Nejlepší je, vysvětlit si to na ideálních zdrojích.
Napěťový ideální zdroj (pro zjednodušení stejnosměrný) má nulový vnitřní odpor. Při jakékoli zátěži nevzniká na tomto vnitřním odporu zdroje žádný úbytek napětí, a tak je na svorkách zdroje stále stejné napětí.
Proudový ideální zdroj má vnitřní odpor nekonečný. Proč tomu tak je? Má totiž takovou VA charakteristik
u, která zajistí, aby ze zdroje tekl konstantní proud při jakémkoli napětí na svorkách resp. připojené zátěži. U ideálního proudového zdroje může tudíž napětí na svorkách zdroje nabývat jakýchkoli hodnot, no a to když vložím do vzorečku pro výpočet vnitřního odporu Ri=dU/dI vyjde mi nekonečno.
Reálný napěťový zdroj má vždy nenulový vnitřní odpor, a tak na něm zákonitě musí při zatížení vznikat úbytek napětí, který se projeví poklesem napětí na svorkách. Pokud bych svorky zdroje zkratoval, poteče jimi právě takový proud, který vytvoří na vnitřním odporu zdroje úbytek napětí rovnající se napětí na svorkách nezatíženého zdroje.
U reálných proudových zdrojů je to trochu jinak. Nedá se říci, že by měly oproti ideálnímu nějaký hodně vysoký vnitřní odpor. Umí se totiž chovat v určitém úseku VA charakteristik
y jako ideální proudový zdroj, resp. dokud má "rezervu" ve zvyšování napětí na svorkách. Jakmile překročím mezní hodnotu, přestává obvod zdroje plnit svoji fukci.
Je to dáno tím, že obvodové řešení obsahuje většinou napěťový zdroj s konkrétním napětím na svorkách a za ním následuje vlastní zapojení proudového zdroje. Snad nejjednodušeji to lze realizovat pomocí obvodu LM317 a jednoho odporu. Odpor mi definuje proud a přivedené napětí použitelný rozsah. Mimochodem jedna z možností, jak napájet výkonové LED.
Míra Pech. PS: můj první komentář zde na tomto webu.
