Jak vyrobit elektromagnetický zkoušeč pro test rotorů ručního nářadí?
František Janeček:
Jestli jste to nikdy neviděl, podívejte se na
https://www.youtube.com/watch?v=Lupq3Y5NRbE
https://www.youtube.com/watch?v=JduwgrM7gVg
Když tam budete hledat, najdete jich více, různá provedení od skoro profi až po takové, které bych se bál vzít do ruky.Bohužel komplet dokumentace tam není ale za pokus to stojí.
Martin Kurka:
Když vezmete trafo 230/24V a necháte si udělat 4 "V" řezy na pokosové rozbrušovaí pile, tak budete mít zkoušečku pro velké i malé rotory.
Při řezání je nutné krýt vinutí tenkým plechem a před řezem stáhnout plechy k sobě svěrkou, aby se netřepily a řez byl co nejhladší a nejvybroušeněj ší - aby se plechy mezi sebou v řezu nezkratovaly (mají jednu stranu lakovanou).
Pak je dobré na řezu volné plechy prosytit mezi sebou epoxidovým lepidlem a stáhnout při tvrzení lepidla lehce svěrkou (epoxidové lepidlo má největší pevnost je-li ve vrstvě 0,1mm).
Pokud použijete svorníky (šrouby) na spojení plechů hotovými děrami v jádru, obalte je izolací (bužírkou apod.) aby nezkratovaly plechy mezi sebou a pod matičky dejte izolační podložky.
Vinutí pro 230V se nepoužije.
Pro měření do vinutí se použije jen 24V vinutí. Doporučuji do série s ním dát ampérmetr.
Přípravek napájet z dalšího trafa nejlépe se 2 sekundárními vinutími 230/ 12V/24V a provozní vypínač pro lehké pootáčení testovaným rotorem dát na 24V stranu. A nedoporučuji se při měření dotýkat komutátoru holou rukou.
Jako každá vzduchová cívka je tester bez vloženého rotoru teplotně přetěžován. snažte se mít magnetický obvod testeru vždy uzavřený.
Před měřením rotoru je dobré se změřit, jestli některé lamely (cívky rotoru) nemají svod na kostru, to je pak další měření zbytečné. Stejně je zbytečné, když se podíváte na lamely a je tam nejméně jedna z nich vypálená. Pak je tam záviťák tutový, nebo není dobře nakontaktovaný drát do vinutí rotoru. Lamely by se měly před měřením proškrábnout.
Po testu záviťáku planžetou (třeba pilovým listem) se měří, kolik dává rotor napětí mezi sousedními lamelami. Je- li napětí nulové, je tam nějaká cívka rotoru přerušená.
Martin Kurka:
Asi takto
Peter Munka:
Zatial nikto nespomenul bezpecnostne hladisko, ak tam vinutie na 230V zostane, pri napajani povodneho sekundaru napatim blizkym tomu, ake navrhol vyrobca, bude na povodnom primare celkom tvrde a nebezpecne napatie. Sice vo forme izolovanej siete, ale drzaa sa toho oboma rukami by som nechcel.
Václav Třetí:
Jak obvykle s kol. Kurkou souhlasím, tak nyní budu částečně oponovat. 24V trafo upravené vyřezáním jádra se při provozu na 24V bude silně přehřívat. V tomto případě bych doporučil napájet pouze těmi 12V.
Obecně k diagnostice těchto motorků. Velké množství problémů bývá doslova vidět a dianostika pomocí takovéhoto elektromagneti ckého zkoušeče je zbytečná. První před rozebráním motorku je dobré ho zkusit spustit na menší napětí. Pokud je v zařízení měkký rozběh nebo regulace otáček, tak ty je třeba vyřadit z cesty napájení. U síťových motorků začínám obvykle na 24V a postupně zvyšuji až ke 100 až 120V. Pokud se motorek točí při malém napětí pomalu, tak bývá slyšet kolísání obrátek, zajímavé je také sledovat, zda a kdy začne komutátor nadměrně jiskřit. Už zde se dá všelicos odhalit, pokud máme nějaké zkušenosti.
Pak při rozebírání motorku je dobré sledovat poškození kartáčů (uhlíků) a také zda v domečcích nedrhnou. Po vyjmutí kotvičky je třeba důkladně prohlédnout komutátor, ovšem hned po vyjmutí před jakýmikoliv pokusy ho čistit, orovnávat a prořezávat. Základními znaky vadného rotoru jsou barevné změny mezi jednotlivými lamelami, nestejnoměrné a nepravidelně vypálené izolační mezery, houbovité opálení povrchu některých lamel, nadzdvižené lamely a samozřejmě vypadané lamely - to už je ovšem extrém. O tom jak se kotva přehřívala napoví izolace v drážkách, zda je zhnědlá nebo u moderních plastových provedení natavená.
Nejen kotvička musí být vadná. Občas se zjistí závada statorů. Většina universálních motorků má statorové cívky identické, jejich vizuální kontrola odhalí přehřívání až spálení spolehlivě, mezizávitové zkraty se hledají hůře, v tom pomáhá ohmmetr pro měření malých odporů se čtyřvodičovým připojením. U většiny motorků bývá potřeba měřit odpor v rozsazích do 2 a do 20 Ohmů, ovšem s rozlišením na miliOhmy nebo jejich desítky. Kdo má možnost měřit indukčnost v potřebném rozsahu, získá ještě výraznější výsledky.
Diagnostika závad universálních komutátorových motorků vyžaduje nejen znalosti, ale zejména zkušenosti. Dovolím si tvrdit, že na opravě prvního takového motorku si bez pomoci zkušenějšího kolegy každý vyláme zuby. Pokud řešíte závadu jednoho kusu stroje, nemá cenu se o to bez patřičného vybavení pokoušet a ani si vybavení pořizovat. V takovém případě se chce obrátit na někoho, kdo je schopen diagnostiku udělat. Něco to bude stát, ale bude to rychleší a spolehlivější.
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana
[*] Předchozí strana