Radíte své konkurenci, nebo ji necháte na "holičkách"?

[Merick Kir]

EL#: Kdo se povyšuje, zůstane jednou bez napětí
    Na stavbě často nejde o ty hloupé "tři vodiče". Když dokumentace velí jedno a technická norma a vlastní intuice říká druhé, musí montér zvolit bezpečnou cestu. Zapojit to špatně podle papíru, nebo podle  své praxe a ČSN? A co když kolega nepomůže? Padlo vlastní rozhodnutí. Odmítnutí realizaci a zápis do stavebního deníku. Uvažme, zda ten, kterého odmítáme, dlí pod stejným nebem, stejně dýchá, stejně umírá ...
   

    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde!
   



   

Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?

   

Radíte své konkurenci, nebo ji necháte na "holičkách"?

   

[Milan Hudec]

Když vím, tak poradím, někomu pomoci v nouzi je příjemné pro obě strany.
Taktéž jsem rád, když mě kamarád vodař či tesař usměrní ve věcech, kdy tápu.

[Jan Yossarian]

Možná je to divný, ale v naší branži ,  myslím tím konkurenci, tedy kolegové třeba co od nás odešli, snad ani konkurenci nejsou. Radíme se, potkáváme se a občas i děláme spolu.
Ovšem má žena takovou zkušenost nemá. Má obchod a vyhodila jednu ženskou, která si v tom obchodě prodávala ještě svoje. Samozřejmě na úkor toho obchodu. Asi by ji vyrazil každý. Jen má žena je v tomto směru příliš sociální a kamarádíčkoval a se s ní i potom. A po nějakém čase jsem se sám dozvěděl od jiných, co vše dělá a říká. Ta ..... věděla o vnitřním chodu opravdu hodně. Vše otočila proti ženě, obchod, osobní věci. Když pomlouvá a špiní mou ženu u mých kamarádů, vyplave to dřív či později. Já ženě vymyslím reklamu a můj nápad pak nepřekvapivě vidím u ní.
Takže za mne určitě radit, komukoliv i konkurenci ale pokud přijde s prosbou o pomoc, s pokorou.
 

[Jan Bocek]

Závěr článku:

Protože věděl to, co se jiní učí celý život: že důstojnost člověka se nepozná podle toho, koho odmítne, ale podle toho, komu pomůže, i když by nemusel.

Jedno přísloví říká, že pravý přítel je ten, kdo první přichází, když všichni odešli.

A biblické přísloví říká, že pokud člověk ví, co je dobré a správné a nechává si to pro sebe, tak hřeší a není v něm laskavost..... .

Důstojnost člověka souvisí s moudrosti a počátek moudrosti je v úctě před každým člověkem. A cvičením v tom pohrdají jen blázni, říká biblické přísloví 1,7.

Ve své praxi jak v době před devadesátkou ,  tak po ní, jsem zažil spoustu vzájemných výpomocí jak po stránce profesní tak kapacitní. Málokdy jsem se setkal s "konkurenčním odporem. " Myslím, že pokud člověk "dává" stává se bohatším. Vždy vás to posouvá dále, jak ve zkušenostech, tak ve vztazích.

Takže za mne určitě radit, komukoliv i konkurenci ale pokud přijde s prosbou o pomoc, s pokorou.
 

Když je někdo moc v úzkých a volá, tak obvykle je "pokorný" a není agresivní. I když může být "vyčuraný". Ale v poměru je těch případů málo. Obvykle se jednalo o investory, kdy jim odešel RT a oni rychle potřebovali RZ. Zde jsem byl vždy moc opatrný.
Jednou mi volal RT co se mu stalo na jedné stavbě a proč od toho utekl. Za hodinu mi volal investor, byl pátek a stavba vzdálená přes 100 km a že RZ potřebuje do pondělí a že mi dobře zaplatí.....od mítl jsem, protože jsem měl již informace. Ale to již nebylo o technické pomocí.

[Lázeňská Veverka]

U prosby o radu se nerozhoduji podle toho, zda jde nebo nejde o konkurenci, protože práce je tolik, že konkurence v podstatě neexistuje. Rozhoduji se podle aktuálních znalostí tazatele:
Když se mě například "bytový" elektrikář, kterého znám, po telefonu zeptá, jaké má dát svítidla do lakovny a že jim to tam tak nějak celkově opravuje... tak mu poradím, ať jde dělat něco jiného, protože už jen pokus řešit něco takového po telefonu ukazuje na nekompetentnos t této osoby.

Základní princip:
Rada vždy musí navazovat na znalosti tazatele.
Jinak je zbytečná nebo dokonce nebezpečná. Platí obecně, pro vše v životě.