Způsobil vám někdy elektrický proud úraz?

[Rudolf Šála]

Mimochodem, pamatujete na tlačítka T6? Kolega omylem obrátil trafíčko u kontolky. Místo aby na něm bylo 220/24V potkal se s 2kV. Myslím, že si tu ránu bude pamatovat dosmrti

Když jsme u závěrečných zkoušek dělaly reverzaci motoru (zapojovaly rozvodnici) tak si jeden spolužák zapojil rozvodnici. Byly tam i trafíčka pro kontrolky (230V/24V) ale ty už byly zapojené od studentů z nižších ročníků. Jedno z těch trafíček mělo na sekundár 230V - zřejmě srandička od nějakého vtipálka.

Nikdo si toho celou dobu nevšiml a tak po kontrole mistrů to spolužák zapojil do zásuvky 
Během pár vteřin bylo na dílně nedýchatelno z toho dýmu a mohu potvrdit že to jen zasyčelo 

[jik]

A znám i veselé málem úrazy.

Jiný kolega byl v rámci stavby mládeže na Kubě, kde stavěli jakousi hliníkárnu.
Ohromná hala a spousta svítidel která zapojovali.
K nim spousta kolébkových vypínačů za rohem, kam na ně neviděli.
Protože byli líní si to řádně vypnout, a měli k ruce mladého afrokubánce, který jim měl pomáhat a k ničemu složitějšímu nebyl, tak ho posadili k těm vypínačům, aby jim je hlídal.
Začali zapojovat a najednou jeden dostal ránu, že málem spadl ze žebříku.
Vzali zkoušečku a tam nic, tak dělali dál a dostali druhou.
Tak tam tu zkoušečku chvíli drželi a ona chvíli ukazovala, chvíli nic, potom zas a tak se to opakovalo.
Vyrazili tedy k vypínačům a z dálky slyšeli zpěv samby, nebo čača, či co a když přišli blíž, tak
zjistili, že milý afrokubánec, hoden svého temperamentu, zpívá, kroutí se a ty vypínače používá jako hudební nástroj, protože se mu líbilo, jak cvakají.
Protože španělsky neuměli, tak mu nadávali česky, ty nejsprostší nadávky.
On jim taky nerozuměl, tak se jenom šklebil a říkal gracias, protože si myslel že ho chválí, jak dobře pracuje. 

 

[Petr Doležal]

Jiný kolega byl v rámci stavby mládeže na Kubě, kde stavěli jakousi hliníkárnu.

Nebyla to Punta Gorda, fabrika na zpracování niklové rudy?
Jinak dobrý příběh 

[jik]

Nebyla to Punta Gorda, fabrika na zpracování niklové rudy?
  ...

Nevím, ale byli tam někdy okolo roku 1974.
 Dodnes na to vzpomínají, protože to byla stavba mládeže se vším co k mládeži patří.

   

[Jirka Š. Svejkovský]

Môžem sa opýtať, ako dlho mu ten 24-voltový sekundár prežil tých 230V, keďže mal 100-krát menšiu indukčnosť ako primár? Alebo skôr vypadla poistka, resp istič?

Nevím, přímo u toho jsem nebyl, možná mu to zapli do ruky. Trafíčka T6 vydržela opravdu hodně. A občas se tam přidával odpor pro podžhavení kontrolky a prodloužení její životnosti (i když to se dávalo na sekundár),  takže to mohlo vydržet poměrně dlouho.

[František Šohajda]

Měl jsem tu čest potkat zedníka který se mi smál že chodím se zkoušečkou.
Jeho metoda je si plivnout na konec prstu a přiložit na vodič  Škleb

To funguje tomu,kdo má hodně "zrohovatělou" kůži na rukou, tu zedníci mívají často...Protož e dělají
hodně namuálně!
Odpor takové kůže je velmi velký,tak ho to "jen" pošimrá..kdyby to chytil třeba lékař,s kůží miminka,pro toho by to byla poslední zkouška....

[Miroslav Strakoš]

Nosím v naprsní kapse montérek vedle průpisky šroubovák s vestavěnou doutnavkou. Přiložením na fázi a svitem zjistím jak moc jsem izolovaný od země. Porovnám se svitem uchopením se druhou rukou uzeměného předmětu.
Jinak kopance jenom mezi prstama protože používám pracovní obuv a ta dobře izoluje.

[Ladislavelpro]

Nosím v naprsní kapse montérek vedle průpisky šroubovák s vestavěnou doutnavkou. Přiložením na fázi a svitem zjistím jak moc jsem izolovaný od země. Porovnám se svitem uchopením se druhou rukou uzeměného předmětu.
Jinak kopance jenom mezi prstama protože používám pracovní obuv a ta dobře izoluje.

vyvediem Ťa z omylu, ako dobre si odizolovaný od zeme! Keď Ti kolegovia z toho Tvojho šroubováka so vstavanou dútnavkou vyberú zrážací odpor a ty sa druhou rukou chytíš uzemneného predmetu - ako hovoríš, v živote nebudeš používať takúto skúšačku!! Ako ja, od svojich 16 - tich kokov!

[Václav 3]

... drát mi zapadl pod snubák...

To, že se nemají nosit prstýnky a hodinky (hlavně s kovovým páskem, nejlépe však žádné) při práci, to nám říkali již za studií a opakovali to bezpečáci a při školeních z padesátky jakbysmet.

 Keď Ti kolegovia z toho Tvojho šroubováka so vstavanou dútnavkou vyberú zrážací odpor a ty sa druhou rukou chytíš uzemneného predmetu - ako hovoríš, v živote nebudeš používať takúto skúšačku!

Vtip je v tom, že ten odpor tam být musí a pokud mi ho někdo vyndá, tak ho potom důkladně zbiju, aby si pamatoval, že se to nedělá. Ta fázovka nemůže za to, že je někdo blb. Fázovka je dobrý pomocník, ovšem jen tehdy, pokud je v pořádku a v rukou odborníka, což ovšem platí jen v případě klasické, která má doutnavku. Nová provedení s diodou LED a zesilovačem svítí stále, i v kapse a jsou úplně k ničemu.

[Jirka Š. Svejkovský]

To, že se nemají nosit prstýnky a hodinky (hlavně s kovovým páskem, nejlépe však žádné) při práci, to nám říkali již za studií a opakovali to bezpečáci a při školeních z padesátky jakbysmet.

No, byl jsem mladý a předpisy jsem bral spíš volněji. Od té doby ale snubák nenosím. I když hodinky jsem po čase začal zase nosit. Ty sundavám, jenom když jdu rukama do živého.

[Václav 3]

Ano v mládí jsme dělali různé blbosti, já například nosil hodinky - cibule po dědečkovi a pak je dával za dost peněz opravit. Dnes nosím mobil a hodinky tím pádem nepotřebuji.

[František Šohajda]

U nás to jako mladý montér celkem kontrolovali /snubní prstýnek/ a nosil jsem ho jen týden po svatbě.. Sice ženě se to nelíbilo, ale elektrika měla vyšší slovo....

[raj]

Za vyučenou jsem dostal někdy v 17ti, když jsem opravoval babičce v kuchyni na stole elektronkovou televizi a ladil "konvertor na 2. program" (starší ročníky ví o čem je řeč ) . Nenafázoval jsem si ji a dík tomu jsem měl na "kostře" ostrou fázi. Plechový konvertor jsem držel v ruce. Na elektrickém sporáku vedle se vařily párky. Chtěl jsem hrnec odstavit z plotýnky a ...  . Drželo mne to pár vteřin než jsem se  nějak pustil, konvertor zahučel v televizi, kterou jsem pak dával po zbytek dne dohromady, ale dodnes  mi čas než jsem se "utrhl z nafázování" připadá jak věčnost.

Jinak mám chápavou ženu  ,  týden po svatbě mi sama řekla, že ty prstýnky nosím nějak dlouho a že bych je měl jako elektrikář sundat. 

[Jirka Š. Svejkovský]

To jste mi připomněl situaci, kdy jsem se montoval někam, kam jsem neměl.
Kamarád, opravář televizí mě požádal, jestli bych nešel vyměnit vn diodu PY88 do jedné televize. Protože jsem věděl, kde je a jak se vyměňuje, kývnul jsem na to.
Majitelem televizoru byla poměrně hezká paní, tak jsem chtěl zamachrovat a ukázat jí, jak se z čepičky na diodě dá vytáhnout efektní oblouk šroubovákem. Jenomže ten šroubovák byl nějaký popraskaný. Takže to vypadalo následovně:
- Máte to opravený. Chcete se na něco podívat?
- Jasně!
- Bum! Šroubovák letěl na druhý konec místnosti a já hodil záda. Nějakých 19kV udělalo svojí práci.
Co si o mě pomyslela ta hezká paní nevím, televizi jsem zašrouboval, dal zpátky poděkoval a utekl.

[Václav 3]

Jen pro doplnění: PY88 byla na budící straně vn trafa a tam nebylo tak vysoké napětí. Vy jste to zkoušel na DY86 nebo DY87, kde bylo podle typu TV 15 až 20 kV.  To se dělalo jako kontrola zda pracuje vn, ovšem spoléhat na izolaci šroubováku nebylo nejlepší. Běžně se používal šroubovák, který neměl nasazenou bužírku na kovovém dříku až k břitu a opřel se na kostru přístroje kov na kov a pak se teprve přibližoval k anodové čepičce elektronky. Obvykle se dal vytáhnout několika centimetrový oblouk. Ovšem vn trafo trpělo.

[Miroš Jan]

Musím říct, že jsem také párkrát dostal ránu. Naposledy před několika lety. Byl jsem u zákazníka, který chtěl doplnit do stávající plastové rozvodnice stykač na el. Boiler. Při drátování v té rozvodnici jsem si nevšiml, že nějakej jouda nezakrátil a ani nezakrytoval propojovací třífázovou sběrnici na modulových jističích. Zkrátka jsem se prstem pravé ruky dotkl všech tří fází najednou. Rána to byla, jak když kopne kobyla. Ty tři čárky na prstu od těch fázových sběrnic, jsem měl hodně dlouho. Ještě tak týden jsem cítil bolest v ruce. 
No a bohužel jsem zažil i smrtelný úraz kamaráda na trakci. Dílem nedokonalost předpisů a možná i dílem lidská neopatrnost.
 

[Luboš Vintera]

v zaměstnání jsem měl v dílně opraváře-kováře, důchodce, válečný veterán, ruce jako lopaty a daly se i tak používat. Někdy se uchyloval ke kanadským žertíkům a dal například někomu podržet kus železa, co právě ukoval a za druhý konec i držel. Občas provokoval, když zkoušel prstem  přítomnost napětí místo zkoušečkou.

 Jednou opravoval utržený kabel přívodu k fukaru na seno a přehodil  fázový vodič se žl.z. Fukar zabručel a nešel, klasicky prstem ošahal šroubky svorkovnice a jedna nebrněla a tak usoudil, že je chyba v pojistkové skříni na stodole jako obvykle. Dal nové pojistky a zavolal na mne  "zkus to". Vzal jsem za bakelitovou páku na skřínce fukaru a protože šla tuho a já stál ještě v seně, tak jsem se druhou rukou opřel o fukar. Ránu, kterou jsem v devatenácti  dostal a tmu před očima si pamatuju pořád jako by to bylo včera i když tomu bude třicet let. Od té doby vím, proč existují zkoušečky a  elektrikáři.

[Standa CNC]

Poprvé jsem dostal pár kV asi v 10ti letech (moped Stadion, sundaná svíčka a prosba - podrž mi to, to asi nedává jiskru a šlapal jak o život) . Až se mi podařilo fajku zahodit, tak jsme absolvovali přespolní běh a vůbec mi nevadilo, že byl o pár let starší ...

Později jsem zažil automechanika (vývoj TATRA),  co měl ze mne srandu, když jsem měřil odpor vn kabelu zapalování u Babety. Strčil tam prst a řekl "šlapej" . Po chvíli řekl "stačí, je to OK" . Ani nehnul brvou a měl i pravdu.
Vůbec nejabsurdnější divadlo jsem viděl u stejného člověka - kontroloval postupně totéž - ale u vozidla Tatra 613. Běžící motor a postupná kontrola 8mi kabelů od rozdělovače ke svíčkám. Na rozdíl od Babety vždy mírně cuknul rukou. Byl to suchý šlachovitý chlapík (pár let do důchodu) .
Tyristorové zapalování dávalo 30kV (bez zátěže svíčkou) 

Jinak - běžných 230V - to dostal asi každý ... Ti přeživší si vytvořili "podmíněný reflex" a respekt .
Vždy to bylo v zápalu boje (o čas) . Není kam spěchat  Měřit, nevěřit, zkratovat ...