Když koupím relátko do desky plošných spojů, tak je jasné, že ho musím odrušit, ale stykač na DIN lištu?
Na život a na elektriku není návod, je třeba se stále učit.
Konkurenční boj mezi výrobci je neúprosný a když se podíváte na cenu 9A stykače 500Kč a cenu odrušováku k němu za 300, hned je jasno.
Důsledkem je, že stykače odrušují jen ti, kteří znají důležitost této součástky a většinou stykače odrušené nejsou. Většinou jsou spínány pomocnými relé a pomocnými stykači a moc elektroniky na společných obvodech cívek stykačů nebývá. V průmyslu ani tak nevadí zvýšená úroveň rušení, ale to mnohé elektrikáře nezajímá o nic více než ekologie, hluk a energetická náročnost jejich produktů a zákazníci slyší jen na nejnižší cenu.
Ve výslednici se tudíž odrušováky vyrábí v malých množstvích, ovšem státní zkušebnou a vývojem firmy projít musí pro každou řadu a velikost, takže malá sériovost ústí ve vysokou cenu.
Při tom kdyby byl odrušovák součástí stykače, výrobně by to přišlo na zlomek ceny.
Mírně se na lepší časy blýská u tzv. tichých stykačů a stykačů s "elektronickou cívkou" či tzv nízkopříkonový
ch stykačů (marketingoví tvůrci mají kreativní a bombastické názvy často pro to samé).
Princip je, že jde o stykače s DC cívkou, kde elektronika v okamžiku přítahu cívku napájí vysokým napětím a po přítahu stykače se napětí na cívce PWM modulací sníží na bezpečnou přídržnou hodnotu proudu cívky. Z principu je taková cívka vždy odrušená. Navíc takový obvod pracuje v širokém rozsahu napětí a pro výrobce stykačů je také terno zúžit výrobní řadu cívek na dva typy. A ještě k tomu je takové "elektronické" cívce jedno, jestli na ni přivádíte střídavé či stejnosměrné ovládací napětí.
Přítah pozná elektronika podle charakteristic
kého zubu na napětí či na proudu, protože během přítahu či odpadu se mění při pohybu kotvy indukčnost obvodu - viz obrázek odpadu na odrušené DC cívce.
U střídavého ovládacího napětí zmizí brum stykače, pokud si špatně sedne a zmizí nebezpečí spálení cívky při nedokonalém přítahu kotvy k sobě. A volbou parametrů v elektronickém obvodu se dá seřídit jak rychle stykač přiskočí, stykače pro odporovou zátěž mohou být při přítahu tlumeny a nedělají tolik rámus jako při rychlém přítahu. Je to strategie win-win pro výrobce i pro zákazníka, ale zase je nutno říci, že to jsou prvky navíc a díky tomu spolehlivost stykače může být horší než u klasické cívky. Ale na druhou stranu lze říci, že tomu tak vždy být nemusí.
Autor
