Tak asi proto, že praxe není vše. Pokud někdo zanedbá sebevzdělávání nebo snad přímo cíleně, ukolébán svou třicetiletou praxí, odmítá sledovat vývoj, který se odehrává na základě nově zjištěných poznatků, tak se potom nemůže divit, že nedostane osvědčení. Nic jiného bych za tím nehledal.
Stručně a jasně.
Se zájmem sledují celou diskusi.
A to z toho důvodu, že jsem znal inspektory tehdejšího IBP od roku 1970 a následně jak pracovníky SÚIP, tak TIČRu do dnešních dnů.
Na druhé straně jsem poznával vedoucí elektroúdržeb ve velkém hutním a strojírenském závodě v době, kdy preventivní a revizní činnost byly ve stavu "zavádění".
Po roce 1990 jsem prováděl revizní činnost elektro v mnoha firmách v ČR. A poznal jsem mnoho vedoucích elektroúdržeb, kde jsem se podivoval jak získali tehdy §8. Rovněž jsem se setkál z mnohými RT, kteří byli na vysoké úrovni. Jistě že po divoké privatizaci a výstavbě nových firem se našli zlatokopové, kteří na běžícím pásu vystavovali VRZ. Věřím ale, že ta doba je již pryč.
Je ale úsměvné, když někdo ze 30-40 létou praxi najednou neudělá testy na zkoušky, anebo i při ústní zkoušce má výsledek nevyhovující a najednou píše ve své uraženosti a ješitnosti, že TIČR je zapotřebí zrušit a rovněž i zkoušky.
Naopak bych byl pro atestaci k oprávnění na výchozí revize s podmínkou výkonu RT nejméně 5 roků.
Školení a přezkušování elektrikářů po roce 1978 mělo velký podíl na růstu kvalifikace. Byla to příležitost jak zavést kvalitní školení. A zde hraje velkou roli úroveň vedoucího elektroúdržby, zdá má podíl na zvyšování kvalifikace, anebo to přenechá agenturám.