Asi kdyby se to prodávalo napřímo, tato cena by byla jasná!
Prodávat napřímo je hezké, ale jak zajistíš lokální zásoby a technickou podporu?
Výrobce vyrábí a vysvětluje jak s tím zacházet. Aby výrobce nemusel tvořit svou síť, dá rabat (nižší cena proti katalogové brutto ceně) na své zboží velkoobchodům.
Distributor (velkoobchod) to drží lokálně skladem a zajišťuje logistiku. Distributor není školitel ale obchodník. Jeho úkolem je prodat a dodat. Je placen ze své marže (přirážka na jeho nákupní cenu od výrobce) na produktu. Je úsměvné mít něco proti mzdě zaměstnanci, na to by nepomyslel ani Marx ve svém Kapitálu.
Výrobce nemá žádnou možnost cenu regulovat. Volný trh je volný trh. Pokud si jeden velkoobchod vytvoří marži 100%, je to jeho strategické rozhodnutí. Jiný velkoobchod to nabídne kontrastně za jedno 1% zisku, je to jeho rozhodnutí.
Za těch 30 let už jsme si mohli všimnout, že máme různé výrobce a různé distributory. Jako odběratelé si mezi nimi vybíráme dle osobního vztahu s nimi, podle souvisejících služeb co poskytují a samozřejmě podle kondic (poskytovaných slev).
A tak někdo je zajímavý tím, že něco prodává bez svého zisku. Aby ne, když ho nikdo nezná. Jiného rádi kupujeme i přes nejvyšší cenu, protože nám pomáhá, kde může. A tak se tvoří hodnota produktu a následně jeho cena.
A tento vzorec platí obecně v celém obchodním spektru. Občas se někdo snaží to "ofejkovat nějakou zkratkou", ale dosáhne maximálně krátkodobého výsledku. Elektronaut ví, že je nutné se dívat na obchodní transakce v B2B z hlediska dlouhodobé udržitelnosti. A ne, že dostanete za odměnu propisku, igelitku, pivo a buřt!
