Hezké zaostření rozmazaných kontur - pěkný článek

Když jsme v devadesátkách stavěli nemocnici, divadlo... aniž jsem to věděl, byl jsem systémový integrátor jako sviňa. Několik posledních měsíců před kolaudací jsem vlastně pouze dodělával, rozfungovával, optimalizoval, synchronizoval nebo prostě jen opravoval chyby po jiných, aby celek správně fungoval v souladu s původními nebo lepšími cíli. Asi mnozí znají

Když jsem se pak jednou po dokončení nemocnice podíval na výplatní pásku a pak vyčítavě na šéfa, tak se mi vysmál, že co bych chtěl, když jen sedím a šoupu nohama. Prostě úplně totální mamlas, který nevěděl nic o ničem.
Tím chci říct, je jistě skvělé chtít být superelektrote
chnikem. Ale má to smysl pouze tehdy, když takový superman funguje v rámci celého týmu superpracovník
ů.
Jinak je jen za blbce, jako jsem byl já.
V dnešní době neomezených možností, prudkého vývoje a vyčerpaných pracovníků, kteří se často snaží přehrávat co nejvíce práce na ty okolo sebe, provádím systémovou integraci tak, že se snažím do každého z nich integrovat jasnou informaci, za co přesně má a za co nemá odpovědnost. Když se integrace zdaří, jsou pracovníci automaticky pohánění svým vlastním pudem sebezáchovy, což je skvělý zdroj energie pro všechny, kdo jinak trpí nedostatkem obyčejného morálu.