V dnešní době jsou ohýbačky spíše raritou nebo doménou firem, které dělají "zakázkové" instalace, úpravy, rekonstrukce atp. Tvrdím to ve srovnání s dobou někdy kolem roku 1985, kdy úložné možnosti se zdaleka nepřibližovaly těm dnešním. Tehdy se dělala různá umělecká díla. Svazky vodičů v rozvaděčích jako v Boeingu nahradily rozplétací kanály. V dnešních výrobních prostorech se ukládá vedení nejen na stropech, stěnách ale celkem běžně i v podlahách. Tím se zkracují délky dávných konstrukcí z trubek. Vzpomínám si, že některé trasy byly docela problém vymyslet a naohýbat. Mnozí si pamatují, že šev trubky musel být uvnitř ohybu. Pak si představte ohyb 15°doleva, pak 20° doprava a pak 90° nahoru nebo dolů. A to vše podobným zázrakem jako je níže uvedený exponát u Vítka Rotrekla.
Podotýkám, že někdy v roce 1982 jsem neměl problém pochopit zapojení stykačové kombinace reverzace, jak spíš s tehdy normálním estetickým provedením zapojovaných vodičů. Ale o tom se dnes zmiňovat, znamená být okamžitě pračlověkem, který neumí appstoru najít vhodnější appku :-)
Autor
