Diskuse Elektrika.cz

Způsobil vám nebo někomu ve vašem okolí někdy úraz elektrický proud?
Například při práci na EZ pod napětím, při obsluze vadného spotřebiče, při poruše rozvodů, atp.

Úraz zatím ne, ale ránu jsem dostal mockrát. Občas se někdo zeptá, jestli se nebojím, že mě to kopne. Odpovídám, jestli už někdy viděl řezníka, který se ještě neřízl nožem.
V běžných instalacích to není tak zlé, záleží samozřejmě na mnoha okolnostech, které ovlivní výsledek takového pochybení. Dřív jsem pracoval na trakci a tam to bylo o hubu si šáhnout, přeci jen DC proud udělá svoje  (surprice)

Mám na levé dlani "památku" na jeden úraz - to jsem ještě netušil že se někdy budu živit "elektrikou".
Jeden dům a venku, u chodníku ve výšce necelý metr nad zemí z rozbité krabičky trčel drát, tak jsem si ho chtěl "vytáhnout" a ono tam bylo napětí...

Nějaké rány jsem dostal, "nejpodivnější" byla když jsem si při opravě fotoblesku sahnul na kondenzátor nabitý na 500V. Přestože jsem si sahnul dvěma prsty jedné ruky, cítil jsem křeč až v rameni a pak jsem si pár vteřin "rozhýbával" prsty. Asi ten DC proud má jiné účinky než AC.

Jednou jsem se dostal do jistého provozu (ještě "za komančů"),  kde jeden mladý elektrikář potřeboval poradit s náhradou nějakého obvodu v regulaci jistého zařízení. Moc hodný a šikovný kluk. Za pár měsíců jsem se dozvěděl, že zemřel na úraz elektickým proudem. Tak trochu doplatil na to, že "byl hodný a snažil se vyjít vstříc".
Přece nevypne celou výrobní linku. Tak si jen v rozvaděči vytočil pojistky a pak si sahnul na přívodní svorky.

-------
Kdyby se člověk opravdu moc bál, asi by to nemohl dělat. Ale nějaký "pud sebezáchovy" je třeba mít, nějaké hranice, za které by člověk nešel, si musí každý rozumný elektrikář vytvořit...

Já jsem spíš zažil úrazy elektrikou pouze iniciované, pády ze štaflí, popáleniny od odtavených kousků kovu při zkratech a pod. Teď si vzpomínám na jeden smrtelný úraz, který se stal už dávno a při kterém zemřel poměrně mladý elektrikář při opravě žehličky vlastní manželce. Nikdo tehdá netušil, co se vlastně stalo, protože byl velmi šikovný a najednou přišla zpráva, že je v komatu, ze kterého se již neprobral.

Sem tam ten kopenec dostane každý... :(
V mém okolí co znám v loni při práci v rozvaděči ,kolega mu pustil do něj proud /asi vn/ na místě popálený a zemřel...zůsta la manželka, děti,nový RD....!

Další co znám při práci na vn /podrobnosti neznám/ upálené obě ruce-pahýly na ramenou cca 20 cm/....sem tam ho vídávám v nemocnici,odnesli to obě ruce,jinak vizuálně bez následků...!
Oba dva od 30-40 roků....
Jak píše kolega,u běžných instalací je to v rámci kopanců...ale silových nn, vn a VVN to je už horší....

To se nestalo mě, ale jeden kolega mi to nedávno vyprávěl. Pracoval u rozvaděče - prásk - přímo do obličeje z blízka. Dům potmě. Z kanceláře vyběhla ženská a příšerně nadávala. On nic neviděl ale podíval se jejím směrem, ženština ztichla a vrátila so do kanclu. Když pak trošku začal vidět zjistil, že má celý obličel černý, jak to na něj fouklo. Měl z toho pracovní neschopnost, zánět spojivek, ale nakonec dobrý.

On si to nevyzkratoval a neuzemnil?

Dá se umřít celkem hloupě. Celkem vždy se jedná o banální chybu. Kolega si klekl na rám rozvaděče a podíval se dolů do kabeláku. Opřel se čelem o nožovku.

Když jdu něco zapnout, ověřím si, že tam skutečně nikdo není rukama. Málem jsem schytal 220VDC na 5kW motoru. Prováděl jsem měření izolačního stavu, špatně jsme se domluvili a technici ho chtěli zapnout na zkoušku. Naštěstí se jeden z nich šel přesvědčit

Elektrikář, který se nebojí elektriky, si koleduje o malér. Dvakrát měř (zkoušečkou),  jednou pracuj.

Bát se asi není ten nejlepší přístup, protože pokud se člověk bojí, dělá chyby. Lepší je mít respekt a být opatrný, kontrolovat sebe i druhé a k věci přistupovat s rozvahou, protože spěch není dobrý rádce.

Nevím jak to přesně bylo,ale událo se to někde na montážích v čechách....

Ještě si vzpomínám na jeden případ, který se stal mě....
Při zapojování přívodu jednoho menšího objektu v malé firmě, všechno se dělalo za provozu
/nějaká konzervárna/ se kabel zapojil s vyšším bezpečnostním opatřením na pojistky PH 1...
Pak jsme měli dva elektrikáři zapojit zemění,nějakou FeZn kulatinu prům. 10 na hlavní zemění v hlavním rozvaděči podniku /za provozu/...Kolega vzal karbinu  a uřezal potřebnou délku,já jsem držel kulatinu,kolega byl blíž k místu napojení ,tak jsem mu ji podával a kulatina svou pružností mu vyklouzla z rukou a "bouchla" do 3 fázových sběrnic /jištěno asi 500A/ ,to byla rána a záblesk jak při bouřce a podnik byl bez elektřiny....c elý se zastavil...nik omu se nic nestalo,jen jsme viděli kolečko záblesku asi několik minut...Kulati na byla na druhém konci dobře uzeměna!!
Za provozu to nešlo vypnout, pak stál celý podnik....a šlo to.....je to asi 28 let....

Nedávno na Jesenicku zahynul opravář při opravě automatické pračky - byla připojena na , ,  dvoužilový´´ prodlužovací přívod.

Pěknou ránu jsem dostal na jeřábu v kabině, když jsem opravoval kontrolér málem jsem vypadl z kabiny. Týden jsem necítil ruce od té doby si dávám bacha vše rači dvakrát přeměřím než někam strkám ruce.

Já zatím nic moc tragického. Jednou let cca 2m přes chodbu a pět minut slepoty, jednou rána do hlavy přes vlas - probudil jsem se na zemi a byl jsem potlučený ale nevím jak dlouho jsem tam ležel, byl jsem sám a párkrát vypálená ďubka v ruce. Zvláštní je jak dlouho se mě ta vypálená dírka hojí oproti jiným zraněním mechanického původu.

Ono je lepší dělat ve dvou.

Je a někdy je to i předepsáno, ovšem zákony ekonomiky jsou jiného názoru. Je to špatně ale je to realita.  :(

V práci to tak máme

Můj bývalý kolega s kterým jsem měl tu čest pracovat na elektrodílně dolu Šmeral Most, zemřel před lety 23.12 (šílené datum......pře d Vánoci.....brr rrrrr) při opravě mikrovlnné trouby doma u rodinného krbu. Manželčina bývalá spolužačka a kamarádka ze školy přišla o manžela dva dny po svatbě, když stál ve vypuštěné smaltové vaně a vrtal držáky na ručníky starou Sovětskou celokovovou vrtačkou. Navrtal kabel a bylo po něm.

A tak to mě celokovová vrtačka zachránila AYKYL. Ovšem výroby tuzemské, plášť hliníkový a 3vodičová prodlužka. Štrejchnuj jsem fázi, prskanec, jistič světla vypnul.

Něco podobného jsem také zažil. Potřeboval jsem měřit na svorkách pomocných stykačů, abych si potvrdil že se jedná o správný kontakt blokování. Kleknu mezi dveře skříňového rozvaděče přiložím jednu svorku na přípojnici PE a druhou na šroub stykače. Bohužel jsem špatně viděl a tak jsem se naklonil více do rozvaděče a už jsem ji koupil pěkně do hlavy. Tehdy jsem měl ještě dlouhé vlasy a pot z horka to ještě umocnil. Pět minut jsem přemýšlel jak jsem se ocitl na židli vzdálené něco přes metr od rozvaděče. Od té doby nevěřím ani sám sobě >:D  a raději dvakrát vše kontroluji.
Chce to respekt, respekt a znovu respekt.
Jinak za svou praxi jsem také chytil nějakou ránu a ze svého okolí vím o případech spíše následných úrazů způsobených elektřinou. Kolega měnil nožové pojistky a natáhl oblouk, protože si nevypnul hl. vypínač a trafo ovládání odebíralo proud naprázdno. Byl z toho pěkný zánět spojivek a perfektně provedená depilace chlupu na ruce.

Na vn je to pravidlo. Nedávno šli dva pracovníci zajistit vypnutý vývod 6kV odpojovačem. Jeden šel ven telefonovat, druhý se snažil odpojovač vypnout. Protože mu to nešlo (blokování) odemkl ruční ovládání. Dva dny na to zemřel v umělém spánku v olejové vaně. Stál u jiného rozvaděče.

Jeden kolega zapojoval na pojistkové spodky PH vodiče...vše vypnuto...jak byli 3 pojistkové spodky vedle sebe tak si tam dal nějaký 19 klíč /napříč všemi fázemi/...pak dal pojistky a že klíč vezme s sebou...do rozvodny došla nějaké delegace s ředitelem na nějakou exkurzi...bylo to nějaké silo...
jenže v tom zmatku z "papalášů" zapoměl na klíč a honem zapnul tuto část rozvaděče....p rý taková bomba, a v rozvodně nestačili velké dveře, aby se delegace dostala urychleně ven....všude kouře,
venku se celá delegace třepala ještě půl hodiny po.....samozdř ejmě silo se zastavilo a všude byl klid....
nikomu se nic nestalo,jen ti co byli uvnitř rozvodny viděli několik desítek minut bílé kolečko,jinak nic!! :-\
Mohutný klíč 19x24 už nikdo nenašel,roztavil se... >:D

Také si vzpomínám ...
... za mých mladých let jsem připojoval kabel v rozvodně (za provozu, pod napětím). Přesně hlavní rozvodna vysokých pecí závod 1-5 Ostrava Vítkovice (za původní branou doleva).
Starší kolega, který se mnou pracoval na příkaz "B" měl opravdu velké břicho. A v jeden nešťasný okamžik do mne drcl a já padl na jednu šínu z 3x500V. Naštěstí jsem byl oblečený dle předpisů, měl jsem rukavice a byl jsem na gumové podložce. I přes to jsem v ten okamžik svítil jako pokusná "edisonova žárovka".
Reflex mě okamžitě vystřelil z rozvaděče ven. 50Hz jsem cítil asi ještě dva dny.

A kolega?
Utekl pryč. Věděl proč. Protože já, tehdy sice "mladý voják",  bych ho v tu chvíli asi uškrtil.

50Hz zní v hlavě jako signál Titaniku před potopením. Vřele nedoporučuju.

V pondělí se mi povedl kousek  :(

  Vysekával jsem rozvodnici ale jelikož kolegové nechtěli vypínat některé světelné a zásuvkové okruhy tak v rozvodnici bylo napětí. Potřeboval jsem vytáhnout jeden kabel abych mohl rozvodnici vytáhnout a sekat za ní.
Tento kabel byl odpojen až na vodič PE který byl nastaven čokoládou, ta ovšem zakrývala okraj 3f. propojovací lišty...   >:(
  V tu chvíli kdy jsem prstem šáhl po té svorce, jsem myslel že mi ten prst upadne z té rány  :-[
Nějaký doveda se vytentočkoval na zaizolování té lišty  (!) Samozřejmě že kdybych se lépe díval tak se to nemuselo stát  (doh)
  A tak jsem nabyl tří, né zrovna moc vzhedných, vypálených děrek na posledním článku prstu. Realita že i přes toto dokončení okruhu vše dál běželo mě moc netěší  :(

Jinak souhlas s tím respektem, měřením a prevencí i když to po tomto příspěvku tak nemusí vypadat  ;D

To, že 230VAC nezabíjí a dá se zkoušet dotykem je nebezpečný mýtus. Exkurze nejbližšího hřbitova je myslím nejlepší prevence.

Měl jsem tu čest potkat zedníka který se mi smál že chodím se zkoušečkou.
Jeho metoda je si plivnout na konec prstu a přiložit na vodič  ;D

PS: To co jste právě četly, nikdy doma nezkoušejte  ;)

Já jsem jako 18ti letý, krátce po vyučení odpojoval přívod ke stroji.
Skříňka 40 na třicet,  4m na štaflích, vyndané nožové pojistky a za nimi hliníkové šíny asi 60 na 12.
Při odpojování nuláku se mi smeknul šroubovák, natáhl jsem oblouk a v tom malém prostoru došlo k takové ionizaci, že stříkal hliník a ze šroubováku mi zbyla jenom rukojeť. (jištění 500 A)
Byl jsem trochu stranou, tak jsem měl "jenom" spálené řasy, obočí a vlasy zepředu a na uchu kousek hliníku.
Protože jsem neviděl, tak mne odvedli dva kolegové na závodní zdravotní středisko, kde byl ten den shodou okolností oční specialista, který jednou týdně docházel.
Vyplácali na mne  celou tubu jakési oční masti a ještě mi to přelepili.
Položili mne do vedlejší místnosti, že se na nmne asi za hodinu podívají.
V té místnosti byl zároveň solux, a léčit teplem různé tělní partie si tam chodily pracovnice z celého závodu.
Sestra neopomněla každé sdělit, že se nemusí stydět, protože nic nevidím.
Slyšel jsem šustění textilu, plácání gum o tělo a některé se mnou i konverzovaly.
Ačkoliv jsem se se různě pitvořil, kroutil nosem, i rukou jsem si trochu pomohl, nepronikl ke mně ani pramének světla.
Později se mne občas některá - i neznámá soudružka ptala, jestli mám oči v pořádku.
Hned mi bylo jasné, že je to jedna z mnoha, co tam se mnou tenkrát byla nahatá.  

 ;D

  Já si taky brnknul.
Je to pár let zpátky, dělali jsme rekonstrukci veřejného osvětlení na volném vedení. Míval jsem kousek delší vlasy a aby člověku nepadaly do očí nosí na hlavě kšilovku. Jenže ona ta kšiltovka má na všku takovej kovovej cvoček. Tenkrát to bylo v létě, velký horka a ja si tu kšiltovku namočil vodou i s hlavou a vlasama. Pochopitelně jsem se skoro mokrou hlavou vylezl na montážní plošinu a začal montovat světo. Pochopitelně ti nikdy nejde nijak krsně tak si člově stoupá na špičky aby dosáhl. No a já si tím kovovým cvočkem brnknul o fázi na sloupě.... asi hodinu po tom se mě ještě třepala hlava v rytmu 50Hz.

Vřele doporučuju na vedení používat helmu!!

Tak přidám i svůj zážitek. Drátoval jsem ovládačku 230VAC u venkovního rozvaděče. Chtělo se mi čůrat, tak jsem si ohnul aktuální drát, abych ho nemusel hledat. Než jsem se vrátil, kolegové si to potřebovali zapnout, no a u rozvaděče nikdo nestál. Sáhl jsem si na vodič a ucukl. Ten ohnutý drát mi zapadl pod snubák. To je přesně ten okamžik, kdy si říkáte, že je konec. Padl jsem na záda do bláta, kolegové mě dotáhli do hospody na rehabilitaci a od té doby snubák nenosím.

Tyhle spáleniny se hojí špatně.
Když nám kdysi dali na telefonní ústředně nové baterie, přivazoval jsem přívodní "drát" k izolátoru a podařilo se mi udělat zkrat - baterie 60V, 200Ah, z měděného drátu o průměru kolem 1mm zůstala jen "vypálená drážka v palci"

Jestli to byla reakce na můj příspěvek tak podotýkám že tento svět ještě nechci opustit.  o:-)
Mimochodem, to nebylo 230 VAC ale 3x400 VAC - nezaizolovaný konec lišty, tedy nic příjemného.  (doh)


Jednou jsem slyšel od vedoucího technika z PRE něco podobného. S tou vyjímkou že ten nešťastník si brnknul propocenou čepicí o šínu v rozvodně nn. Prý to přežil ale měl vypálené ty ''cestičky'' po potu. Toto vyprávění jsem poslouchal když to říkal jednomu elektrikářovy co zrovna byl ohnutý v rozvodně, při parném létě a zapojoval pod napětím. No není taková informace povzbuzující?  ;D  

Ja som zažil veľa kopancov, posledný od modrého vodiča v jednej bývalej fabrike v Belgicku. Kábel zamurovaný v stene 3 vodiče cvaknuté a jedne trčal modrý. Trčal tak pekne že ked pojde volakdo okolo neho zachytí ho za oblečenei reku tak že ho zahnem a jak som sa ho chytil porad šleha a už som sedel na podlahe. >:(. Po spamätaní zo šoku som sa vrátil na miesto z vadaskou a ono v ňom voči zemi 110 V. Medzi vodičmi 230V a voči zemi aj PE len 110V reku hmm sieť 3x220/110V som ešte nevidel .Ale hned sa mi ako milo a zdvorilo podaným ruky predstavila  :)

Úraz související s PPN jsem měl snad jediný- prokousnul jsem si jazyk a to tehdy, když jsem v takový sychravý podzimní den napojoval svod do VRIS na manesmanu. Při dotahování poslední svorky se mi dostala rukavice do závitů a ta malá dirka stačila k tomu, abych dostal jednu přes ruku a vzápětí hned druhou za ucho od "koštěte",  to jak jsem se zhoupnul v opasku a právě při té druhé jsem si prokous jazyk...
Největší ránu s pocitem koňského kopance do hrudníku, jsem dostal od měněné přípojnice 400kV, kterou nejmenovaný kre... odzemnil... Byla to sice naindukovaná, ale kdo ji zažil, ví, o čem mluvím...

Když si tady tak pěkně povídáme, tak mám ještě jeden zážitek.
Moji dva kolegové si v nějakém zatemnění mysli, spletli primár a sekundár trafa 6kV, ten starší a zkušenější ve skříni vn vypínače demontoval pertinaxový kryt, co zakrývá kontakty, když se s vypínačem vyjede a jal se měřit vadaskou.
Tu vadasku měli údajně později na soudním lékařství, protože na ní byly jeho prsty a on zemřel za měsíc v Ostravě v olejové lázni.
Druhý kolega, protože stál za ním, tak měl obličej z nové růžové kůže, na rukou neměl nehty a nedovírala se mu oční víčka, takže mu oči neustále slzely.
Na levém zápěstí  měl vypálený kruh od kovového pásku hodinek.
Na hrudi a břiše měl plno jizev a vypravoval, že největší bolest v životě zažil, když ho v nemocnici vzali pod sprchu a kartáčkem z něho drhli strupy, aby se mu tvořila nová kůže.
Teď pracuji na vn i vvn a vždycky když někam lezu, tak si na ně vzpomenu.
Školení bezpečnosti na celý život.

Mimochodem, pamatujete na tlačítka T6? Kolega omylem obrátil trafíčko u kontolky. Místo aby na něm bylo 220/24V potkal se s 2kV. Myslím, že si tu ránu bude pamatovat dosmrti :)

Minulý rok k nám do školy chtěl nastoupit na dálkové studium bývalý montér od PRE. Bohužel ho nevzali protože vzhledem k tomu že je v invalidním důchodu mu nemůžou uznat tělesnou výchovu  >:(
Do invalidního důchodu se dostal protože mu el. oblouk z vadného vn vypínače totálně znetvořil obličej....

Môžem sa opýtať, ako dlho mu ten 24-voltový sekundár prežil tých 230V, keďže mal 100-krát menšiu indukčnosť ako primár? Alebo skôr vypadla poistka, resp istič?

Když jsme u závěrečných zkoušek dělaly reverzaci motoru (zapojovaly rozvodnici) tak si jeden spolužák zapojil rozvodnici. Byly tam i trafíčka pro kontrolky (230V/24V) ale ty už byly zapojené od studentů z nižších ročníků. Jedno z těch trafíček mělo na sekundár 230V - zřejmě srandička od nějakého vtipálka.

Nikdo si toho celou dobu nevšiml a tak po kontrole mistrů to spolužák zapojil do zásuvky  ;D
Během pár vteřin bylo na dílně nedýchatelno z toho dýmu a mohu potvrdit že to jen zasyčelo  ;)

A znám i veselé málem úrazy.

Jiný kolega byl v rámci stavby mládeže na Kubě, kde stavěli jakousi hliníkárnu.
Ohromná hala a spousta svítidel která zapojovali.
K nim spousta kolébkových vypínačů za rohem, kam na ně neviděli.
Protože byli líní si to řádně vypnout, a měli k ruce mladého afrokubánce, který jim měl pomáhat a k ničemu složitějšímu nebyl, tak ho posadili k těm vypínačům, aby jim je hlídal.
Začali zapojovat a najednou jeden dostal ránu, že málem spadl ze žebříku.
Vzali zkoušečku a tam nic, tak dělali dál a dostali druhou.
Tak tam tu zkoušečku chvíli drželi a ona chvíli ukazovala, chvíli nic, potom zas a tak se to opakovalo.
Vyrazili tedy k vypínačům a z dálky slyšeli zpěv samby, nebo čača, či co a když přišli blíž, tak
zjistili, že milý afrokubánec, hoden svého temperamentu, zpívá, kroutí se a ty vypínače používá jako hudební nástroj, protože se mu líbilo, jak cvakají.
Protože španělsky neuměli, tak mu nadávali česky, ty nejsprostší nadávky.
On jim taky nerozuměl, tak se jenom šklebil a říkal gracias, protože si myslel že ho chválí, jak dobře pracuje. 

 ;D

Nebyla to Punta Gorda, fabrika na zpracování niklové rudy?
Jinak dobrý příběh  :D

Nevím, ale byli tam někdy okolo roku 1974.
 Dodnes na to vzpomínají, protože to byla stavba mládeže se vším co k mládeži patří.

  ;)  ;D

Nevím, přímo u toho jsem nebyl, možná mu to zapli do ruky. Trafíčka T6 vydržela opravdu hodně. A občas se tam přidával odpor pro podžhavení kontrolky a prodloužení její životnosti (i když to se dávalo na sekundár),  takže to mohlo vydržet poměrně dlouho.

To funguje tomu,kdo má hodně "zrohovatělou" kůži na rukou, tu zedníci mívají často...Protož e dělají
hodně namuálně!
Odpor takové kůže je velmi velký,tak ho to "jen" pošimrá..kdyby to chytil třeba lékař,s kůží miminka,pro toho by to byla poslední zkouška.... (dance)

Nosím v naprsní kapse montérek vedle průpisky šroubovák s vestavěnou doutnavkou. Přiložením na fázi a svitem zjistím jak moc jsem izolovaný od země. Porovnám se svitem uchopením se druhou rukou uzeměného předmětu.
Jinak kopance jenom mezi prstama protože používám pracovní obuv a ta dobře izoluje.

vyvediem Ťa z omylu, ako dobre si odizolovaný od zeme! Keď Ti kolegovia z toho Tvojho šroubováka so vstavanou dútnavkou vyberú zrážací odpor a ty sa druhou rukou chytíš uzemneného predmetu - ako hovoríš, v živote nebudeš používať takúto skúšačku!! Ako ja, od svojich 16 - tich kokov!

To, že se nemají nosit prstýnky a hodinky (hlavně s kovovým páskem, nejlépe však žádné) při práci, to nám říkali již za studií a opakovali to bezpečáci a při školeních z padesátky jakbysmet.


Vtip je v tom, že ten odpor tam být musí a pokud mi ho někdo vyndá, tak ho potom důkladně zbiju, aby si pamatoval, že se to nedělá. Ta fázovka nemůže za to, že je někdo blb. Fázovka je dobrý pomocník, ovšem jen tehdy, pokud je v pořádku a v rukou odborníka, což ovšem platí jen v případě klasické, která má doutnavku. Nová provedení s diodou LED a zesilovačem svítí stále, i v kapse a jsou úplně k ničemu.

No, byl jsem mladý a předpisy jsem bral spíš volněji. Od té doby ale snubák nenosím. I když hodinky jsem po čase začal zase nosit. Ty sundavám, jenom když jdu rukama do živého.

Ano v mládí jsme dělali různé blbosti, já například nosil hodinky - cibule po dědečkovi a pak je dával za dost peněz opravit. Dnes nosím mobil a hodinky tím pádem nepotřebuji.

U nás to jako mladý montér celkem kontrolovali /snubní prstýnek/ a nosil jsem ho jen týden po svatbě.. ;D ;D Sice ženě se to nelíbilo, ale elektrika měla vyšší slovo.... ;) :D

Za vyučenou jsem dostal někdy v 17ti, když jsem opravoval babičce v kuchyni na stole elektronkovou televizi a ladil "konvertor na 2. program" (starší ročníky ví o čem je řeč ) . Nenafázoval jsem si ji a dík tomu jsem měl na "kostře" ostrou fázi. Plechový konvertor jsem držel v ruce. Na elektrickém sporáku vedle se vařily párky. Chtěl jsem hrnec odstavit z plotýnky a ...  (helpsmajl) . Drželo mne to pár vteřin než jsem se  nějak pustil, konvertor zahučel v televizi, kterou jsem pak dával po zbytek dne dohromady, ale dodnes  mi čas než jsem se "utrhl z nafázování" připadá jak věčnost.

Jinak mám chápavou ženu  (poklona) ,  týden po svatbě mi sama řekla, že ty prstýnky nosím nějak dlouho a že bych je měl jako elektrikář sundat. 

To jste mi připomněl situaci, kdy jsem se montoval někam, kam jsem neměl.
Kamarád, opravář televizí mě požádal, jestli bych nešel vyměnit vn diodu PY88 do jedné televize. Protože jsem věděl, kde je a jak se vyměňuje, kývnul jsem na to.
Majitelem televizoru byla poměrně hezká paní, tak jsem chtěl zamachrovat a ukázat jí, jak se z čepičky na diodě dá vytáhnout efektní oblouk šroubovákem. Jenomže ten šroubovák byl nějaký popraskaný. Takže to vypadalo následovně:
- Máte to opravený. Chcete se na něco podívat?
- Jasně!
- Bum! Šroubovák letěl na druhý konec místnosti a já hodil záda. Nějakých 19kV udělalo svojí práci.
Co si o mě pomyslela ta hezká paní nevím, televizi jsem zašrouboval, dal zpátky poděkoval a utekl.

Jen pro doplnění: PY88 byla na budící straně vn trafa a tam nebylo tak vysoké napětí. Vy jste to zkoušel na DY86 nebo DY87, kde bylo podle typu TV 15 až 20 kV.  To se dělalo jako kontrola zda pracuje vn, ovšem spoléhat na izolaci šroubováku nebylo nejlepší. Běžně se používal šroubovák, který neměl nasazenou bužírku na kovovém dříku až k břitu a opřel se na kostru přístroje kov na kov a pak se teprve přibližoval k anodové čepičce elektronky. Obvykle se dal vytáhnout několika centimetrový oblouk. Ovšem vn trafo trpělo.

Musím říct, že jsem také párkrát dostal ránu. Naposledy před několika lety. Byl jsem u zákazníka, který chtěl doplnit do stávající plastové rozvodnice stykač na el. Boiler. Při drátování v té rozvodnici jsem si nevšiml, že nějakej jouda nezakrátil a ani nezakrytoval propojovací třífázovou sběrnici na modulových jističích. Zkrátka jsem se prstem pravé ruky dotkl všech tří fází najednou. Rána to byla, jak když kopne kobyla. Ty tři čárky na prstu od těch fázových sběrnic, jsem měl hodně dlouho. Ještě tak týden jsem cítil bolest v ruce.  (zle)
No a bohužel jsem zažil i smrtelný úraz kamaráda na trakci. Dílem nedokonalost předpisů a možná i dílem lidská neopatrnost.
 :'(

v zaměstnání jsem měl v dílně opraváře-kováře, důchodce, válečný veterán, ruce jako lopaty a daly se i tak používat. Někdy se uchyloval ke kanadským žertíkům a dal například někomu podržet kus železa, co právě ukoval a za druhý konec i držel. Občas provokoval, když zkoušel prstem  přítomnost napětí místo zkoušečkou.

 Jednou opravoval utržený kabel přívodu k fukaru na seno a přehodil  fázový vodič se žl.z. Fukar zabručel a nešel, klasicky prstem ošahal šroubky svorkovnice a jedna nebrněla a tak usoudil, že je chyba v pojistkové skříni na stodole jako obvykle. Dal nové pojistky a zavolal na mne  "zkus to". Vzal jsem za bakelitovou páku na skřínce fukaru a protože šla tuho a já stál ještě v seně, tak jsem se druhou rukou opřel o fukar. Ránu, kterou jsem v devatenácti  dostal a tmu před očima si pamatuju pořád jako by to bylo včera i když tomu bude třicet let. Od té doby vím, proč existují zkoušečky a  elektrikáři.

Poprvé jsem dostal pár kV asi v 10ti letech (moped Stadion, sundaná svíčka a prosba - podrž mi to, to asi nedává jiskru a šlapal jak o život) . Až se mi podařilo fajku zahodit, tak jsme absolvovali přespolní běh a vůbec mi nevadilo, že byl o pár let starší ...

Později jsem zažil automechanika (vývoj TATRA),  co měl ze mne srandu, když jsem měřil odpor vn kabelu zapalování u Babety. Strčil tam prst a řekl "šlapej" . Po chvíli řekl "stačí, je to OK" . Ani nehnul brvou a měl i pravdu.
Vůbec nejabsurdnější divadlo jsem viděl u stejného člověka - kontroloval postupně totéž - ale u vozidla Tatra 613. Běžící motor a postupná kontrola 8mi kabelů od rozdělovače ke svíčkám. Na rozdíl od Babety vždy mírně cuknul rukou. Byl to suchý šlachovitý chlapík (pár let do důchodu) .
Tyristorové zapalování dávalo 30kV (bez zátěže svíčkou)  (dance)

Jinak - běžných 230V - to dostal asi každý ... Ti přeživší si vytvořili "podmíněný reflex" a respekt .
Vždy to bylo v zápalu boje (o čas) . Není kam spěchat  (drinks) Měřit, nevěřit, zkratovat ...

Souhlas, jenom drobná úprava: nevěřit, nevěřit, nevěřit, měřit a pozor na zkratování ...

První ránu jsem dostal asi v 9 letech - opravoval jsem si magnetofon a jaksi jsem ho zapomněl v zásuvce.. prstem jsem pak spojil L a N. POučil jsem se, zařízení vždycky kontroluju, jestli není pipojené.

Další poučení a největší ránu, jakou jsem zatím dostal, bylo opět 230V. Na střední škole jsem pro někoho opravoval PC zdroj a poteboval jsem jej vyzkoušet a proměřit. Jednalo se o zdroj AT, kde se ještě natvrdo vypínalo napájecí napětí. Bez vypínače jse si spojilfastony a začal měřit. Dokud jsem si o fázi nebrnknul loktem - přesně do brňavky. Od tý doby si dávám bacha, kde je jaký neizolovaný drát.

A nejčerstvější ponaučení mi dali u nás v práci za provozu, když jsem musel na stávající větev připojit další zásuvku. Stávající větev jsem si v rozvodný skříni vypnul, přelepil páskou, skříň zakrytoval... Kabel přestřihl, protáhl do krabičky a začal jsem holi a připojovat do wagosvorek. Ale nějak jsem nepostřehl, že začalo hrát rádio, které na tento okruh bylo připojené. Takže při sundavání izolace z přívodu jsem ji dostal (naštěstí málo, suché dřevěné štafle a náhodou jsem se zrovna nedotýkal kovových trubek). Takže lidu už taky nevěřím a jen doufám, že umí číst, aby si přečetli, že "na zařízení se pracuje"

Nastesti jistice nekterych solidnejsich vyrobcu maji moznost pouziti blombovaci nebo zamykaci vlozky. Nekolik zamykacich od ruznych vyrobcu  nosim v kufru s naradim a dosti casto vyuzivam...

To je dobrá věc, radši si je také pořídím

Výrobci TV měli anténní vstupy oddělené malými kondenzátory. Ale některé návody na konvertory (vestavěné do TV a napájené z TV) to neměly dost zdůrazněné a představte si tu pecku, když po anténním svodu došla ostrá fáze na střechu, anténa "síto" (taky se jim říká matrace) domácí výroby, aktivní část nespojena se stožárem,...

Mám, ze stejného věku, podobný zážitek s konvertorem - s tím rozdílem, že jsem se druhou rukou navíc držel radiátoru ústředního topení  ;D

Taky mám jeden zážitek se stejným začátkem :
stará televize s výklopnou zadní částí šasi, u které byla závada až kdesi dole, pod obrazovkou.
Tudíž špatně přístupné místo, kam navíc nebylo moc vidět, takže bylo zapotřebí strčit do "bedny" nejen ruku, ale pokud možno i hlavu.....
Nevěřili byste, jak scvakne chrup, jestliže se brada dotkne šasi pod napětím!  (eek)
Kdybych měl ve zvyku vyplazovat při soustředění jazyk (což dělá docela dost lidí),  tak by asi teklo dost krve.  (surprice)


To je ale hnusná poznámka.  :(

Než jsem se, před více jak 30. roky, začal živit jako projektant, tak jsem jezdil po montážích jako zkušební technik. Při té práci jsem několikrát dostal ránu. Vždy to bylo z mé blbosti nebo nepozornosti. Nejvyšší napětí, na které jsem si "sáhnul",  bylo 500 V, ale největší kopanec v životě (až takový, že jsem si sednul na zem) byl od napětí 100 V, na výstupu z měřícího transformátoru napětí. Ten subjektivní efekt velkého kopance si dodnes vysvětluji tak, že svou roli hrála psychika - vědomí, že hrabu v kobce 6 kV (i když jsem samozřejmě sahal jen do ovládacího panelu té kobky).
Ostatně tvrzení, že "strach a úlek zabíjí mnohem spolehlivěji než elektrický proud" pochází od našeho učitele předmětu "Bezpečnost práce" na průmyslovce. Ten učitel předtím pracoval u rozvodných závodů jako bezpečnostní technik a vyšetřovatel pracovních úrazů, a tak nám barvitě líčil různé hororové i méně hororové historky. Jednu z těch méně hororových dám k dobru :
 Mistr elektroúdržby zavedl své podřízené do trafostanice a přidělil jim práci. Pak vyšel z budovy ven a šel si za roh "odskočit". Jenomže ta trafostanice měla špatné uzemnění a v jejím okolí se vyskytovalo krokové napětí. Když začal čurat, tak se proud způsobený rozdílem potenciálů uzavíral přes proud moči, přes mužský orgán a nohy toho mistra a způsobil mu takové dočasné ochrnutí svalů, že nemohl přestat (nemohl to zastavit),  takže tam trpěl tak dlouho, než došlo k úplnému vyprázdnění močového měchýře.
P.S. Na funkci to údajně nemělo vliv, na funkci mistra elektroúdržby už vůbec ne.

Ja našťastie bez následkov. Naposledy som odpojoval napájaciu svorku koľajnice na lištové svietidlo, pod napätím, lenže kryt bol prasknutý a šlehlo ma to. Tak som odtrhol ruku, že mi odletel snubný prsteň, ale všimol som si to až doma.
Vysvetloval som to potom takto manželke ;D bez úspechu, ženy skôr uveria klamstvu.

Stalo se před mnoha léty, jeden z mých středoškolskýc h spolužáků po vyučování navštívil restauraci a zkonzumoval několik piv, posléze se mu při cestě na nádraží (většina z nás byla přespolních) začalo chtít, vběhl tedy rychle do jakéhosi kouta v nákladní části nádraží a začal močit, jenže opiven si nevšiml, že močí na polootevřený do kopřiv zarostlý rozvaděč. Jeho mladý pán vlivem el. stimulace povstal a tok moči se zastavil. Když se mu ho podařilo asi po půl hodině uklidnit, což už bylo ve vlaku, tak se ještě důkladně pomočil.