Jak vyrobit elektromagnetický zkoušeč pro test rotorů ručního nářadí?
Jiří 23:
Dostal jsem se k problému jak změřit rotor u kladiva Makita, ale na měřění cívek je třeba speciální ohmetr, přesto jsem to podstoupil, ale rozdíly jsou neprůkazné. V diskuzi jsem našel, že nejprůkaznější je elektromagneti cký zkoušeč,
ale bohužel jsem žádný detailní návod nenašel. Chtěl bych poprosit, pokud ho někdo máte jestli by jste nemohli sdělit
jak a z čeho je vyroben.
Jiří Schwarz:
To už je spousta let, co se jedno číslo modrého AR věnovalo motorům a byl tam i nějaký návod na takový přístroj...
Václav Třetí:
Zařízení není nijak složité, ale výroba je poměrně pracná a vyžaduje pečlivost. Třeba je jádro trafa EI a trafodrát. Podle velikosti kotviček, které chceme zkoušet, použijeme EI jádro z transformátoru na 100 až 300W. I-čka z jádra nebudeme potřebovat. Plechy E je třeba co nejpřesněji rozstříhat ve středové části napůl - získáme tedy plech tvaru hranatého U. Tyto plechy je třeba dále provrtat tak, aby je ve všech čtyřech rozích bylo možné stáhnout svorníky. V otevřené části plechů je třeba udělat otvory pro svorníky kus od kraje, protože plechy bude třeba ještě zastřihnout pod úhlem 45°, aby se vytvořil optimální prostor pro vložení kotvy.
Všechny hrany v místě střihů a otvory pro svorníky je třeba začistit a pak nastříkat oboustraně černým nitrolakem, aby se předešlo vzniku vířivých proudů v jádře. Pak je možná konečná montáž jádra. Kostru cívky pro vinutí je třeba udělat na již nastálo složené jádro, protože ji nelze z jádra demontovat. Vhodný materiál je pertinax nebo sklotextit tloušťky kolem 1,5 mm, též se dá použít materiál na tištěné spoje (Cuprextit, v nouzi i Cuprexkart), veškerá měděná folie se musí odleptat, použijeme jen izolační nosnou desku.
Všechny díly si připravíme, bočnice nasadíme na svazek plechů a teprve pak je můžeme sešroubovat, středové díly cívky vložíme mezi bočnice a vše slepíme epoxidovým lepidlem rovnou na jádře. Po vytvrdnutí budeme navíjet ručně (jinak to jednoduše nejde) vinutí cívky.
Abychom si zjednodušili práci a zařízení bylo bezpečné, navineme vinutí na 12 nebo 24V, podle toho jaké máme k dispozici trafo. Napájecí napětí musí být z klasického transformátoru, tedy s kmitočtem 50Hz, nelze tedy použít žádný spínaný zdroj (jako např. pro halogenové osvětlení). Vinutí vypočteme obdobně jako pro sekundár transformátoru na použité napětí. Počet závitů na 1V získáme vydělením konstanty 45 průřezem sloupku jádra v cm2. Máme li např. jádro 2x4 cm vychází počet závitů 45 : 8 = 5,625 z/1V. Toto číslo vynásobíme napětím, jakým budeme přípravek napájet a konstantou 2. Tím máme celkový počet závitů. Průměr drátu odvodíme z výkonu, jaký by mohlo jádro přenášet ve funkci transformátoru při daném napětí. Proudovou hustotu pro trafodrát volíme 2,5A/mm2. Vývody z cívky opatříme izolačními bužírkami a zapojíme je třeba do lustrsvorky. Jádru s cívkou vyrobíme podstavec z destičky plastu nebo prkénka, aby přípravek spolehlivě stál na stole a na ní přišroubujeme svorkovnici, aby se vodiče nepoškodily při používání. Podstavec přichytíme k jádru za svorníky pomocí kovových úhelníčků. Podstavec ale kovový být nesmí.
Václav Třetí:
Postup zkoušení.
Přípravek připojíme k napájecímu transformátoru a na pólové nástavce v sešikmení do V vložíme zkoušenou kotvičku. Kotvička může být v poměrně širokém rozsahu průměrů, musí však ležet a dotýkat se v sešimení jádro na jádro. Kotvičku pootočíme tak, aby nahoře byla mezera v jádře uprostřed - tedy v nejvyšším bodě. Na mezeru jádra položíme podélně ocelovou planžetu. Zapneme proud a sledujeme, jak se planžeta chová. Pokud je vinutí v daném úseku kotvy v pořádku, tedy nepřerušené a bez mezizávitových zkratů, planžeta jen mírně, téměř neznatelně magnetuje. V případě přerušení nebo mezizávitových zkratů je neklidná až má tendenci odskočit nebo se otáčet a hlučí. Takto postupně zkontrolujeme všechny mezery jádra kotvy. Přípravek při manipulaci s kotvou vypínáme, omezíme tím zahřívání cívky a usnadníme si pootáčení.
Přípravkem lze kontrolovat všechny kotvičky komutátorových stejnosměrných i universálních motorků, které se vejdou do Véčka, tak aby měly dostatečný magnetický kontakt. Např. z motorků stěračů a topení automobilů, el. ručního nářadí, mixerů, vysavačů a dokonce i menších automobilních startérů. Obvykle velice výrazně reagují na přerušení vinutí, u mezizávitových zkratů je reakce různá, závisí na počtu zkratovaných závitů a také na síle vodičů. U vinutí s malým počtem závitů silného drátu obvykle bývá výkon přípravku nedostatečný a problém není znatelný na planžetě, ale je pozorovatelná změna spíše sluchem, obvod je přetížen a hučí.
Jiří 23:
Pochopil jsem, ale přesto, nebyl by náčrt nebo foto?
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana