Uvažujete nebezpečí pokud pracujete na elektrickém zařízení v lese?

[Jakub Beres]

PRACOVNÍ ÚRAZ: V lese se chyby také neodpouští
    V lese i v elektrotechnic e platí totéž: nebezpečí často není vidět, dokud se neuvolní. Strom pod tahem, zavěšený kmen nebo větev v napětí se chovají jako nabitý zdroj energie, který neodpouští špatné místo ani špatný odhad. Není to stejné jako u vodiče, který považujeme za bezpečný jen proto, že „zatím nic nedělá“? Dva smrtelné úrazy připomínají, že vymezení pracoviště, ústupová cesta a znalost postupu nejsou formalita. Kdo neví, kam se hmota může pohnout po uvolnění, stojí v poruchové zóně.
   

    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde!
    ... zdroj s podrobnostmi videoklipu zde!



   

Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?

   

Uvažujete nebezpečí pokud pracujete na elektrickém zařízení v lese?

   

[Jiří_Hrubý]

Uvažujete nebezpečí pokud pracujete na elektrickém zařízení v lese?

Vyplašená zvěř, pád větve, propadnutí do močálu, zakopnutí, postřelení zeleným alkáčem, to vše se může snadno stát. Takže i při práci v lese, je třeba o rizicích uvažovat.

[Jiří Schwarz]

Jsou místa v lese, daleko od civilizace, kde může být problém se signálem mobilního telefonu
Takže pro rizikovější činnosti je ideální, když je "větší parta",  aby jeden hlídal poraněného a další řešil přivolání pomoci

[Václav Třetí]

Vyplašená zvěř, pád větve, propadnutí do močálu, zakopnutí, postřelení zeleným alkáčem, to vše se může snadno stát. Takže i při práci v lese, je třeba o rizicích uvažovat.

Ono stejná nebezpečí hrozí i houbaři nebo při procházce. Každá čnnost přináší rizika, to bychom nesměli dělat nic. Jakási pověrčivá američanka se kdysi rozhodla strávit pátek třináctého v posteli, aby se ji nic nemohlo stát. A spadl na ni strop. Zpráva je ještě z dob, kdy nebyl internet a podobné informace obsahovaly zábavné přílohy sobotních (nebo pátečních) tištěných novin.

Jedno z nejlepších řešení píše kolega Schwarz, tedy do lesa nechodit sám.

[Jiří_Hrubý]

Ono stejná nebezpečí hrozí i houbaři nebo při procházce.

Souhlasím, ovšem houbař většinou nechodí na houby uprostřed noci a na procházku se nechodí, když venku bouří, nebo moc fouká a prší.
No a být všude vždycky ve dvou a více taky nejde, proto je třeba trochu přemýšlet aby se člověk bezpečně vrátil aspoň k autu a samozřejmě mimo mobilu mít i vysílačku, byť obojí může spadnout.

[Milan Hudec]

Porovnání rizik těžby dřeva a práce elektro je úplně mimo.
Odhadem je elektrikářů 1000x více, a těžkých úrazů/úmrtí 10x méně.

Co se týká pohybu v lese:
Kdejaký dědek si na výletu hraje na mladíka, pak nemůže, vezme to zkratkou a zabloudí nebo někam spadne, to je nejčastější.
Pád větve, stromu, zas nejhorší jsou kolemjdoucí hluší čumilové na těžbu, stokrát na ně řvete a furt jdou k pile
Myslivci, ano občas se neštěstí stane, ale alkoholem posílených tlup radikálně ubylo, zde se jich musím zastat.

[Václav Třetí]

Opilí myslivci to mají dnes těžké, policie kontroluje střízlivost, zajištění zbraní, na větší hony chodí pravidelně.

[Jiří Kantner]

  je to sice trochu mimo téma ale vzpomněl jsem si na "Svéráz národního lovu"

[Jiří_Hrubý]

Opilí myslivci to mají dnes těžké, policie kontroluje střízlivost, zajištění zbraní, na větší hony chodí pravidelně.

U organizovaných honičů je vždycky nějaký bengo, který ví dopředu, že kontrola přijede. Ta bývá zpravidla na začátku honění. Pak se rozutečou po lese a každý druhý má placatku. Ale obecně při hlášeném honění mají trochu strachu a situace se opravdu zlepšila.
Horší je honič individualista, který číhá celou noc s noktovizním puškohledem a zahřívá se samohonkou. Pak si snadno splete prase s rybářem, nebo srnce se psem, účelem však je si vystřelit k plnému uspokojení.
Skutečných myslivců je dnes opravdu málo a jak říkají veteráni, oni to dnes mají spíš jako safari.

[Diskusní analytici praxe]

Tady bych byl s rychlým závěrem opatrnej. V lese nemusí být problém jen v elektrice, ale i v tom, kam se po uvolnění pohne kmen, větev nebo něco, co je pod tahem. To je dost podobný jako u elektrického zařízení. Na první pohled se nic neděje, ale energie tam pořád je.

Za mě je podstatný hlavně to, jestli bylo jasně vymezený pracoviště, kudy byla ústupová cesta a jestli všichni věděli, kam se ta hmota může po uvolnění pohnout. Bez toho se člověk snadno postaví do místa, kde prostě nemá co dělat, i když mu to v tu chvíli nepřijde nebezpečný.