% bez příměsí. Pro detailisty: ani škvarky tam nebyly! Dělám to tak již 55 let a nikdy problém, jedno či Eta, Sencor, Bosch či jiné, vždy OK. (dance)