Jseš hrdý na své elektrotechnické řemeslo a obor?

[František Tuček]

Co může udělat sám elektrotechnik pro zvýšení hodnoty své profese
    Elektrotechnik si může pomoct i sám. Ne tím, že bude mluvit vznešeně, ale tím, že bude dělat dobrou práci, stát si za cenou a umět zákazníkovi normálně vysvětlit, za co platí. Proč by měl odborník na bezpečné zapojení, měření a dokumentaci vystupovat jako levná výpomoc? Přijde včas, pracuje čistě, předá jasné podklady a neshazuje vlastní obor, lidé ho začnou brát jinak. A od toho se mění i postavení celé profese.
   

    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde!
   



   

Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?

   

Jseš hrdý na své elektrotechnic ké řemeslo a obor?

   

[Jirka Culek]

Je to dnes těžké. Většina elektrikářů by se měla řídit projektovou dokumentací. Ale víc a víc vidím problém v neodbornosti projektantů. Elektrikář provede vše dle zadání a na závěr vše zkontroluje Revizní technik. Kdo zodpovídá za paskvil když  se dostatečná odbornost nepotká ani v jednom zmíněném?
Když se na pochybení přijde při revizy bývají opravy nákladné. 
Vinu vždy nese ten kdo elektroinstala ci provedl a na jeho náklady by se měli vady opravit.
Tlak na odbornost je veliký správně by měl elektrikář upozornit na chyby nebo nedostatky v projektové dokumentaci, zkontrolovat existenci a soulad s protokolem o určení vnějších vlivů,  s PBŘ atd.
Pokud na chyby neupozorní a instalaci provede tak je to už jen jeho zodpovědnost.

Osobně mi velmi dlouho trvalo si být svými znalostmi natolik jistý abych projektantům oponoval. Projektant, revizní technik a kolegové kteří v oboru byli již dlouhé léta pro mě byli vždy přirozená autorita a zpochybňovat co nakreslili nebo řekli že je v pořádku a co ne jsem si nikdy netroufl.

Nezávidím žádnému kolegovi který chce dělat vše správně a vinou přirozených autorit bastlí.

[Miroslav Minařík]

Myslím, že my poslední "ze začátku světa" jsme byli k "bastlení" všichni dotlačeni "nemožnostmi doby". Paradoxní je to, že dnes, kdy je možné všechno se upínáme zase k jinému bastlení :-)
Ale k věci.

Nějak mi mi tento obor dán do vínku a přes všechny okolnosti, co se mi v životě staly, stále se jej držím jako svého DNA. Je to něco jako životní mise, kdy chci dokončit poznání elektrotechnik a, kterého nenaučí jen školní teorie a komerční praxe sama o sobě. Je to zkoumání, bádání, hledání souvislostí a občas to konečně zajiskří objevem, pochopením.

Než na obor, jsem na všechny ty, kterými se obklopuji, protože mi pomáhají dojít k zamýšleným cílům a tiše doufám, že jim to vracím svými výsledky.
That's all ... 

[Jaromír Táborský]

V jádru jsem Čech a elektrikář! I když jsem zkoušel utéct v zahraničí do jiného oboru, zůstávám stále při svém. A jak tak koukám, silně vymíráme.

[Miroslav Minařík]

Můj osobní vodo, plyno instalatér mi hrdě oznámil, že končí, protože chodí do školy na elektrikáře.
To je pro mě tragédie!
Takový měl krásný život, a teď se utopí v normách. Třeba bude hrdý, že je elektrikář!

[Miroš Jan]

Ano, jsem.

[Milan Hudec]

Ano, jsem.

To je hezký prohlášení, ale na co konkrétně jseš hrdý, jestli na sebe OK, ale dle otázky na řemeslo?

[Miroš Jan]

Řemeslo?
Nic moc.

[Milan Hudec]

Řemeslo?
Nic moc.

Za sebe to mám obdobně, taknějak jsem u elektra uvíznul a čas na změnu třebas k vodařům propásnul.

[Miroš Jan]

Na změnu už je pozdě.
Nedávno jsem dávál foto jedné "elektroinstalc e".
Díval ses?

[František Šohajda]

Za sebe to mám obdobně, taknějak jsem u elektra uvíznul a čas na změnu třebas k vodařům propásnul.

Já mám něco podobného....P rotože otec byl elektrikář, chodil často lidem montovat,dříve bylo málo lidí z tohoto oboru,byl o něj zájem jak si pamatuji veliký, tak nějak z " nutnosti zachovat se u oboru"..
Ale dnes, jak to vidím, asi nejvíce se musíme vzdělávat ze všech oborů ,     vydávání nových předpisů,jejich nových edicí jako na pásu.....
Hodně mě v mládí bavila elektronika... ..silnoproud  moc ne....ale skončilo to obráceně!
Hold jsem se silnoproudu věnoval až do důchodu!

[Pavel Čermák]

Jako maldík jsem si myslel, že budu následovat svého dědu i otce a budu truhlářem.
Pak jsem ale stoje bos na holé zemi utahoval žárovku ve "starožitné" mosazno keramické objímce
kde byla fáze na závitu a následná křeč v ruce měla důsledek v propálení malíčku až na kost.
Kupodivu jsem přežil (jen díky tomu, máma věděla jak vypnout hl. jistič) a tak jsem si řekl, že tu bestii
elektrickou musím zkrotit. No a pokouším se o to už zhruba 50let.
A abych řekl s Cimrmanem " Mě to baví".

[Pavel Horský]

Otec zedník, strýc elektrikář. Když jsem byl malý, jezdil jsem "pomáhat" na stavby RD našeho příbuzenstva a vždy jsem obdivoval strýce, jak si tyká s těmi černými kabýlky a jak je parádní, když to vše narve do rozvaděče, zapojí a vše funguje.
Pravda, v té době jsem měl rozum a sílu tak na to, abych uvezl na kolečku pět cihel (panel Lorenc, uvezu to?),  ale obdiv vůči řemeslu elektro už tam byl veliký.
A ten mi zůstal dodnes.
Mám rád výzvy a naše řemeslo mi jich neustále přináší více než dost.
Ano, jsem hrdý na to, že mohu být součástí našeho řemesla a oboru a jsem hrdý na to, kam se vše technicky posouvá. Méně hrdý jsem na normotvůrce a zákonodárce, kteří to tak nějak dost kazí.