Výborně,

za vysvětlení experimentu.
Takže se asi shodneme, že u šroubových svorek jsou vodiče se svorkami v těsnějším, lepším tepelném kontaktu, než u svorek bezšroubových.
Pokud ponecháme stranou ostatní hlediska (cena, montáž ap.) a soustředíme se pouze na životnost a spolehlivost zásuvkového vývodu, pak asi bude naší snahou snížit pracovní teploty v místech, kde životnost nejvíce snižují.
Vy jste dospěl k názoru, že je vhodnější zvolit (v případě vodiče 1,5 mm
2) to řešení, které brání teplu vznikajícímu na kontaktu strojku se zasunutou vidlicí, aby bylo odváděno připojeným vodičem. Domnívám se, že jste se rozhodl raději nechat strojek se hřát, než aby se přihřívaly přívodní vodiče jištěné 16A, tedy řekněme na hraně.
Nevím, jestli jste si při tom uvědomil, že od vnějšího pláště oholené vodiče v krabici zásuvky mají vyšší proudovou zatižitelnost (na vzduchu 24A), a že tedy při jištění 16A snesou ještě další tepelné zatížení (při proudu 24 A by ztrátový výkon na vodiči byl 2,25x větší než při 16 A). Pokud tedy použijeme šroubové svorky, zajistíme lepší chlazení strojku. Podle mých zkušeností je kontakt mezi svorkami a zasunutou vidlicí nejproblematič
tějším místem zásuvky na Cu kabelu, a tedy jeho co nejlepší chlazení vidím jako prioritu.
Mohl byste soudit, že řešení se šroubovými svorkami zhorší životnost kabelových vývodů. Já se tak nedomnívám. Uživatel začne něco řešit až v situaci, kdy začne zásuvka "hořet", a to už jsou konce izolace na vývodech zdevastované v obou případech, stejně jako strojek. V případě bezšroubových svorek však k tomu podle mého soudu dojde dříve.
Na závěr bych chtěl uvést, že obě varianty jsou v mezích technických podmínek, liší se jen v drobných nuancích uvnitř těchto mezí.
A ještě proč uvádím, že bych vyžadoval šroubové svorky v případě vodičů Cu 1,5 mm
2, ale nevyžadoval bych je v případě 2,5 mm
2? Protože v případě silnějšího vodiče jsou jak elektrický, tak tepelný kontakt mezi svorkou a vodičem lepší než u slabšího vodiče, a tedy rozdíl mezi oběma variantami svorek méně významný.