Jseš hrdý na své elektrotechnické řemeslo a obor?

[František Tuček]

Co může udělat sám elektrotechnik pro zvýšení hodnoty své profese
    Elektrotechnik si může pomoct i sám. Ne tím, že bude mluvit vznešeně, ale tím, že bude dělat dobrou práci, stát si za cenou a umět zákazníkovi normálně vysvětlit, za co platí. Proč by měl odborník na bezpečné zapojení, měření a dokumentaci vystupovat jako levná výpomoc? Přijde včas, pracuje čistě, předá jasné podklady a neshazuje vlastní obor, lidé ho začnou brát jinak. A od toho se mění i postavení celé profese.
   

    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde!
   



   

Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?

   

Jseš hrdý na své elektrotechnic ké řemeslo a obor?

   

[Jirka Culek]

Je to dnes těžké. Většina elektrikářů by se měla řídit projektovou dokumentací. Ale víc a víc vidím problém v neodbornosti projektantů. Elektrikář provede vše dle zadání a na závěr vše zkontroluje Revizní technik. Kdo zodpovídá za paskvil když  se dostatečná odbornost nepotká ani v jednom zmíněném?
Když se na pochybení přijde při revizy bývají opravy nákladné. 
Vinu vždy nese ten kdo elektroinstala ci provedl a na jeho náklady by se měli vady opravit.
Tlak na odbornost je veliký správně by měl elektrikář upozornit na chyby nebo nedostatky v projektové dokumentaci, zkontrolovat existenci a soulad s protokolem o určení vnějších vlivů,  s PBŘ atd.
Pokud na chyby neupozorní a instalaci provede tak je to už jen jeho zodpovědnost.

Osobně mi velmi dlouho trvalo si být svými znalostmi natolik jistý abych projektantům oponoval. Projektant, revizní technik a kolegové kteří v oboru byli již dlouhé léta pro mě byli vždy přirozená autorita a zpochybňovat co nakreslili nebo řekli že je v pořádku a co ne jsem si nikdy netroufl.

Nezávidím žádnému kolegovi který chce dělat vše správně a vinou přirozených autorit bastlí.

[Miroslav Minařík]

Myslím, že my poslední "ze začátku světa" jsme byli k "bastlení" všichni dotlačeni "nemožnostmi doby". Paradoxní je to, že dnes, kdy je možné všechno se upínáme zase k jinému bastlení :-)
Ale k věci.

Nějak mi mi tento obor dán do vínku a přes všechny okolnosti, co se mi v životě staly, stále se jej držím jako svého DNA. Je to něco jako životní mise, kdy chci dokončit poznání elektrotechnik a, kterého nenaučí jen školní teorie a komerční praxe sama o sobě. Je to zkoumání, bádání, hledání souvislostí a občas to konečně zajiskří objevem, pochopením.

Než na obor, jsem na všechny ty, kterými se obklopuji, protože mi pomáhají dojít k zamýšleným cílům a tiše doufám, že jim to vracím svými výsledky.
That's all ...