Kolik rozdílů najdete mezi bytovou rozvodnicí v roce 1950 a dnešní?
Tým Elektrika:
#EH: Elektroměrová deska a přístroje uvnitř pohledem v roce 1950
Co asi dnes spotřebitelé ví o elektrických zařízeních, které doma užívají? V minulých dobách, kdy elektroinstala ce nebyla tak běžná ani bezpečná, se o ní psalo poměrně hodně. V dnešní digitální době elektroinstala ci spotřebitelé chápou jako samozřejmost bez nějakých tajemství. Ovšem pokud by žádným tajemstvím nebyla, proč by tedy spotřebitelé páchali tolik škod? Podívejme se krátce do historie jak byla v roce 1950 popisována elektrická rozvodná zařízení ...
Zdroj: zde...
Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?
Kolik rozdílů najdete mezi bytovou rozvodnicí v roce 1950 a dnešní?
Ižák Ctibor:
Mnoho užívateľov, hlavne starších jednak na prerábu nemajú, alebo to nepotrebujú, lebo všetko im funguje. Je iné, pokiaľ by si chceli dom, prípadne byt prerábať, pridávajú spotrebiče, prerábajú na inteligentnú inštaláciu,(automatické žalúzie, zabezpečenie, bazén klíma atď.), potom môžeme hovoriť o zastaralej inštalácie, ktorú treba od základu prerobiť. Ja osobne mám ešte v byte rozvod TNC, bez chrániča, v hliníku, ale pokiaľ mi to slúži a všetko mi funguje, nemienim to prerábať. Viem, že mnohí odborníci so mnou nesúhlasia, ale nemám na to z dôchodku. Pokiaľ ma na to okolnosti donútia, pristúpim k prerábke.
Ivan Taraba:
Citace: Redakce portálu Elektrika.cz 24.08.2017, 10:02
Kolik rozdílů najdete mezi bytovou rozvodnicí v roce 1950 a dnešní?
místo mramoru, dřeva, azbestu a keramiky se používají plasty a plechdnešní rozvodnice mají lepší krytí proti dotyku, při obsluze téměř nehrozí riziko dotyku živé částidnešní rozvodnice obsahují více přístrojů a více okruhů, dříve bývalo běžné rozdělení instalace na světla, zásuvky a někdy bojlerpřístroje se zmenšují, například vypínač na 3x60A z padesátých let byl pěkný "macek"dnešní rozvodnice jsou estetičtější než dřevěné elektroměrové desky z laťovek, avšak pamatuji v jednom bytě krásnou elektrorozvodn ou skříň s dřevěnými ozdobnými dveřmi a mosazným kováním, snad ještě z doby monarchie, tu skříň jednoho dne elektrikář rozštípal a vypáčil ze zdi a nahradil ošklivou lacinou plastovou rozvodnicí na omítku. Holt pokrok za každou cenu.elektroměry už v bytových rozvodnicích nejsou, ale že by se ty distribuční oproti starým příliš zmenšily, to bych neřekl
Radek Sestak:
můj rozvaděč - 1962
jeden byt v Plzni - padesátá léta
Vladimír Štemberg:
V roce 1950 bylo v převážné části Prahy síťové napětí 120 V. Bylo to napětí sdružené, fázové napětí se nepoužívalo. V rozvodnách byla distribuční třífázová trafa z 3x3 nebo 3x6 kV na 3x120 V. Střed trafa byl na sekundární straně uzemněn přes pojistku. která byla často spálená, ale to nevadilo, protože v zásuvce bylo stále sdružené napětí 120 V. Jednotlivé fáze měly při spálené pojistce proti zemi nedefinované napětí, které se někdy i měnilo podle počasí a izolačního stavu sítě. Zásuvky měly už tenkrát ochranný kolík, ale ten nebylo kam připojit, síť 120 V nebyla nulovaná. Kolík se tedy někdy připojoval samostatným drátem na vodovod, většinou ale zůstal nezapojený.
Typická jednofázová instalace v pražském bytě vypadala takto: Na chodbě bytu byla dřevěná rozvodná deska, na ní elektroměr, pod ním dvoupólový hlavní vypínač. Jističe sice už tenkrát existovaly, ale jejich použití nebylo obvyklé. Elektroměr a hlavní vypínač byly plombované olověnými plombami. Nad elektroměrem byly na stejné desce pojistky, většinou 6 nebo 10 A. Pojistky byly již jako dnešní vložky s keramickou hlavou, ale někde ještě byly staré pojistkové vložky, které měly dole závit E27 a šroubovaly se přímo do soklu bez hlavy. Viděl jsem i vložky pro vícenásobné použití, které měly 6 tavných drátků a nahoře otočný keramický přepínač. Když se jeden drátek přepálil, přepnulo se na jiný. Pojistky byly v keramických soklech po dvou, protože se jistily obě fáze. Pojistkových dvojic bylo několik podle velikosti bytu, nejčastěji 2 dvojice. Jištění bylo podle místností, na 1-3 mistnosti jedna dvojice pojistek. Jistily se společně světelné i zásuvkové okruhy. Pojistkové sokly měly jako spodní kontakt mosazný šroub, takže bylo možné do soklu vložit pojistku libovolné hodnoty. Keramické spodky s barevným rozlišením ampéráže pojistky se teprve začínaly používat. Kde procházely vodiče dřevěnou deskou, byly v desce keramické nebo skleněné průchodky. Propojovací vodiče byly zásadně měděné, ale mnohem tenčí než dnes. Byly izolované gumou a opředené bavlnou, která byla napuštěná něčím černým, snad asfaltem v něčem rozpuštěným. Strašně to špinilo ruce.
Kde byl v bytě elektrický boiler, byla rozvodná deska větší a byly na ní ještě samostatné pojistky pro boiler a mechanické spínací hodiny s elektrickým natahováním. Ty spínaly boiler rovnou bez stykače v noci od 22 do 6 hodin. Když se hodiny zpozdily nebo předešly, což se vždy dřív nebo později stalo, spínaly boiler jindy. Boiler měl obvykle těleso 800 W. Později, když se už tělesa na 120 V přestala vyrábět, se boilery osazovaly tělesy 220 V 2400 W. Při napájení 120 V byl přkon tohoto tělesa zase přibližně 800 W.
Mimo Prahu, kde byla už novější instalace 220 V, byly i domovní rozvaděče podobnější dnešním. Jako kluk jsem s oblibou rozebíral přístroje na dřevěných rozvodných deskách, když je elektrikáři při modernizaci vyhodili. Poslední části Prahy byly předělané na 220 V v druhé polovině 80. let.
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana