Jak jinak definovat technickou normu než sbírku know-how?

[Jiří Kantner]

V normách se potkává jak know how tak obchodní zájmy a nejen ty.  Nikdy to nebylo jiné, vzpomeňme jen na lobbing Edisona za stejnosměrný proud a Westinghouse za proud střídavý.Třeba  Qualcomm zas tlačí své komunikační standardy a patenty pro bezdrátové technologie atd.
Kdysi hodně dávno jsem sedával v jedné normotvorné komisi a i když byla do značné míry ušetřena lobbingu výrobců, autoři si tam honili vlastní ego, oponenti zas zdůrazňovali důležitost svých připominek a největší ignoranti přicházeli s nápady, které byly mnohdy v rozporu s matematikou  fyzikálními zákony. O prvních 8 stránkách dokumentu se jednalo 3 hodiny, zbývajících 50 se zvládlo odsouhlasit za 30 minut, protože pak byl v kantýně oběd.
Tvrdý střet s realitou pro mladého eléva těsně po škole.
Tím nechci říct že v normách jsou nesmysly, to ne ale ne vždy text normy upřednostňuje optimální řešení.
Je dobré být nad věcí a aspoň  mlhavě tušit, že ono naservírované know-how může mít pod odbornou vrstvou ještě něco jiného o čem se nikde moc nemluví.
Tak jak  v EU prochází naprostá většina norem harmonizačním procesem tak největší perly bývají právě v oblasti národních specifik.

[Pavel Horský]

I k normám je potřeba se stavět s rozumem, který by měl být vždy přítomen při jejich studiu a při samotné fyzické aplikaci jejich doporučení a požadavků.
Dnes je především hodně náročné se v normách orientovat. V důsledku neustálého rozšiřování počtu edicí se v nich ztratí kde kdo a jejich výklad pak mnohdy pokulhává za zdravým selským rozumem. Důsledkem je pak rozhádanost všech našich odborníků. To je smutné.
Když si pak ještě vezmeme, že tu máme pár rozsáhlých norem, které jsou vyloženě a velice okatě jasným lobingem velkých nadnárodních firem, co si pak máme o normotvůrství a jeho výsledku myslet? A jedna z těchto firem to dotáhla tak daleko, že jede na vlně vyvolávky panické hrůzy v doprovodu zlobované normy. Chování posluchačů na několika posledních školení mě v tom jen utvrdilo.

Takže za mě bývala technická norma přínosem a jakýmsi svatým grálem, podle kterého všichni prováděli svá díla. Vše bylo jasné, stručné. V těch dobách byl revizní technik pánem situace s cejchem velice vzdělaného odborníka.
Dnes na mě normalizace působí spíš jako dobrá podpora dobrého kšeftu vybraných skupin lidí, obsahově pod bývalým průměrem. Ona sama kvalita norem, jakoby korespondovala s kvalitou dnešních revizních techniků.

Tak nějak mi je z toho všeho smutno.