2c - se na EZ pracuje legálně např. s par. 4
Po uplatnění V50/78Sb. jsme tento problém museli řešit u spoustu zaměstnanců
v elektroúdržbě velkého podniku. Přesně jak popisuje pan HH, jednalo se o navíječe
motorů, opravy elektrických přístrojů i jejich výroba ( litinové spouštěče, kontroléry, koncáky, výroba rozvaděčů atd.) dále o obslužný personál velínu, rozvoden strojoven.
Všem se pro jednoduchost přidělil §4. Jenže brzo se narazilo na barieru mzdovou a problém se musel řešit u těch, kteří byli vyučeni jako naviječi, elektrozámeční
ci a někteří i obchodní příruči. Vymysleli jsme na to podnikovou směrnici, která umožnila §§6 a 7.
2b - se na EZ pracuje tak, že firma prohlásí, že "je to pod dozorem"
Klasický přístup. Nelze jen "prohlásit", ale dokázat. V době, kdy byly Zápisníky bezpečnosti práce se udělal zápis o školení a přidělení patrona. Pokud bylo elektrotechnic
ké vzdělání, tak po 6-12 měsících se přezkoušelo na §6. V tomto duchu je i nový návrh NV , kde je dána odpovědnost "nejvyššímu" elektrikáři jakou lhůtu si zvolí.
U přezkoušení pak mohu doložit "elektrotechnic ké" vysvědčení ze školy a čestné prohlášení o praxi.
Je v zájmu každého vedoucího pracovníka, aby byl pracovník přezkoušen ze znalosti problematiky dané firmy. A problematiky daného pracoviště, kde má pracovat. Poslat lidí na přezkoušení k agentuře je nesmysl a nenaplnění zákona.
Pracovník "z venku" pro firmu s papírem na jakýkoliv § podle V50/78 Sb. je neplatný,
pokud má být kmenovým zaměstnancem. Ten papír platil jen v té firmě, kde pracoval.
Každá firma má jiné pracoviště a jiné předpisy BOZP. A pracovníci SUIP vyhlášku 50/78 znají důkladně a navíc jsou právně dostatečně zdatní. Ten, kdo někdy byl u soudu z hlediska těžkého úrazu, tak do takového rizika již nejde.