Je prípustné pocínovanie zlanených vodičov?

[Ižák Ctibor]

 V jednom byte som sa po rekonštrukcii inštalácii stretol s tým, že boli použité lankové vodiče. Do vypínačov neboli použité dutinky, ale konce vodičov boli pocínované, aby sa pod svorkami nerozchádzali. Podľa mojich vedomostí by v silovom rozvode nemali byť vodiče pocínované. Nakoľko ale už aktívne k vôli veku nepracujem, len príležitostne, nemám prístup k normám, neviem z istotou, ako to vlastne je. Ak by ma niekto chcel v tomto smere poučiť, prípadne spomenúť nejakú príslušnú normu, (myslím aj znenie normy),   budem veľmi rád.

[Pavel Horský]

Něco málo zde   https://diskuse.elektrika.cz/index.php/topic,8308.0.html
Ovšem neznám normu, která by to zakazovala.
Pokud taková je, jistě na ní odkáží zkušenější kolegové. 

[Peter Lovacký]

Pocínovaný koniec vodiča nie je to isté čo pájkovaný spoj,.. spoj je daný napr. tou konštrukciou vypínača..
Očká na pájkovanie sa robia, v takomto pájkovaní by hádam problém byť nemal...
A či je pocínovaný koniec povolený rovnako jak lisované očko, dutinka,.. by ma zaujímalo tiež...

[Miroslav Revús]

Spojom sa venuje 33 2000-5-52, kapitola 526.

[Kvita Ladislav]

Spojom sa venuje 33 2000-5-52, kapitola 526.

Stejně tak i ČSN 33 2000-5-52 tamtéž

[Peter Munka]

Pocinovat konca lanka je teda ok, ak tam nie su otrasy a vibracie, to nehrozi u bytoveho vypinaca.
Otazka je, co mysli normotvorca "vhodnou svorkou" a ci pruzinovy spoj uvolnitelny pri montazi / demontazi pacenim skrutkovacom alebo skrutkova svorka splnaju tuto poziadavku a aky je postoj vyrobcu.

[Miroslav Revús]

Riziko pocínovaných koncov lanovaných vodičov v silových inštaláciách vyplýva z možného ohrevu spoja zaťažením/preťažením. Cín zmäkne, spoj sa uvoľní a iskrenie je na svete.

[Peter Lovacký]

Riziko pocínovaných koncov lanovaných vodičov v silových inštaláciách vyplýva z možného ohrevu spoja zaťažením/preťažením. Cín zmäkne, spoj sa uvoľní a iskrenie je na svete.

Max. prechodový odpor spoja je definovaný v 6ke,..a fakt si neviem predstaviť jak na vyhovujúcom spoji v normálnej prevádzke vznikne možný ohrev až na roztavenie cínu...
Píšem o normálnom návrhu v normálnej prevádzke, a nie o poruchách typu "čo-keby-by", ..kde stačí zapojiť fantáziu,.. a hneď je možné všetko..

[Miroslav Revús]

Práve z dôvodu, že ľudská hlúposť je bezrozmerné číslo a vynaliezavosť domácich majstrov tiež nepozná hraníc, je pre mňa normálne, že uvažujem vždy s najhoršou variantou stavu/situácie.

Cínované konce vodičov sa používali v priemysle a boli relatívne spoľahlivé. Na pocínovanie boli postupy aj prípravky, ktoré zabezpečili, že bol koniec vodiča pocínovaný správne. Aj starí otcovia, ktorí to robili, to robili poriadne.
Podobné je to aj so skrúcanými spojmi.

Všetky tieto spoje sú v súčasnosti nežiadúce alebo zakázané, že ich nikto nerobí správne a preto je ich kvalita mizerná a riziko prehriatia vysoké.

[Jiří Kantner]

Já bych se pokusil odhlédnout od norem a podívat ze na problém z jeho fyzikální podstaty.
Jaké jsou negativní důsledky použití cínu na slaněných vodičích?
1) Při přebytku cínu, který ulpí po cínování na slaněném vodiči se u takto zakončeného vodiče v počáteční fázi  upevňování do svorky  projeví tečení materiálu (trvalá tvarová deformace) daná nízkou pevností  cínové pájky. Ve svém důsledku je tato negativní vlastnost horší než u Al vodičů.
2) cínová pájka může navzlínat při cínování až do míst, kde je požadovaná ohebnost  slaněného vodiče. Pokud se tak stane, ohebnost je omezená a dochází při opakovaném mechanickém namáhání k lomu.
3) Při zatížení zkratovými proudy může docházet nadměrnému oteplení, deformaci pocínovaného vodiče a následně ke špatnému kontaktu a to i po vychladnutí spoje.
4) Při zatížení zkratovými proudy může docházet nadměrnému oteplení které může způsobit odkapávání cínové pájky.
Důvodů proč se cínování  vyhnout je dost, dle mého ale ne vždy ale existuje jiné lepší řešení.

Z uvedeného je vidět, že vhodné jsou svorky s velkou plochou styku, které neumožní svým tvarem výraznou změnu tvaru slaněného cínovaného vodiče. Dbát na stejné zásady jako při práci s Al vodiči kvůli tečení materiálu. Postupné dotahování spoje, použití podložek a pružných elementů atd.
Tečení se dá omezit zkrutem slaněného vodiče nebo  jeho omotáním jiným tenkým Cu drátem ještě před cínováním. Dále je důležité to s cínováním nepřehánět a dbát na to aby tam bylo tak akorát co navzlíná mezi jednotlivé drátky.
Všechno to vyžaduje zýšenou pečlivost (která se dnes z řemesla bohužel často vytrácí).


Nadměrný ohřev jsem pozoroval u připojení 3fázového pohyblivého přívodu 400V se starým  kabelem v gumovou izolací.  Cu vodiče v gumové izolaci se po několika letech potahnou vrstvou méně vodivého CuS a následkom toho dojde ke zýšení odporu spoje. Dotahování šroubků v zástrčce na "krev" pomůže  jen trochu a na chvíli a čištění  vodičů nemá rozumné řešení.  Pokud takový pohyblivý přívod slouží k připojení většího 3fázováho motoru s kotvou na krátko, který se při provozu často rozbíhá, je zaděláno na problém.

[Václav Třetí]

Zhutnění konců slaněných vodičů propájením se nedoporučuje. Jak již bylo řečeno kol.Kantnerem, vzniká stav podobný jako u tečení hliníkových vodičů. Podle způsobu provedení (množství cínové pájky),   může být problém i větší než u hliníku. V dobách, kdy nebyly dutinky, se doporučovalo zhutnění propájením pouze na konci vodiče, malým množstvím pájky, takže se zabránilo pouze třepení konce slaněného vodiče při zasouvání do svorky. Bylo však nutné pečlivé, dobře utažené zakroucení.

 Dobré propájení je možné jen u čistých, nezoxidovaných vodičů v PVC izolaci. U vodičů s gumovou izolací, dochází vlivem obsahu síty v gumě k  pokrytí povrchu mědi síranem měďnatým, který kvalitnímu pocínování brání. Tyto vodiče nedoporučuji cínovat vůbec. Dříve se dodávaly některé gumové vodiče a kabely s pocínovalými žilami, u těch bylo zhutnění konců snazší.

Původní dotaz kol. Ižáka byl v principu na to, zda je pocínovávání zakázané normou. Již v 70. létech to zakazovaly normy na elektroinstala ce v maringotkách (pohyblivé, převozné, pojízdné prostředky) a v prostředí s nebezpečím výbuchu. V bytové výstavbě to nikdy zakázané nebylo.

[Milan Hudec]

Já byl učen takto:
Stáhnout konec izolace nikoli potřebný centimetr, ale cca3.
Ve směru krutu z výroby dále zakroutit ani málo ani moc.
Pájet od konce tak aby onen centimetr byl "protečený, ale na povrchu cín v podstatě nebyl".
Uštípnout přebytečnou délku.
Chtělo to cvik, přičemž mistr tvrdil, že se takto cínuje jen do jištění 10A.
Zdali šlo o normový požadavek netuším.

[Milan Hudec]

Já byl učen takto:
Stáhnout konec izolace nikoli potřebný centimetr, ale cca3.
Ve směru krutu z výroby dále zakroutit ani málo ani moc.
Pájet od konce tak aby onen centimetr byl "protečený, ale na povrchu cín v podstatě nebyl".
Uštípnout přebytečnou délku.
Chtělo to cvik, přičemž mistr tvrdil, že se takto cínuje jen do jištění 10A.
Zdali šlo o normový požadavek netuším.

Dalším krokem bylo utáhnutí pod šroubek (většinou věneček a pod.)
Bylo nám dovoleno pouze vložení a mírné přitáhnutí, přicemž závěrečný "cuk" dělal mistr.
Výhodou byl tvar tehdejších hlaviček šroubků (přesný opak dnešních, tj.napojení dříku a hlavičky bylo malinko zkoseno směrem k ose šroubu, hlava byla většího průměru a po okrajích nezakulacená),
Ten kdo vymyslel šroub dnešního tvaru pro tyto účely byl snad Tatar.

[Václav Třetí]

Výhodou byl tvar tehdejších hlaviček šroubků (přesný opak dnešních, tj. napojení dříku a hlavičky bylo malinko zkoseno směrem k ose šroubu, hlava byla většího průměru a po okrajích nezakulacená),  
Ten kdo vymyslel šroub dnešního tvaru pro tyto účely byl snad Tatar.

To bude tím, že dříve se vyráběly speciální šroubky pro elektrotechnik u, které jste nikde jinde nezískal. Dnešní šroubky ve věnečku jsou stejný čínský brak, který koupíte v každé prodejně spojovacího materiálu.

[Jiří Kantner]

Chtělo to cvik, přičemž mistr tvrdil, že se takto cínuje jen do jištění 10A.

V tehdejších dobách se také zásuvky jistily jen 10A což stačilo na naprostou většinu nářadí a spotřebičů v domácnosti.
Pokud se to má udělat pořádně a pečlivě, tak v téhle činnosti dnes nevidím prostor pro "byznys". Jinými slovy je to pracné a taková práce by elektrikáře těžko uživila.

Ad šroubky: staré časy a s nimi i staré pracovní postupy, přípravky a další užitečné drobnosti řemeslu na míru už nikdo nevrátí. Z reálného života zmizely a asi s námi zmizí i za pomyslnou obdobu horizontu událostí. Do dutých svorek, kde se vodič upevňoval podobně jako v "čokoládách" se zase používaly šroubky s konvexní půlkulovou hlavou, která neměla tendenci stříhat utahované vodiče. To už se taky nevidí.
Takže slaněný vodič se pod šroubek v krabici dá uchytit takto: rozholit a rodělit na dva stejné prameny  drátků, ty zhutnit do zkrutu, pak oba tyto pramenu stočit navzájem do zkrutu 2-3 otáčky, udělat očko akorát na šroubek a znova 2-3 zkruty  (cínovat podle vkusu každého soudruha). A když už se cínuje tak pod hlavičku šroubu pérovka a po ní normální podložka.
Práce pro chráněnou dílnu.
Někde jsem četl názor, že výuka psaní ve školách je naprosto zbytečná, protože tužkou, perem ani propiskou se skoro nepíše. Děcka nebudou mít trénik v jemné motorice a bude zázrak, když udrží v rukou vůbec šroubovák nebo kleště.
Jak s oblibou říkám, za 100 let se lidstvo posune tak daleko dopředu, že si lidi nedoukážou na WC bez asistence robota ani ********!
Byl bych nerad kdyby můj příspěvek vyzněl tak, že dříve bylo věcko lepší.  Nebylo, voda je mokrá pořád stejně ale sněhu bývalo v zimě víc. Jen občas pochybuju, jestli jdeme správnou cestou, nebo jestli vůbec jdeme...

[Václav Třetí]

Takže slaněný vodič se pod šroubek v krabici dá uchytit takto: rozholit a rozdělit na dva stejné prameny  drátků, ty zhutnit do zkrutu, pak oba tyto pramenu stočit navzájem do zkrutu 2-3 otáčky, udělat očko akorát na šroubek a znova 2-3 zkruty  

Tak přesně s tímto způsobem tvoření očka mám ty nejhorší zkušenosti a nedoporučuji ho. Aby to bylo spolehlivé připojení, musely by se jednotlivé "chlupy" rozpočítat, od oka rozdělený vodič není nikdy dobře připojený v celém průřezu. Spoj očka na konci vodiče se má při dotažení tendenci roztrhnout, u většiny připojovaných prvků není dost prostoru na řádné zakončení očka. Když ho provedete, tak se vám tam proti plastovému okraji svorky nevejde.

Daleko lepší a rychlejší je provedení očka z celého průřezu vodiče. Po oholení pečlivě zakroutit, udělat očko dle velikosti šroubku a zakončit ho zakroucením mimo hlavičku šroubku a zbytek oholeného vodiče odstřihnout. Tak je vodič spolehlivě připojen v celém průřezu a nemá možnost z pod hlavičky šroubku vyklouznout. Ještě dodám, že je třeba očko montovat tak, aby bylo ve směru dotahování šroubku. Takto udělané očko netřeba cínovat, tím jeho vlastnosti nezlepšíte, ba naopak spíše zhoršíte.

[Jiří Kantner]

Díky, až  někdy zase dostanu záchvat staromilství a budu zachraňovat nějaký historický spotřebič, vzpomenu na Vaší radu a budu se tím řídit.

[František Šohajda]

To bude tím, že dříve se vyráběly speciální šroubky pro elektrotechnik u, které jste nikde jinde nezískal. Dnešní šroubky ve věnečku jsou stejný čínský brak, který koupíte v každé prodejně spojovacího materiálu.

Nevím jak to bývalo. ale před cca 5 lety jsem koupil z velkoobchodu asi 40 ks zásuvek ABB a kolegové jak je montovali postupně tak většinou po mírném utažení šroubku se hlavička ulomila!
Šrouby běžně nesjou k mání do zásuvek, napsal jsem ABB   jaký mám problém a zaslali zdarma celou krabičku šroubků i s vlnitými podložkami.... /Asi 500ks/