Nevím jestli 43 let, ale od opětovného vzniku živností určitě.
Univerzální komise zkouší jen co umí, ne co je potřeba. Pro univerzálního stavebního elektrikáře to asi stačí, ale nedá se započítat praxe ze sádrování krabiček do provozu fabriky s vlastní rozvodnou.
Proto taky u solidní firmy je zcela běžné, že třeba osmička ze živnosti není uznána a nový zaměstnanec začíná s pětkou, pokud proáže nějaké znalosti tak šestkou.
Co se do 1000 a nad 1000 týče, pak v druhém případě se na znalost MPBP a znalost pracoviště a zařízení ještě nějak dbá a i proto nejsou k dispozici univerzální komise, které by rozdávaly § nad 1000. Důvod je prostý, zaměstnavatel to neuzná, pokud nebude průkazná praxe na daném druhu zařízení či provozu.
Ovšem jako živnostník si není problém našvindlovat jakoukoli praxi a univerzální komise za mírný poplatek ten papír vydá.
To je hlavní rozdíl mezi zaměstnancem a živnostníkem. U zaměstnance je praxe jasně daná, ale u živnostníka závisí na jeho osobní zodpovědnosti, nebo osobní statečnosti.
Uznatelná praxe je velmi široký pojem, stejně jako obor elektrotechnik y.
Nejběžnější mylná představa je, že "padesátka" je na osobu, ale ona je na pracoviště/druh práce/zařízení.
Těch 43 roků jsem asi přehnal :-) Ale tak 30 to bude OK.
Je to opravdu dobrý námět na reportáž, protože i když to možná z některého textu je možná jasné, v různých končinách se potkávám s opravdu s jinými pohledy. U 194. narozdíl od 50. vidím problém v dohledatelnějš
ích podrobnostech přezkoušeni a dodaných dokumentech. Tím myslím předsedu komise (jeho přísedící bezdomovce nikdo k odpovědnosti nepožene). Pokud předseda bude za své rozhodnutí uznat/neuznat předloženou praxi skutečně odpovědný, pak bych docela chápal, proč se tolik lidí na způsob deklarace skutečné praxe.