Který ze zaniklých časopisů byl pro tebe opravdu přínosným?

[Miroslav Minařík]

Olga Valentová hovořila o vzniku časopisu Elektroinstala tér
    Covidová pandemie zrychlila změny ve světě médií. Tradiční časopisy, které se neuměly přizpůsobit novým technologiím a způsobům, jakými lidé dnes komunikují a hledají informace, začaly ztrácet své místo na trhu. Na druhou stranu, platformy, které jsou spíše na internetu než na papíře, také pocítily tyto změny. I když nejsou tradičním časopisem, musí se neustále vyvíjet a přizpůsobovat, aby byly užitečné a zajímavé pro své uživatele. Je důležité, aby média přijala nové technologie a přišla na novou přidanou hodnotu než tu, kterou dnes plní nespočetné sociální sítě.
   

    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde!
    ... zdroj s podrobnostmi videoklipu zde!



   

Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?

   

Který ze zaniklých časopisů byl pro tebe opravdu přínosným?

   

[Milan Hudec]

Několik let před smrtí se staly reklamním ležákem, mnohdy nejapných značek, takovým bau letákem který ovsem mohu mít zdarma.

[Jaromír Táborský]

Myslím, že Elektro. Ten způsob šíření informací se hodně změnil a odebírat inzertní plátek může jedině ten, kdo do něj dává svou inzerci. Jak píše kolega, pokud v časopise vidím stejné blbosti, co na sociální síti, pak nepotřebuji to, či ono. Spíš než časopisy jsem měl v oblibě konkrétní autory a ti už buď umřeli nebo jsou na odpočinku.

[Jan Franěk]

Pamatuji dobu kdy vycházelo více odborných časopisů elektro. Dokonce jsem patřil mezi předplatitele. Nejprve časopisu Elektroinstala tér a pak Elektro, nejsem si jist ETC. Zklamáním pro mne bylo když jsem narazil v různých časopisech na stejné články, ale dneska už to chápu. Už tehdá byla témata omezena a autorů poskrovnu. Pak se začala radikálně měnit plocha pro inzerci a její bobtnání bylo na úkor zajímavých článků. Na rozdíl od mnoha jiných mi nevadily firemní články s konkrétními produkty, nebo systémy. Člověk se alespoň něco nového dozvěděl a pokud to nepsalo jen oddělení PR, tak se to dalo i číst.

Později jsem zjistil že platím časopis Elektro a přitom je rozdáván na mnoha školeních, Přestal jsem být předplatitelem a ze školení si vozil časopis zdarma. Nostalgicky na něj budu vzpomínat, přesto že přínosných článků pomalu ubývalo na úkor PR informací a reklam. Není to výtka k vydavateli, protože prostě autorů je minimum a pomalu vše bylo už napsáno. Médium se tak nějak přežilo, přesto mi je po něm smutno. Papír je prostě papír. Raději jsem si listoval časopisem, než koukal do monitoru PC. Vím od kolegů ž různých školení, že to vnímají podobně, obzvlášť co se týká nás starších ročníků.

K tomu opravdovému přínosu asi tak. Vždy záleželo na tématu konkrétního čísla, ale většinou jsem si vždy našel alespoň něco co mne zaujalo. Ve svých dobách slávy mi přínosné připadaly právě časopisy Elektro a Elektroinstala lér

PS : s nostalgií vzpomínám na ElektroTimes  mám i pár čísel schovaných

[Miroslav Minařík]

Když tak nad tím přemýšlím, pak vlastně neexistuje žádná definice odborného časopisu podle které by se někdy, někdo řídil. Každý šéfredaktor měl jinou vizi, jiné praktiky a jiné cíle. Dovolím si tvrdit, že jsem je znal všechny.

Na druhou stranu, představa čtenářů byla taky rozmanitá. Bylo to něco, nač se dalo v offline světě odkazovat a mělo to svou váhu. Časopis řídila vždy jedna osoba, které pomáhaly osoby jiné. Výsledný "rukopis" odpovídal vždy hlavnímu odpovědnému za vydání. A podle toho se dalo hodně dovodit. Někdo se snažil o odbornost, jinému šlo o zisk z komerce ... Dnes je situace v jiném rozměru. Hodnota "šíření informace" je jiná, než tehdy.  

V době, kdy se za odbornou novinařinu opravdu platilo, jsem měl možnost navštívit v zahraničí opravdu relevantní výrobce, jejich výrobní procesy. OBO, DEHN, Phoenix Contact, ABB, Hager, Fraenkische, LAPP Kabel, Proepster, Schrack, Telle Hase, ... pořádaly se různé akce, zájezdy, mítinky. Upevňovaly se obchodní vztahy. Člověk se něco dozvěděl.

Srovnávat to s dnešní realitou bych to raději nechtěl. Svět už jede podle jiných pravidel.

[Pavel Horský]

Já vlastně naprosto souhlasím s Honzou Fraňkem. Již jsem to sem před léty psal...sám jsem rád četl Elektroinstala téra, který se časem změnil v nic neříkající reklamní blábol.

A Elektrotimes mám schované snad všechny. To je již dnes naprostá rarita.
Dnes čtu jen a jedině tento portál. Mirek s jeho kolektivem dokázali nemožné a já jim za to velice   . Vlastně si nedovedu představit, že toto jednou skončí. Pak bude konec světa 

[Miroslav Minařík]

A Elektrotimes mám schované snad všechny. To je již dnes naprostá rarita.

Jóóóó, rarita to tedy byla. 
Třeba najít novinovou rotačku, která ti vyjede jen deset tisích kusů. ElectroTimes byl symbol, který měl něco učinit. To udělal a jeho úkol a existence skončila. S posledním výtiskem jsme představili Elektrika.TV. A letos na Strojíráku bude malé dejavuee. Dokončení toho, co jsme ohlásili na Amperu na jaře.

Nejvíce mi prozradila doktorka Valentová (Elektroinstala tér) a zesnulý Emil Širůček (ELEKTRO). Sice mezi námi byla jakási konkurenční řevnivost ale prozrazovali jsme si toho mezi sebou tolik a pravidelně, že by to možná někdo nepochopil. Každý z nás měl k tvorbě obsahu trochu jiný přístup. Pak Olga Valentová odešla, tedy přesluhujíc asi dvacet roků! A během covidu umřel Emil Širůček. Oba časopisy zanikly proto, že přestal existovat jejich byznys model.

[Kamil Novák]

Za mne byl top Elektrotechnik . Pak jsem ještě odebíral Elektroinstala téra a Elektrotechnik u v praxi. Sice se tam některé články duplikovaly, ale taky to šlo.
Elektrotechnic ký magazín býval recyklátem výše uvedených, takže to mne brzy přestalo bavit.

No a dnes mi chodí pouze A-Z elektro (údajně pokračovatel Elektra).
Dostávám jej v rámci členství v ESČ...

Je to pouze reklamní plátek, kde se (z posledního čísla) lze dozvědět o Wi-Fi, správě nemovitostí, robotech na hmyzí farmě, virtuální spolupráci, stykačích pro dráhu, estetické medicíně,  optických mikrometrech, audiosystémech Bose, počítačích HP určených pro AI, 3D tisku, počítačových virech  a samoobslužných výdejních boxech.
Prostě samé "užitečné" zprávy pro elektrikáře. 
Asi 4 stránky (z 98) mají nějakou hodnotu. 

Nikdy by mne nepapadlo si to předplatit!    

[Jan Hájek]

Nejraději jsem měl ELEKTRO, byla od nich i zpětná vazba (Kohutka/Košťál/Havlíček atd.),  sami navrhovali témata co chtějí,abychom psali a proaktivně vymýšleli prohloubení spolupráce.


 S jedním z jmenovaných časopisů jsme ukončili spolupráci poté, co článek nazvali reklamním sdělením a poslali fakturu za překročení rozsahu dvou stránek asi o 1/3 A4. Pochopili jsme, že se změnil na leták a na to byl příliš drahý.


 

[Miroslav Minařík]

Nejraději jsem měl ELEKTRO, byla od nich i zpětná vazba (Kohutka/Košťál/Havlíček atd.),   sami navrhovali témata co chtějí,abychom psali a proaktivně vymýšleli prohloubení spolupráce.

Když zmiňuješ Josefa, toho bych nazval "skrytým klenotem" časopisu ELEKTRO. Jak píšeš, uměl jít obsahu naproti. Hodně četl a hodně překládal. Ale to šlo za podmínky, že bylo dost inzerentů. Nejsou inzerenti, není na "Košťála". A bez "Košťála",  myšleno bez srdcaře, není co číst.

Pepa to zde číst nebude, ale stejně by mi dal zapravdu.

[Jan Hájek]

Když zmiňuješ Josefa, toho bych nazval "skrytým klenotem" časopisu ELEKTRO. Jak píšeš, uměl jít obsahu naproti. Hodně četl a hodně překládal.

Jednou jsme byli z centrály pochváleni za hezký článek o ochranných pomůckách, zpětně jsme zjistili, že se Josefovi líbil jeho odborný obsah a tak ho sám přeložil a vydal :-).

[Václav Třetí]

 Kvalita vyplývá z vnitřního zájmu o věc. Zaměstnanec, který chodí do práce od 7 do 3 nikdy nemůže dosáhnout úrovně srdcaře, který se věcí zabývá ze zájmu, nikoliv pouze pro finanční stránku věci.

[Miroslav Minařík]

Kvalita vyplývá z vnitřního zájmu o věc. Zaměstnanec, který chodí do práce od 7 do 3 nikdy nemůže dosáhnout úrovně srdcaře, který se věcí zabývá ze zájmu, nikoliv pouze pro finanční stránku věci.

Souhlas, ovšem z tohoto pohledu byl (tedy on žije) Josef vyjímkou.