Zajímají dnes někoho zkušenosti těch starších?

[Z došlé pošty]

PZP#2 Jak jsme dělali montáž kabelů na stavbě – starý montér vzpomíná
    Kdo dnes komu říká, jak to probíhá na stavbě? Dnešní svět elektromontéra je se zcela jinými materiály, nářadím a jinými okolnostmi. Přesto je dobré vědět, jak byli montéři pečliví kdysi. Ale koho to dnes skutečně zajímá? Učně to nezajímalo ani před půl stoletím a dnes také ne. Třeba až dorostou, tak si rádi připlatí za online besedu u nějaké agentury nebo?
   

    Související ...
    ... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde!
   



   

Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?

   

Zajímají dnes někoho zkušenosti těch starších?

   

[Miroslav Revús]

Viem si živo predstaviť, ako to počas rozhovoru vyzeralo.
Tiež sa dostávam do situácií, kedy sú moje dobre mienené rady ignorované, hoci boli protistranou vyžiadané.

Situácie, kedy sú moje rady nevyžiadané (ja vidím chybu, ale montér nie) sa dajú označiť príslovým "hrach o stenu hádžem".

Všímam si, že dnes sa kvalita elektrických inštalácií až tak nenosí, lebo zvyšuje pracnosť a nie je ju vidieť. Čo nie je vidieť, to sa ťažko hodnotí peniazmi.
Je to asi spôsobené vysokou kvalitou izolácie, ktorá je často najúčinnejším ochranným opatrením v inak sfušovanej inštalácii.

Ale nevzdávam sa a stále som ochotný vysvetľovať, pokiaľ je niekto ochotný počúvať. 

[Miroš Jan]

Miro 

[Miroslav Revús]

...  sa dajú označiť príslovím "hrach o stenu hádžem".

Opravujem hrubku a hanbím sa za ňu :-)

[Juraj Rojko]

V zájmu objektivity je potřeba poznamenat, že nepříjemně často se lze setkat s větou "takto to dělám XY let a nikdo si nestěžoval". Přitom požadavky, technologie i normy se mění a neochota přizpůsobit se rozhodně není zárukou kvalitnějšího výsledku. Zkrátka poslouchat a učit se je potřeba v každém věku a neplatí, že mladší se musí učit od staršího.  

[Milan Hudec]

Největším uměním je vytěžit staříka 5minut před nástupem jeho senility.

[Michal Čeleda]

Když ale nejsou základy ze školy ... Mě učili, že zařízení/zapojení má být nejen funkční a bezpečné, ale že má i nějak vypadat a být přehledné. U stolu je spousta chytřejších než telefon, ale jak je šroubovák v ruce ... 

[Kvita Ladislav]

Opravujem hrubku a hanbím sa za ňu :-)

Myslím, že zrovna zde se za hrubky stydět nemusíte. Ale úplně vás chápu.

[Jan Palička]

Říkal mi kdysi známý truhlář, že byl jako externista požádán, aby v jednom učňáku, kde - jak se jevilo - se budoucí vyučenci většinu volného času poflakovali po dílně zírajíc do mobilů a šklebíc se na výklad postaršího mistra - udělal jakési ne úplně jednoduché polotovary výrobků právě pro výuku těch učňů.

A pak prý zíral, protože skoro všichni učni, když zjistili, že tam někdo něco zajímavého vyrábí, se odpoutali od svých mobilů a šli mu zírat na ruce, ptát se na pracovní postupy a dožadovat se vysvětlení, jak se tohle či onohle dělá.

Takže ono to je také o způsobu předávání zkušeností.... . 

[Jan Franěk]

Takže ono to je také o způsobu předávání zkušeností.... . 

Naprostý souhlas. Setkáváme se s tím i na školeních. Někdo může přednášet o zajímavém tématu a přesto díky jeho přednesu v sále většina spí, nebo kouká do mobilních zařízení. Jiný je vyhlášeným přednášejícím a jeho přednášku si nenechá utéci nikdo z přítomných a předsálí se zcela vyprázdní.

Bohužel někteří velmi dobří přednášející zapadli do určitého stereotypu, kdy už to moc nejde. Zrovna jsem se o tom bavil s kolegou který se zúčastnil školení v Pardubicích a při hodnocení jednoho kolegy z pódia konstatoval (i do oficiálního dotazníku) že díky jeho neustálému vzpomínání na minulost a díky mnoha historkám (mimo téma) stihli probrat z jinak zajímavé přednášky jen slabou půlku. Samotné stránky prezentace bez výkladu bohužel mnoho nemusejí říci. Když jsem vzpomenul jeho jméno, hned řekl ano, to byl on. Hned jsem bohužel věděl o kom povídá

[Martin Babrňák]

těm přednášejícím u kterých většina sálu spí říkáme uspávači hadů.

Si pamatuji jak na střední škole v prvním ročníku jsme měli na základy elektrotechnik y již dosti postaršího učitele. U něj to byl jen samé vzorečky, které se musíme naučit nazpaměť. Žádné informace jak jsou provázané, jak z jednoho mohu odvodit další. jak rozložit jednotku abych si dokázal odvodit vzoreček (třeba Franta BYL) atd. Prostě jen papouškování a snaha si zapamatovat celé A4 na sebe nenavazujících vzorečků.

Ve druháku jsme měli jiného učitele a ten nás za 2 vyučující hodiny naučil víc než ten předchozí za celej rok a stačil mu k tomu obyčejnej trojúhelník a jak si z něj dovodit vše ostatní. Občas do vyučování zamíchal nějakou svou historku (třeba jak pomáhal sousedovy lovit šroubek co mu spadnul do studny pomocí magnetu aby se pak od souseda dověděl, že je ten šroubek vlastně mosaznej:) )