Nic proti bezdrátu. Tam kde je problém s vedením tras, což je většina případů, pak je tento způsob rozhlasu jediným shůdným řešením. Na druhou stranu mě ale občas sere bezmezné opojení z "nových technologií", zejména v případě zástupců investičních oddělení nemála obcí, bez ohledu na bližší znalost věci a ve spojitosti se šikovnými marketingovými fígly obchodníků s dodávanou technologií. Výsledkem mnohdy bývá namísto výměny několika shnilých ampliónů a převěšení či zatažení pár desítek m kabelu, větší investice do bezdrátového systému. Jenže peněz není zas tolik, tak se zodpovědně udělaný návrh rozmístění přijímacích staniček s reproduktory proškrtá na nejmenší možnou míru. Výsledkem jsou potom neúnosně velké vzdálenosti mezi zářiči-staničkami, takže sice někde něco slabě hraje, ale mlátí se to tak, že je nakonec srozumitelným signálem pokryto ještě méně plochy, než před tím. Staničky pracují ve velmi omezeném nf pásmu (naštěstí schované za úzký kmitočtový rozsah tlakových reproduktorů) a s relativně malým odstupem rušivých signálů, téměř na samé hranici pro aplikace přenosu pouhé řečové informace - důvodem je úzké přidělené pásmo pro terestrické šíření vf signálu.
Takže, bezdrátový rozhlas je také něco za něco. Tam, kde je to jen trochu možné, se velmi přikláním ke klasickému rozvodu, ruku v ruce s promyšleným návrhem rozmístění zářičů s ohledem na jejich směrové a frekvenční charakteristik
y. Zrovna tak není problém částečně oba systémy kombinovat. Shodou okolností zrovna zpracovávám systém, jenž umožňuje dálkově spínat podružné klasické ústředny malé vesničky pomocí centrálního vysílacího "bezdrátu" ve větší obci ... střediskové.