Do jaké úrovně lze soustružit komutátor motoru?
František Janeček:
Citace: Zdenek Hejčl 22.03.2016, 18:51
Pro fajnšmekry: nejlepší je obrousit lamely na brusce nakulato. ;)
Chladíte to čím? ;)
Šikovný soustružník a dobře nabroušený stranový nůž, s tím mám lepší zkušenosti.Na čištění spár mezi lamelami toho moc nezbude, jen slída.Jak píše pan Kůrka, stáčet komutátor jen proto aby se stočil, nemá smysl.Není-li poškozený, nejiskří a má správnou barvu, nemá smysl do toho šťourat. :)
Zdenek Hejčl:
Brusič si s tím poradil, jen lehounce přibrušoval, lamely nebyly moc zanesené a rovinnost dokonalá.
Pak jen proškrábnout mezery lamel zbroušeným pilovým listem.
Na vysvětlenou, to bylo před více než 30 lety. Náhradní kotvy se nevyskytovaly a brusiči na kulato ještě byli machři...
Dnes to dělá málokdo, spíše nikdo a kotva se dá sehnat. Pokud to není speciál.
Martin Kurka:
Jinak článek o uhlících je od kolegy Kaliny z diskuze http://diskuse.elektrika.cz/index.php/topic,31047.0.html.
Dynamo ve vagónech trpí tím, že se točí oběma směry, takže je problém s polohou komutačních pólů. Ale zase je oproti trakčním motorům vysoko nad tratí, má prakticky ustálený a málo se měnící proudový rozsah, prostě optimální kartáče se na něj dobře určují. A dá se u nich dobře určit typ, aby pracovaly v optimální kontaktní teplotě a dobře se vytvářel tvrdý, lesklý a kluzný povrchový kysličníkový film.
Moc bych se divil, kdyby neexistoval nějaký železniční předpis na přesný typ kartáčů pro konkrétní dynamo.
Ovšem svítí-li ve vagóně polovina žárovek, nebo jezdí-li vagón jen se zhasnutými světly, nebo změní-li se žárovky na LED žárovky či zářivky a nezmění-li se pak typ kartáčů, pak se tvrdý film nevytváří a komutátor se probrušuje.
Optimální chod uhlíků se projeví na komutátoru nádherným temně rudočerným a dokonale lesklým povrchem lamel. Ale docílit toho je machrovina ve výběru kartáčů. A machrovské a pravidelné proškrabávání izolačních mezer. Pokud se proškrabávání nedělá pravidelně, pak dochází k přeskokům až ke kruhovému ohni jako při utržení buzení derivačního motoru. A na konci proškrabání je nutné provést sražení hran lamel. Viz výtah ze článku o uhlících.
Kdysi jsem asi také od Kotnauera četl něco zasvěceného o údržbě komutátorů.
Proškrabávání lamel bylo taky asi na 3 stránky a stáčení na méně stránek než proškrabávání.
Jestli se dobře pamatuji z mládí, soustružníci upínali při stáčení havarovaných komutátorů rychloběžné rotory i s nasazenými originálními kuličkovými ložisky a točili rotorem přes srdíčko. Pomaloběžné dávali jen do hrotů.
Martin Kurka:
Na servisáky bych nedal, ptal bych se výrobce motorů. Tam asi nějaké zkušenosti předků o uhlířině komutátorech a údržbě si mohli od starých machrů předat. Je v tom spousta empirických zkušeností, které se dědily a zapomněly. Ale ve staré literatuře se určitě najde ledacos.
Dynam i DC motorů ba i všelijakých amplidynů Ward Leonardů a Ilgnerů bylo nemálo. A k tomu Schragovky a rotační měniče třeba 8V 1000A pro galvanizovny, to už byla komutátorová a uhlíková vyšší dívčí.
Moc bych se divil, kdyby neexistoval nějaký železniční předpis na přesný typ kartáčů pro konkrétní dynamo.
Kastner Lubomír:
Jeden z kolegů přede mnou se tady zmínil o tom, že mají na skladě uhlíky různé a že je používají spíše podle velikostí. My to řešíme tak, že si uhlíky necháváme dělat přesně na míru. Výrobci zadáme napětí, proudy, výkon, otáčky, délku lanka a velikost očka případně i průměr kolektoru a dostaneme uhlíky přesně na míru. A zatím jsme s tím maxímálně spokojeni. Jen ještě připomenu jde i o správné nastavení držáků uhlíků vůči kolektoru a správný přítlak.
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana
[*] Předchozí strana