Jsem docela v časovém stresu, tak jsem poprosil Dalibora Šalanského -
dalibor@elektrika.cz o odpovězení, a toto je jeho odpověď:
Takže odpověděl bych asi takto:
mezitím se objevil první diskuzní příspěvek - v něm autor řeší vzdálenost 0,75 m ve vzduchu a 1,5 m ve zdi. Nene, to se počítá jinak. Ale k prvnímu dotazu.
Obvod objektu je 46 m, postačí tedy 3 svody. Nicméně je-li možno a majitel s tím souhlasí, jsou čtyři svody lepší.
K dostatečnému odstupu vedení od svodů:
Je třeba určit výšku, ve které je vedení uloženo, resp. kde se kříží se svodem. Pro výpočet použijeme standardní vzorec, kde za Ki dosadíle 0,04 pro LPL III, Kc lze stanovit z obrázku E.2 v normě ČSN EN 62305 - část 3 Obrázek domku s hřebenovou soustavou a se čtyřmi svody. Hodnota c je jasná (délka hřebenového vedení) a h stanovíme podle výšky, kde se vedení kříží s hromosvodem. Za Km dosadíme 0,5 - zdivo. L bude shodné s h, tedy výška, kde dochází ke křížení. No a vyjde nějaká vzdálenost s, např. 0,15 m. Tím zároveň odpovídám na druhý příspěvek, že není třeba vždy dodržet vzdálenost 0,75 m ve vzduchu a 1,5 m ve zdivu. Tyto údaje pouze určují, že pro zdivo jsou vzhledem k výpočtu obecně horší podmínky než pro vzduch. Zdivo je prostě lepší vodič.
Je-li vedení pod střechou, např. v hřebeni, je třeba za l dosadit hodnotu měřenou po svodu, takže ne kolmo od země po hřeben, ale v podstatě skutečnou délku svodu měřenou až k uzemnění, ne k rovině terénu. U rod. domků není problém, problém je u objektů, které mají tři patra pod zem a až potom uzemnění. Snad je to srozumitelné.
Výpočet dostatečné vzdálenosti pro anténu: zde bychom měli počítat dvě vzdálenosti s a jejich výsledky sečíst. První s se počítá od místa vyrovnání potenciálu (uzemnění) k anténnímu stožáru, zde je pro stanovení Kc opět možno použít výše zmíněný obrázek z normy, kde c je jasné, ale za h bychom měli dosadit délku vedení měřenou od země po nejbližším svodu až k anténnímu stožáru (k místu, kde se vedení nejvíce přiblíží ke stožáru). Takže h může vyjít třeba na 20 m. Pokusím se dosadit do vzorce a Kc mi vychází na 0,37 (dle obrázku E.2). Dostatečná vzdálenost k anténnímu stožáru je po výpočtu vzorce 0,30 m. Druhá vzdálenost se počítá pro anténní stožár samostatně. Je třeba znát jeho výšku, resp. v jaké výšce dojde k přiblížení antén k jímací tyči. Řekněme ale třeba 2 metry. Za Ki dosadím 0,04, za Kc dosadím 1 - jeden svod, za Km dosadím 0,7 (předpokládám distanční vzpěry GFK) a za l dosadím 2 metry. Výsledné s je 0,11 m. Celková dostatečná vzdálenost s pro anténní stožár tedy činí 0,41 m.
Pro přesné určení s pro tento konkrétní objekt bych potřeboval více údajů. Hodnota h není určitě 5,7 m, ale musí se měřit právě celá délka vedení k hřebeni, resp. až k anténnímu stožáru. To znamená, že je třeba znát, i kde bude ant. stožár přesně umístěn.
Jinak co se týká stanovení Kc - skutečně onen obrázek v normě dobře poslouží. Rozdíl v dostatečné vzdálenosti vzhledem k různým Kc se příliš nemění. Jsou to centimetry. Vždy je lepší ponechat rezervu a pomocný jímač umístit co nejdál od anténního stožáru - co to jde. Ona se tím i snižuje indukce.
Snad to takto bude stačit.
Dalibor.
Já pouze dodám, že velmi dobrou pomůckou je SW HROMOSVODY PLUS od Davida Klimši.
Oblast řešení teoretických úvah
Autor
