Bývalo dobrým zvykom merať kusový rozvádzač po dokončení a vyhotoviť o tom protokol. Alebo dodať kópiu osvedčenia zo skúšobne. Výrobca ním deklaroval požadované elektrické vlastnosti.
Co bývalo, to bývalo.
Teď výrobce (obecně jakýkoli a čehokoli) musí opatřit svůj výrobek značkou shody. A v případě, že se jde o výrobek u kterého nemusí spotřebitel objektivně vědět jak jej obsluhovat, jak s ním manipulovat, jak jej po skončení životnosti zlikvidovat atd., pak jej musí výrobce nebo prodejce vybavit srozumitelným návodem, pokyny k použití a údržbě nebo jinou dokumentací a to v odpovídajícím jazyce nebo pomocí přesně vymezených symbolů.
To je jeho povinnost.
Jestliže dodá i další doklady nebo označení nad tento rámec, tak se jedná o činnost dobrovolnou, podle které lze mimo jiné usuzovat na jeho serióznost.
Ak ho nemusí prikladať k rozvádzaču, tak ho nemusí ani vyhotoviť. a ak ho nemusí vyhotoviť, tak ako potvrdí, že je vyrobený správne?
Máte pravdu.
Jakým způsobem se výrobce dostal až k označení značkou shody je jeho věc a jeho plná a bezvýhradná odpovědnost. Svůj postup je povinen dokládat příslušným státním kontrolním orgánům a institucím.
Spotřebitel má právo vyžádat si a obdržet Ujištění o existenci Prohlášení o shodě.
A výrobce nebo prodejce má povinnost mu toto Ujištění vydat.
Spotřebitel má dále právo vyžádat si a obdržet vlastní Prohlášení, ale to již oproti úhradě vzniklých nákladů.
Ale jelikož se jedná opět pouze o "papíry", může si je výrobce "vycucat z palce" a spotřebiteli to moc platné není.
A ja ho pri revízii nebudem skúšať na izolačnú pevnosť, na to je výrobca.
To si ani dost dobře neumím představit, jak by se v praxi provádělo.
PS : Aby bylo jasno, mě osobně se tento princip (kdy se nejprve čeká na nějaký problém a teprve potom se řeší) moc nezamlouvá a rozhodně jej neobhajuji.
Ale tak jsou karty rozdány.
Je to asi daň za možnost flexibilní výroby, za obecný nadbytek na trhu a tím i za poměrně značnou pružnost a širokou nabídku trhu.
Na druhé straně si jistě většina z nás pamatuje jak "fungoval" za dob nedávno minulých druhý extrém.
Kdy se povinně všechno zdlouhavě zkoumalo, zkoušelo a přezkoumávalo a pak když už se konečně něco začalo vyrábět, tak se to vyrábělo léta a desetiletí. A že by tehdejší výrobky byly, kromě své zastaralosti, nějak bezpečnější než dnes, o tom pochybuji.