Zánik technické novinařiny: Elektrotechnika bez napětí?
Miroslav Minařík:
Zánik technické novinařiny: Elektrotechnik a bez napětí?
Naše zvyky se díky digitalizaci mění, ačkoliv si to ani neuvědomujeme. Nejsou autoři článků, nejsou přednášející, autoři knih, norem ... vysychá nám kultura v elektrotechnic e. Digitalizace nám umožnila lepší přístup k informacím, snadnější komunikaci a třeba marketingu počítat emoční lajky. Na druhou stranu nás odcizila víc než se předpokládalo. Zábavná tvrzení, že nikdo už nic nečte se stala skutečností. Není totiž co číst. Co se to stalo? Proč se v budoucnu budeme učit z obrázků jako jazykově negramotní? Zde se zamýšlíme nad příčinami ...
Související ...
... článek k tomuto diskusnímu vláknu zde!
Jak byste reagovali na tuto související otázku vy?
Zánik technické novinařiny: Elektrotechnik a bez napětí?
Milan Hudec:
Chybělo trendové, a tím jsou již dlouhodobě porovnávací testy a články autorit oboru.
Testování je drahé, autority nejsou k mání, skrytá inzerce výrobců v podobě odborných článků je snadno prokouknutelná, rady pro laiky jak zapojit lustr tam také nejsou.
Jaromír Táborský:
Popravdě těch co něco do časopisů psali moc nebylo. Většinou to byly technické zprávy nebo pojednání o normách, což s žurnalistikou nemá zase tak moc společného. Ovšem je pravda, že dnes už není co číst. Dnešní trend je se prohlížet obrázky jako v Ikei nebo hejtovat na sockách. Asi nebudu přehánět, když řeknu, že už tu na psaní nikdo nezbyl. Revizní technik možna sesmolí revizní zprávu ale příběh si od něj představit nedokážu. To vše jsou následky digitalizace která se i tady stále opěvuje. Souvislý text tu dokáži asi dva lidé Martin Kůrka a Jan Bocek. Zbytek se honosí všemi možnými znalostmi a tituly ale řádek od nich neuvidíme. A tak určitě časopisy zanikly ale těch, co skutečně uměli psát bylo poskrovnu. Vlastně paní Valentová a pan Širůček. Oba jsem znal. Pan Širůček už zemřel. Vnuk mi vysvětloval, že si vše přečte na sociálních sítích protože stejně nikde nic jiného není. Smutné je, že už nejsou ani ti přednášející. Několik arogantních zlatokopů a hromada komerčních plýtvalů mým časem. Ještě tu zbývá pár dobrých srdcařů ale ti už také stárnou. A já asi odejdu s nimi.
Juraj Rojko:
Asi žiju na jiné planetě. Já jsem zavalený úžasnými texty ze všech oborů které mě zajímají a nejsem schopen přečíst, natož vstřebat, ani promile z promile. Ano, na papíře to už není téměř nikdy a není to většinou česky, ale je toho opravdu neuvěřitelné množství. A není to ani ze sociálních sítí nebo Youtube, i když i tam se při vhodném výběru dají najít zajímavé informace či alespoň inspirace k tomu co se zajímat více. A opravdu se mi nestýská po době, kdy jsem netrpělivě čekal co mi příští měsíc naservíruje např. redakce Amatérského rádia, ačkoli tehdy jsem to vnímal úplně jinak a pečlivě archivoval celé ročníky a knihovna byla k prasknutí naplněná odbornou literaturou. Teď to pomalu požírá popelnice na papír a zůstává pouze výběr z bobulí a i to spíše z nostalgických důvodů. A pokud jde o přednášející, tak možná jich kdysi bylo více, ale i dnes jsou lidé, které je radost poslouchat (namátkou lidé z Dehnu, Eatonu, pánové Hlavatý, Horák...) a leckdy kvůli tomu ani nemusím nikam jít a ještě mi zůstane záznam který si mohu opakovaně přehrát, když si chci něco připomenout nebo lépe pochopit. Opravdu si nemůžu stěžovat. Ovšem chápu pohled pana Minaříka, každá změna někomu život zpříjemní a jinému zkomplikuje a když to komplikuje práci která se dělá srdcem, tak je to obzvlášť nepříjemné.
Miroslav Minařík:
Psal jsem o technické žurnalistice.
Technická žurnalistika není hejtování na sociálních sítích nebo diskusích. Technická žurnalistika není o komerčním oznámení superlativů daného výrobku nebo fotka usměvavých osob na veletrhu. Po časopisech, které obsahovaly přejaté nebo dodané texty marketingu se mi nestýská.
Sám bych si přečetl úvahu, glosu, fejeton, příběh a ne jen fakta technických norem nebo návodů k použití. To se mohu hrabat v ČSN online.
Jak se mezi všemi pohybuji, nepopsaných příběhů, zkušeností a zážitků je tolik, že ve srovnání s tím, co nás dnes zaplavuje, o tom nemůžeme vědět.
Ve spotřebitelské m světě je mnoho influencerů. Ti se zaměřují na konkrétní značky služeb a produktů. Někteří přinášejí i konkurenční srovnání. V našem světě B2B jakoby neutrální pohled bylo něco sprostého. Když se dívám na některá komerční sdělení, vyškrtám zájmena, superlativa, tak z použitelného obsahu moc nezbývá.
Citace: Jaromír Táborský 16.11.2023, 21:49
... Martin Kůrka a Jan Bocek. Zbytek se honosí všemi možnými znalostmi a tituly ale řádek od nich neuvidíme. A tak určitě časopisy zanikly ale těch, co skutečně uměli psát bylo poskrovnu. Vlastně paní Valentová a pan Širůček.
Souhlasím, přidal bych Janu Kotkovou, Jiřího Kohutku a Josefa Košťála. Podotýkám, že je řeč o lidech, kteří umí popsat vlastní myšlenku nebo zkušenost v nekomerčním článku!
Nikdy však nebylo nikým vysvětleno, že výše jmenované osoby musely hodně kmitat aby si mohly napsat alespoň editorial. Tím chci říct, že neutrální sdělení je na tvorbu hodně drahé. Protože to žádný inzerent neplatí. Pokud budete číst neutrální zprávy, pak to píše srdcař, milionář nebo někdo kdo má mecenáše. To je důvod, proč dnešní média žijí z předplatného a ne z inzerce. Jenže na předplatné jsme příliš malá republika.
Navigace
[0] Index zpráv
[#] Další strana