Diskuse Elektrika.cz

Ohýbají se dnes ještě ocelové trubky ohýbačkou?
    Ohýbají se dnes ještě ocelové trubky ohýbačkou? Nebo se spíš používají hotová kolena? Není to praktičtější si kolena objednat a nechat přivézt na stavbu nebo kdy si myslíte, že je vhodnější vlastnit ohýbačku trubek?
    Zdroj: zde... (https://elektrika.cz/data/bleskovky/ohybaji-se-dnes-jeste-ocelove-trubky-ohybackou/@@eview)


    

Pokud má mít trubka více ohybů, pak práce s ohýbačkou vyžaduje praxi a zkušenost, což jsem postrádal a furt bylo něco krátké, dlouhé, málokdy však akurát (dance)

Pokud jde jen o pravoúhlé ohyby, hotové koleno, budiž.I když ve spoji to trochu při protahování někdy drhne.Nejsou ale potřeba všechny ohyby pravoúhlé.Poto m přijde na řadu ohýbačka.Pokud nejde o trubky P36 nebo P42, pokud to umíš, je to hračka a s takovou ohýbačkou, jaká je tam na obrázku, to musí být radost s ní pracovat.Trube k jsem se něco naohýbal a byly na místech, kde byly vidět, ne někde ve zdi.Když si vzpomenu na ty staré ohýbačky, které bylo obtížné jen přemístit z místa na místo, natož s nimi ohýbat trubky, je tahle nebe a dudy.

Větší průměry slabostěnných trubek se ohýbají špatně, mají tendenci se lámat a dělat vroubky a také zmenšit světlý průměr. Je třeba je vyplnit suchým pískem, důkladně ho utemovat a konce trubky utěsnit. Pak následně je třeba trubky zase důkladně vyčistit. Obdobně se trubky ohýbaly také nahřátím autogenem (což je dnes velice nákladné - cena technických plynů je neuvěřitelná) a pozor písek musel být dokonale vysušený, aby nevznikala pára.

Použití hotových kolen má svoji výhodu v průmyslové výrobě, ovšem ne vždy je k mání přesně to, co potřebujeme a hned.

V dnešní době jsou ohýbačky spíše raritou nebo doménou firem, které dělají "zakázkové" instalace, úpravy, rekonstrukce atp. Tvrdím to ve srovnání s dobou někdy kolem roku 1985, kdy úložné možnosti se zdaleka nepřibližovaly těm dnešním. Tehdy se dělala různá umělecká díla. Svazky vodičů v rozvaděčích jako v Boeingu nahradily rozplétací kanály. V dnešních výrobních prostorech se ukládá vedení nejen na stropech, stěnách ale celkem běžně i v podlahách. Tím se zkracují délky dávných konstrukcí z trubek. Vzpomínám si, že některé trasy byly docela problém vymyslet a naohýbat. Mnozí si pamatují, že šev trubky musel být uvnitř ohybu. Pak si představte ohyb 15°doleva, pak 20° doprava a pak 90° nahoru nebo dolů. A to vše podobným zázrakem jako je níže uvedený exponát u Vítka Rotrekla.


Podotýkám, že někdy v roce 1982 jsem neměl problém pochopit zapojení stykačové kombinace reverzace, jak spíš s tehdy normálním estetickým provedením zapojovaných vodičů. Ale o tom se dnes zmiňovat, znamená být okamžitě pračlověkem, který neumí appstoru najít vhodnější appku :-)

Těch ohýbaček typu jako je na videu byly dvě velikosti.Ta na videu je ta menší, myslím do P29.Pro větší trubky jsme měli ohýbačku stejného vzhledu ale ještě robustnější.Př íšerné.Bylo lepší vzít trubku větší, nahřívat autogenem a na vnitřní straně ohybu udělat faldíky.Sice se s tím zmenší světlost trubky ale proto se brala větší.Trubky isme používali v místech, kde by mohlo dojít k mechanickému poškození a když už trubku nešlo použít, třeba proto, že kabel byl moc silný a přes ohyby by neprolezl, naohýbal se z plechu kryt.

My jsme ohýbali "pancéřové" truky černé /šedé/ plynovým hořákem (autogenem) i na stavbách. Na straně, kde se materiál zvětšil, dělali se takové záhyby...měl jsem to tak asi 25 let jako držák antén a vydrželo to bez ulomení!
Kolena byli úhledné i oku.
Nikdy jsme nepoužívali ohýbačku! ;)