Jak chránit motor a elektroniku rotačního polohovadla před svařovacímu proudem?
Milan Otras:
Ešte by som doplnil informáciu , mechanickú poistku som nemal možnosť nikdy riešiť (neboli peniaze navyše). Vždy som použil driver (regulátor, menič atď) s možnosťou nastavenia buď prúdovým alebo momentovým obmedzením. Ak došlo k mechanickému preťaženiu , pohon sa jednoducho zastavil.
Martin Kurka:
TO: Otras
Díky za zkušenosti
V podstatě popisují co jsem zažil ještě v za socialismu, když se v brzdách svařovaly pakny, bubny a kryty čelisťových brzd a tlumiče.
Chlapi měli několik zlepšováků, které izolovaly svařovací obvod, protože přehoření PE v gumovém šňůrovém napájecím přívodu nebývalo vzácné - a důsledky bývaly občas dost divoké. Čistota a pořádek na svařovně nebývala za socialismu dobrá, a odsávání kvalitní, všude vycábraný hydraulický olej, rozprášený olej z tlakového vzduchu díky olejem mazaným pístovým kompresorům bez separátorů oleje atd. Stroje neobsluhovali kvalifikovaní svářeči, ale běžní dělníci a za socialismu nebývala u mnohých technologická kázeň jejich silnou stránkou. Takže i zlepšováky pomohly jen neúplně a stavaly se zkraty přes "zapomenuté" upínky zachumlané svařovací dráty apod.
V podstatě se šlo dvěma metodami. Když byl stroj propojen tak silnými PE dráty k zemničům haly, že to přežilo svařovací poud, svařovací obvod byl nahodile nebo záměrně propojen s PE.
Když ne, tak se izolovalo co to šlo.
Taky byl problém s izolací podavačů svařovacího drátu. Tenkrát to byly hořické svářečky WLSP315 s podávací automatikou. Ač tam elektroniky mnoho nebylo, když se dovnitř dostal svařovací proud, bylo v zařízení horko.
Rušením od oblouku kupodivu celkem nic netrpělo, ale moc elektroniky v zařízeních nebývalo.
Na rotaci obrobku se používaly nejčastěji stěračové motorky. Daly se dobře brzdit, otáčky regulovat PWM, pojistka určovala max. moment a v automobilním průmyslu to byl spotřební a vždy dostupný materiál.
Na asynchronní motory byly za socialismu bilance, musely se pro civilní použití objednávat 5 let dopředu a s převodovkou i dříve... Ani nevíte, jak jsem rád, že už je to pryč.
Na rotační přívod proudu se dávalo nejméně o jeden uhlík více, než bylo potřeba podle výpočtu. Vyšlo to levněji než demontáž kroužku, přesoustružení a přeleštění. Technologicky se muselo zvládnout i elektrické napojení kroužku na přípravek. Velký proud jej ohříval a měď / bronz se rozpínala a smršťovala.
Pro mne jsou tyto zkušenosti spíš dávné retro, něco jste mi připomněl, něco si možná pamatuji už špatně, nebo neúplně - byl jsem tehdy technik elév se skořápkou na zadeli.
Milan Otras:
Vážený pán Kurka. Veľmi pekne ďakujem za nostalgické spomienky. Milo ste ma poťešili a snažil som sa vžiť do doby , ktorú ste opisovali a priznám sa aj ja som rád že dostupnosť komponentov je kdesi inde ako kedysi. VLSP 315 som cca 15 rokov dozadu poznal dosť dobre. Oproti ním boli ešte výkonnejšie VSP600. Na oboch týchto zváračkách som sa veľa naučil. Boli to zváračy kde udávaný výkon bolo možné trvale odoberať asi takmer pri 100% zaťažení. Čiže energia do nemoty. Prevodovky v podávačoch boli plnené olejom a keď povolili tesnenia , masntota spojená s prachom a okujami zváracieho drôtu začali znečisťovať vnútorný priestor podávača. Ale aj prevodovka v podávači bola tak predimenzovaná , že aj keď vlastne išla nasucho bez oleja ,nebol problém všetko išlo ďalej.
Navigace
[0] Index zpráv
[*] Předchozí strana