Alibizmus štátu v oblasti BOZP by mohol popustiť niečo aspoň v tejto oblasti, kde je pomer miery ohrozenia od spotrebičov neadekvátny požiadavkám na overovanie ich bezpečnosti.
V realite má vlastne už od výroby každý spotrebič svoj spôsob využitia a úroveň bezpečnosti nastavenú len pre rozsah v oblasti používania, teda obsluhy. Rozoberanie a opravy spotrebičov patria do servisu, to nie je prevádzkový stav. Do rovnakého princípu obsluhy patrí aj samotný revízny prístroj a revízia spotrebičov, pričom norma 33 1610 by spokojne mohla byť súčasťou jeho návodu.
Dostať na jednu úroveň z hľadiska BOZP revízie spotrebičov s prácou na živých častiach VTZ elektrických je preto skôr o alibizme a hľadaní zodpovedných, ako o reálnej bezpečnosti.
Jednoduché konkrétne priradenie spotrebičov konkrétnym zamestnancom do zodpovednosti za ich užívanie a kontroly v zmysle návodu výrobcu by úplne stačilo.
Štát sa ale jednoducho rozhodol ten istý spotrebič v domácnosti diskvalifikova ť oproti tomu na pracovisku, čím v podstate vytvoril dvojitý meter na bezpečnosť svojho občana.
Naprostý souhlas s velmi dobře popsanou realitou.
Jenže je to tak, jak to je nastaveno. Mnozí vedoucí pracovníci jsou až v panické hrůze, že nemají označený nějaký nový spotřebič a není uvedený v databázi kontrolovaných spotřebičů. Mají hrůzu z auditů a s kontrol BOZP.
Na druhé straně tyto pracovníky vůbec netrápí, že mají spoustu neodstraněných závad z periodických revizí. Anebo od některého elektrického zařízení nemají revizi žádnou, na příklad jeřáby zařazené s lhůtou 5 roků a VRZ podle 33 2000-6. To se málokde kontroluje, snad jen tam, kde dělají pravidelně certifikaci OHSAS ( je to standard BOZP podle ČSN 18001: 2008)
Na druhé straně najít závadu při kontrolách spotřebičů není zase tak snadné. Někdy je životnost kratší než perioda revizí. Jedná se o spotřební zboží... z praxe mohu potvrdit, že je to tak jedná závada na 1000 kontrolovaných kusů. I když toto nejde zobecnit hlavně v řemeslném prostředí. Platí to spíše pro administrativn
í činnost.
Ale k tématu a označování.
Již tady byly popsány různé způsoby a metody.
V praxi to funguje tak, že přijde auditor a vezme první lepší prodlužovací přívod a hledá nějaké označení. Na příklad ID 9990. Pak vyžaduje nějaký protokol s poslední revizi. Zde je ale velmi důležité, aby provozovatel vůbec našel tu správnou složku, bud v papírovém provedení, anebo v elektronické podobě v systému. A potom, aby podle pracoviště uměl vyhledat daný spotřebič a takto prokázal, že revize byla provedená v termínu.
Tečka a amen.