Proč se dříve používala pouze dvě měřící trafa?
Martin Kurka:
Ad kondenzátor:
Ano, 3x20A je reálných pro kondenzátor 3x276μF. Bez regulátoru jaloviny a při vypnutí fabriky je trvalé připojení prasárna (úměrná i kvalitě provedení tohoto zapojení) asi i penalizovaná distributorem za kapacitní jalovinu.
Ad přesnost:
Bez propátrání jak jsou elektroměry opravdu zapojené nelze přesně příčinu nesouladu zjistit.
Pokud jsou zapojeny v Aronově zapojení, pak je možné že některý odběr má slušný proud v nulovém vodiči.
Pokud pro nedostatek elektroměrů s 400V cívkou přepojili Aronovo měření na měření v pouhých dvou fázích, pak chybí výsledky odběru ze třetích neměřených fází L2.
Také je možné, že v jednom ze zapojení elektroměrů v Aronově zapojení je chyba, nebo je nějaká napěťová cívka spálená. Tím pádem elektroměr neumí interně odečíst záporný výkon z jedné cívky při odběru z jedné fáze. Což by byl problém u odběru s cosfi < 0,6. Jestli je onen kompenzační kondenzátor připojen až za jedním vývodem, pak cosfí vývodu bude přes 0,6 kapacitních. Pak oněch 7000kWh/ rok (tj.800W trvale) je jen fikce z jedné cívky elektroměru a druhá ji nekompenzuje pro nulový činný příkon. To by opravdu vyústilo v točení elektroměru pro radost.
Tento počet mechanických elektroměrů také nemá zanedbatelnou spotřebu, a ta běží 24/7 i když jsou vývody vypnuty.
Také se stává, že je rozvodna propojená levotočivě a elektroměry pak jsou zapojeny klasicky pravotočivě a tím chybně. Ale podle popisu šín, to zde na levotočivost nevypadá.
Vadaska s měřením sledu fází + měření velikosti napětí na napěťových cívkách elektroměrů + měření proudů klešťákem i při vypnutých odběrech vám řekne více.
Případně i detailní celkové propátrání zapojení elektroměrů, kontrola proudu tekoucího do napěťových cívek (citlivým klešťákem). A zjištění, který elektroměr při nulovém odběru nestojí na značce atd.
Rozmahel Vladimír:
Dejte sem výpočet naměřených hodnot. Převod MTP. Konstanta Xs je 0,1. Naměřený údaj se musí násobit x0,1. Stejně tak, pokud se jedná o velkoodběr, je nutno k naměřeným hodnotám přičíst ztráty, které si distribuce účtuje.
Vít Rotrekl:
Ještě bych podotknul, ten elektroměr je rok výroby 1977, tzn jestli dobře počítám, tak 47 let starý, pravděpodobně bez jakékoliv kalibrace, už jen z tohoto principu může měřit nesmysly.
Měřiče pro fakturaci se kalibrují po 10ti letech, pokud se nepletu.
Pokud podobně starýma elektroměrama, měříte všechny vývody, tak se pravděpodobně nikdy nedopočítáte.
Není to tak dávno, co jsem dělal pomocí analyzátoru/měřiče kvality sítě (CA PEL103). sítě ověření dvou elektroměrů. Jeden přímý a druhý nepřímý (správněji polopřímý). Na každém elektroměru jsem měl analyzátor pověšený cca týden.
Výsledek byl takový že přímý elektroměr měl odchylku cca 3,5% a nepřímého byla chyba 20%, pří spotřebě kolem 300kWh/týden. Oba měřily méně než naměřil analyzátor.
Václav Třetí:
Obecně je dnes nesmysl snažit se provádět měření podružných odběrů elektromechani ckými elměry. I když budou v bezvadném stavu a odpovídat svými vlastnostmi normovým požadavkům v době vzniku, jejich princip činnosti a vlastní spotřeba zanese do měření dostatečnou chybu. Pokud rozpočítáváte spotřebu je vždy třeba, aby byly všechny odběry měřeny a rozpočet se přepočítá v poměru naměřených hodnot. Nejjednodušší řešení je celkovou sumu vyúčtovanou dodavatelem vydělit součtem všech odběrů na podružných elměrech a tím získáte přepočtenou jednotkovou cenu za 1kWh s navázanými poplatky distributorovi . Pak každému odběrateli vyúčtujete podle počtu kWh, které odebral prostým vynásobením. Kontrolu správnosti provedete součtem vyúčtovaných sum všem odběratelům, ta se musí shodovat se sumou zaplacenou dodavateli (s nějakou drobnou nesrovnalostí je třeba počítat s ohledem na zaokrouhlování a pod.)
Rozmahel Vladimír:
To by mohlo platit u malodběru.
Byla zmíněna fabrika. To by mohl být velkodoběr a tam se platí za výkon, aniž se odebere 1kWh. Je to obdoba platu za jistič. Některý podružný odběratel by např. mohl mít odběr s velkým příkonem, ale velmi malou dobou provozu za měsíc. Kvůli němu se ale musí sjednat a platit vysoký výkon. To stojí nemalé peníze. Tím je ale zdražena průměrná kWh všem. On ale může takový vysoký odběr provozovat pouze 1 den v měsíci. Platbou přes průměrnou kWh zaplatí méně než stojí pouhý nákup výkonu. Zbytek platí ostatní podružní odběratelé a co zbyde, jde k tíži toho, kdo platí fakturu.
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana
[*] Předchozí strana