Digitalizujte školní rozhlas a již se nestarejte o zvonění!

[Komerční sdělení]

Digitalizujte školní rozhlas a již se nestarejte o zvonění!
    Digitalizujte školní rozhlas a již se nestarejte o zvonění! V dnešní, do digitalizace zasvěcené době má i vzdělávací sektor možnost využít nových technologií ke zlepšení každodenního života učitelů, studentů a celé školní komunity. Jak si ale modernizovat školní prostředí, aniž by se zapomnělo na tradice a lidský dotek? Jak spojit novou technologii s efektivitou a přívětivostí, aby odpovídala potřebám všech zúčastněných stran? V následujícím článku představíme řešení českého výrobce Dexon, které nabízí školám šanci přivést tradiční systémy, jako je zvonění a školní rozhlas, do nového věku a může proměnit školu ve skutečně moderní a přívětivou instituci.
   

    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde!
   



   

Co pozitivního a konstruktivníh o byste doplnili k této informaci?

   

Digitalizujte školní rozhlas a již se nestarejte o zvonění!

   

[Milan Hudec]

Snížit stres ze zvonění zvonku, kam se ten svět ubírá......

[František Šohajda]

Snížit stres ze zvonění zvonku, kam se ten svět ubírá......

Tomu se říká -"Nová doba!!"

[Milan Hudec]

Tomu se říká -"Nová doba!!"

To sice ano, ale jak zvonkem vystresované nebinární udělátko nejasného původu bude stát u soustruhu a krmit národní kasu, to tedy fakt nevím.
 

[Václav Třetí]

Já nevím jak dnes, ale my jsme měli ke zvonění přístup velice pragmatický. Zvonění na hodinu bylo nutné zlo, kdežto zvonění na konci hodiny bylo vítané. A nejraději jsme měli zvonění na konci poslední hodiny daného dne. Byť jsem ve škole potíže nemíval, tak konec vyučování byla vždy úleva a začátek úplně jiných, většinou pro mě příjemných aktivit. Na střední škole už to bylo trochu jinak, přibývaly různé povinnosti.

Řečeno lapidárně, firma DEXON se potřebuje uživit. Myšlenka, že se děti nebudou stresovat ze zvonku je mylná. Stres se bude pouze vázat na jiný zvuk, označující začátek nebo konec hodiny.

Jinak ve školách se dnes také nezvoní, což vede ke slušným zmatkům, ovšem školník má doma klid - pokud bydlí ve škole. Marie Teresie by se asi divila, kam jsme to její zásluhou zavedené školství dovedli.

[Jiří_Hrubý]

které nabízí školám šanci přivést tradiční systémy, jako je zvonění a školní rozhlas, do nového věku a může proměnit školu ve skutečně moderní a přívětivou instituci.

Už jak nějakej reklamní specialista začne žvanit o komunitách, je jasný, že cílí na humanitní vzdělance.

Tradiční zvonek a chraptící rozhlas tu byl před dexonem, bude tu i po něm a s přívětivostí školy to vůbec nesouvisí.

Navíc jak může někoho stresovat zvonění a melodie z večerníčku ne?
Doporučuji marketingovému specialistovi prostudovat pojednání od I.P. Pavlova.
Už od základky jsme popoháněli vteřinovku na hodinkách, aby konečně zazvonilo a když se ozvalo první zvonění před hodinou, synchronizovan ě jsmě típali startku a sypali na hodinu
A hlavně, ono to rozmazlování a anarchie, kterou kdosi na školách zavedl, je taky jednou z příčin úpadku řemesel.

[Milan Hudec]

Největší úleva byla, pokud zlobič dostal ihned přes držku a neskončilo to poznámkou do žákajdy

[Jiří_Hrubý]

Metání svazku klíčů, fackovaná a tahání za pejzy, bylo příjemnější, než vysvětlovat ten zápis doma.
Zločin a trest jedním vrzem a žádné další rozpatlávání. Krásná doba

[Vojtěch Běhunčík]

Když jsem před léty nastavoval poprvé školní zvonění, byl jsem školníkem poučen, že konec hodiny se nastavuje o minutu dříve a konec přestávky o minutu později, než je uvedeno v rozvrhu.
Podle tohoto návodu jsem pak postupoval vždy a nikdo si nestěžoval ...

[Jan Yossarian]

Když jsem před léty nastavoval poprvé školní zvonění, byl jsem školníkem poučen, že konec hodiny se nastavuje o minutu dříve a konec přestávky o minutu později, než je uvedeno v rozvrhu.
Podle tohoto návodu jsem pak postupoval vždy a nikdo si nestěžoval ...

Aha! Tak to jsou ta motýlí křídla, která způsobila debilitu nové digitální generace!  

[Václav Třetí]

Také jsem se dostal k nastavování hodin na zvonění. To byly ovšem ještě velké pendlovky s kolem plným kolíčků a seřizovaly se na přesnost pomocí prodlužování  a zkracování kyvadla jemným pootáčením šroubku. Vyžadovala se přesnost chodu i zvonění.

Metání svazku klíčů, fackovaná a tahání za pejzy, bylo příjemnější, než vysvětlovat ten zápis doma.
Zločin a trest jedním vrzem a žádné další rozpatlávání. Krásná doba

Jak pro koho. Na základní škole jsme měli Rusa, který učil ruštinu a brannou výchovu. Byl to křivák a blb. Jeho rodiče sem utekli před rudým terorem po roce 1917, zde ho povili a on se zde pak rudochem stal. Byl zlý a zahořklý, asi měl výčitky svědomí. Známkoval podle ksichtu a měl asi 25 stupňů známek, jeho nejoblíbenější a nejvyšší byly 5! a 5 ve čtverečku. Na jeho metání svazku klíčů mám dost otřesnou vzpomínku. Dozoroval frontu na obědy a skupinka hochů asi ze 4.třídy se pošťuchovala a hlučela. On po jednom z nich hodil svůj obrovský svazek klíčů a srazil ho obličejem na zem. Hoch byl celý od krve a on k němu přišel a ještě od něj chtěl klíče zvednout a podat. Samozřejmě, že velkému Soudruhovi se nic nestalo, dítko šlo ke školnímu lékaři, ale svedlo se to na pračku mezi spolužáky. Přitom incident měl mnoho svědků.

[Jan Franěk]

Když jsem před léty nastavoval poprvé školní zvonění, byl jsem školníkem poučen, že konec hodiny se nastavuje o minutu dříve a konec přestávky o minutu později, než je uvedeno v rozvrhu.
Podle tohoto návodu jsem pak postupoval vždy a nikdo si nestěžoval ...

Vyloženě nesnáším podobné hovadiny. Nepřijde mi moc výchovné učit děti chodit pozdě na hodinu a později z výuky, byť o minutu.

.. Na základní škole jsme měli Rusa, který učil ruštinu a brannou výchovu. Byl to křivák a blb. ...

No, já měl v učení také rusa - p Volockého. Ten naopak patřil k těm dobrým, který si nechal od puberťáků i dost líbit a mnoho legrací nám prošlo s jeho úsměvem. Když jsem potřeboval trochu pomoct se známkou, dal mi šanci s nápovědou. Prostě to bral rozumně a rád si na něj vzpomenu.

Už jak nějakej reklamní specialista začne žvanit o komunitách, je jasný, že cílí na humanitní vzdělance.

Tradiční zvonek a chraptící rozhlas tu byl před dexonem, bude tu i po něm a s přívětivostí školy to vůbec nesouvisí.

Navíc jak může někoho stresovat zvonění a melodie z večerníčku ne?
Doporučuji marketingovému specialistovi prostudovat pojednání od I.P. Pavlova.
Už od základky jsme popoháněli vteřinovku na hodinkách, aby konečně zazvonilo a když se ozvalo první zvonění před hodinou, synchronizovan ě jsmě típali startku a sypali na hodinu
A hlavně, ono to rozmazlování a anarchie, kterou kdosi na školách zavedl, je taky jednou z příčin úpadku řemesel.

 

[Jiří_Hrubý]

Jak pro koho.

To je blbá životní zkušenost, to chápu, psychopat ve školství.
Učitele házející klíče jsem zažil dva a jednu učitelku. Zpravidla však nemířili na hlavu a neházeli vší silou.
Učitel B.P. si zakládal na tom, že po odhodu mu je potrefený přinesl se slovy "pane učiteli, upadly vám klíče",  načež poděkoval za přinesení.
Oproti některým histerickým učitelkám, řešícím všechno řevem a pohrůžkou propadnutí, či snížené známky z chování, zvaním rodičů do ředitelny apod.,  byly ty klíče přijatelnější. Ale zas to tak vidím proto, že následky nebyly nikdy tak krvavé.

[Vojtěch Běhunčík]

Vyloženě nesnáším podobné hovadiny. Nepřijde mi moc výchovné učit děti chodit pozdě na hodinu a později z výuky, byť o minutu.

V tomto případě ovšem nastavení oceňovali také učitelé ... takže oboustranná spokojenost.
Nezpožďovaly se začátky, nýbrž konce (začátky byly přesné) - takže námitka není na místě.

[Václav Třetí]

No, já měl v učení také rusa - p Volockého. Ten naopak patřil k těm dobrým, který si nechal od puberťáků i dost líbit a mnoho legrací nám prošlo s jeho úsměvem. Když jsem potřeboval trochu pomoct se známkou, dal mi šanci s nápovědou. Prostě to bral rozumně a rád si na něj vzpomenu.

Moje vzpomínka se váže k jednomu konkrétnímu člověku a to že byl původem Rus není to zásadní. Pokud by se tak choval jiný učitel, rodilý Čech, popsal bych to stejně. Ten člověk okolo sebe šířil strach, báli se ho i ostatní učitelé a možná i ředitel.

To je blbá životní zkušenost, to chápu, psychopat ve školství.

Ten blázen mrštil svazek asi 30 klíčů, většina FAB, nějaké klíče obyčejné (atypický kroužek asi 10cm v průměru, vypadalo to, že má klíče jak kastelán od hradu),   do zad onoho hocha těsně pod lopatky. Ten to neustál mimo jiné také proto, že to nečekal. Hoch se v zádech prolomil a spadl na břicho a následně trkl hlavou o dlaždičkovou podlahu. V prvním okamžiku to vypadalo velmi zle.

Když jsem před léty nastavoval poprvé školní zvonění, byl jsem školníkem poučen, že konec hodiny se nastavuje o minutu dříve a konec přestávky o minutu později, než je uvedeno v rozvrhu.

Jednoduše řečeno, vyučovací hodiny byly o minutu kratší, přestávky o dvě minuty delší, ovšem neseděl konec vyučování, za každou hodinu + přestávku se vyučovací den o minutu prodlužoval.

[Vojtěch Běhunčík]

...
Jednoduše řečeno, vyučovací hodiny byly o minutu kratší, přestávky o dvě minuty delší, ovšem neseděl konec vyučování, za každou hodinu + přestávku se vyučovací den o minutu prodlužoval.

Nedalo mi to - musel jsem najít starý pracovní sešit s poznámkami k zakázkám.
Není nad papírový archiv ...
Začátky hodin byly vždy přesně a konec hodiny(= začátek přestávky) o minutu dřív.
Takže tato jediná změna: každá hodina o minutu kratší, každá přestávka o minutu delší.

[Jan Kelbich]

Já nevím jak dnes, ale my jsme měli ke zvonění přístup velice pragmatický. Zvonění na hodinu bylo nutné zlo, kdežto zvonění na konci hodiny bylo vítané. A nejraději jsme měli zvonění na konci poslední hodiny daného dne. Byť jsem ve škole potíže nemíval, tak konec vyučování byla vždy úleva a začátek úplně jiných, většinou pro mě příjemných aktivit. Na střední škole už to bylo trochu jinak, přibývaly různé povinnosti.

Tak to mi připomělo příhodu (dá se to tak nazvat ?) z průmyslovky (opakovanou) :
Třetí ročník, pátek odpoledne poslední hodina "mikroprocesoro vá technika",  můj oblíbený předmět. No, skoro nikomu ze třídy se tam nechtělo trčet, takže několikrát během školního roku třída zdrhla. Mě většinou museli odnést, mělo to dva důvody. Nechtěl jsem utíkat z tak zajímavého předmětu (ano, i v ten pátek odpoledně jsem si to fakt užíval) a tak jsem se bál zdrhat ze školy, tenkrát bylo běžné za neomluvené hodiny dávat snížnou známku z chování. A to se tehdy považovalo za opravdu velký průšvih.
A jednou se dokonce stalo, že utekla tak cca půlka třídy. A to bylo nejhorší, když to pak třídní řešila, tak nám nakonec řekla "kdybyste aspoň utekli všichni".

[Jan Kelbich]

.... konec přestávky o minutu později, než je uvedeno v rozvrhu.

Tak to jsem nepochopil proč.