Jakto ze 230 kopne i kdyz jsem odizolovan od zeme.
Jaroslav Hasala:
Existuje ještě jeden jev, který jsem odpozoroval při práci pod napětím a bych bych rád, kdyby ho někdo vysvětlil.
Pokud se živé části dotknete nějakým kovovým předmětem, všimněte si drobných jiskřiček při dotyku. Svodový proud bych vyloučil, používané nástroje jsou izolované, používám dielektrické rukavice a navíc stojím na dielektrickém koberci. Celkový odpor bude řádově v Tohm.
Přesto to lehce jiskří, což znamená že tam prochází nějaký proud ... Ale odkud kam ?
Navíc mi připadá, že velikost jisker je přímo úměrná hmotě nástroje.
Jde jen o vyrovnání potenciálů ?
Fuk Tomáš:
Citace: Jaroslav Hasala 13.12.2007, 17:12
Existuje ještě jeden jev, který jsem odpozoroval při práci pod napětím a bych bych rád, kdyby ho někdo vysvětlil.
Pokud se živé části dotknete nějakým kovovým předmětem, všimněte si drobných jiskřiček při dotyku. Svodový proud bych vyloučil, používané nástroje jsou izolované, používám dielektrické rukavice a navíc stojím na dielektrickém koberci. Celkový odpor bude řádově v Tohm.
Přesto to lehce jiskří, což znamená že tam prochází nějaký proud ... Ale odkud kam ?
Navíc mi připadá, že velikost jisker je přímo úměrná hmotě nástroje.
Jde jen o vyrovnání potenciálů ?
Jde jen o vyrovnání potenciálů.
Když se blížíte nějakým kovovým předmětem k vodiči, na kterém je střídavé napětí, tak ten předmět je nejdřív na nějakém ss potenciálu. Blížíte se více - začíná se kapacitou toho předmětu vůči vodiči něco málo indukovat, ale kapacita je malá, kmitočet taky, takže se toho moc nenaindukuje. Pokud předmět držíte v ruce a sám nejste pod napětím, tak to ještě tlumíte. Potenciál toho předmětu se příliš nemění - zatímco se k němu blíží vodič, na němž se 100x za sekundu změní potenciál od nuly do maxima. Je tedy velmi pravděpodobné, že v nějakém okamžiku nastanou podmínky pro průraz vzduchové mezery a vznikne výboj, kterým se okamžité hodnoty potenciálu vyrovnají.
Protože ten výboj při zapálení obsahuje spektrum daleko do megahertzové oblasti, i kapacity v řádu desítek pF stačí, aby byl sice krátký, ale intenzivní.
dolac:
Váž. p. Hasala, dovolím si trochu doplniť vysvetlenie pána Fuka k uvedenému javu :
Každý výboj je v podstate vyrovnanie potenciálov. V tomto prípade sa však nejedná o vyrovnanie jednosmerných potenciálov, ktoré poznáme z elektrostatiky . Všetko je to o elektrickom poli. Na predmete, ktorý vložíte do striedavého elektrického poľa (vo vašom prípade nástroj) vzniká striedavé napätie voči zemi a aj voči vodiču pod napätím. Predstavte si vzduchový kondenzátor, kde jeden pól je vodič pod napätím a druhý pól je zem. Medzi dve elektródy kondenzátora vložíte tretiu elektródu - váš nástroj. V podstate takto vytvoríte kapacitný delič, u ktorého sa celkové napätie rozdelí na dve časti. Je to však striedavé napätie, nie jednosmerné. Spočiatku je napätie medzi nástrojom a vodičom veľké a rovná sa v podstate napätiu vodiča voči zemi. Postupným približovaním nástroja k vodiču síce toto napätie trochu klesá, avšak veľmi málo, pretože intenzita nehomogenného elektrického poľa je najväčšia v blízkosti vodiča pod napätím a smerom k zemi prudko klesá. Ak dôjde k prekročeniu kritickej vzdialenosti, dôjde ku prierazu a k výboju. Už pri minimálnom vzdialení nástroja a uhasení oblúka sa všetko môže zopakovať, pretože pole tam ostáva a teda aj striedavé napätie nástroja voči vodiču. Náboje sa teda vyrovnali iba v krátkom okamihu.
Pre veľkosť iskry nie je ani tak rozhodujúca hmota (hmotnosť nástroja) ako jeho plocha, resp. rozmery. Veľmi dôležité je aj miesto kde sa vodiča dotknete, pretože je tam rôzna intenzita elektrického poľa. Najväčšia je intenzita v blízkosti ostrých hrotov a najnižšia je v blízkosti guľových tvarov. Aj z toho dôvodu nesmú byť časti zariadení VVN pod napätím ostré, nakoľko v dôsledku vysokej intenzity poľa vzniká výboj v dielektriku, resp. koróna.
Fuk Tomáš:
Vďaka (lehni, robote!) za doplnění (jednicka)
Lubomír Posker:
K této teoretické debatě si dovolím jeden přípodotek. Jiskření bude vznikat pravděpodobně převážně až při odtrhu předmětů od sebe, i když dnes, v případě 230V by mohlo dojít přeskoku i přiblížením. Vysvětlení hledejme v souvislosti s tím, proč se v nedávné minulosti používalo právě 220V. Proč ne 200 nebo 250 nebo jiná okrouhlá hodnota. Možná mi to někdo zdůvodní jinak, osobně ale vidím příčinu ve snaze zabránit přeskoku na libovolně malou vzdálenost při snaze nesnižovat napětí zbytečně. Výstupní práce elektronu při přestupu mezi čistou mědí a vaakuem je za normální teploty 310 eV (elektronvoltů). To znamená, že při nižším napětí nemůže žádný elektron dostat potřebnou energii aby opustil měděný vodič. Pokud napětí nepřesáhne 310 V, tak libovolné přiblížení měděných vodičů nemůže způsobit přeskok. Vrcholové napětí pro 220V je 314V, což nápadně koresponduje s onou hranicí vezmeme-li v úvahu ještě navíc izolující schopnost suchého vzduchu. Z tohoto pohledu je přechod na 230V krokem k horšímu. Při odtrhu vodičů od sebe potom hraje roli jejich indukčnost, která způsobí napěťovou špičku a přeskok. Dále potom hraje roli efekt ionizace teplotou v bodě, kdy při odtrhu vodičů klesá v určitém okamžiku dotyková plocha k nule při současném průchodu proudu.
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana
[*] Předchozí strana