Jak se připojují pohyblivé přívody
Václav Třetí:
Když jsme se vrátili ke staršímu tématu, tak dodám, že v dobách dávnějších se mohla použít i koncovka montovaná, ale měly se zakapat šroubky barvou, aby se zajistila "nerozebirateln ost" - tedy jednoduše řečeno, aby se v tom nikdo nehrabal a nebo, aby bylo vidět, že se v tom hrabal.
Milan Hudec:
Citace: Václav Třetí 13.11.2021, 17:05
Když jsme se vrátili ke staršímu tématu, tak dodám, že v dobách dávnějších se mohla použít i koncovka montovaná, ale měly se zakapat šroubky barvou, aby se zajistila "nerozebirateln ost" - tedy jednoduše řečeno, aby se v tom nikdo nehrabal a nebo, aby bylo vidět, že se v tom hrabal.
Safra, já celý život žiji v přesvědčení, že se barva používala kvůli termosetu (při řádném dotažení praskal), aby byl jemně dotáhnutý šroubek zajištěn před uvolněním.
Kolego, to jste mne dostal :)
Václav Třetí:
Citace: Milan Hudec 13.11.2021, 19:33
Safra, já celý život žiji v přesvědčení, že se barva používala kvůli termosetu (při řádném dotažení praskal), aby byl jemně dotáhnutý šroubek zajištěn před uvolněním.
Tento způsob náhrady flexošňůry pro spotřebiče II. třídy se používal v 70. a 80. létech zejména při použití s vidlicemi typu 5411 a později 5536 a dalšími následujícími obdobnými typy, kde bylo možné snadno demontovat kontakt PE, což se při tomto užití doporučovalo. Tento postup býval publikován ve studijních materiálech pro přípravu elektrotechnik ů ke zkouškám a zmiňoval ho ve svých přednáškách i po roce 1990 ing. Václav Honys. Tyto vidlice mají svrchní díly z termoplastu a používají samořezné šroubky, které se dají dotáhnout bez obtíží a nepovolují se. Barva zajišťuje doopravdy jen "plombu".
Náš požadavek použití flexošňůr pro spotřebiče ve třídě II. nemá ve světě příliš obdobu. U nás se začal vyžadovat v 60. létech, předtím se vyráběly firmou Elektro-Praga vidlice rozebiratelné pro třídu II. dokonce ve dvou provedeních a obě měly ESČ.
Já osobně bych tento sporný požadavek z normy vypustil. Rozebiratelná vidlice třídy II u mnohých spotřebičů nepředstavuje žádné nebezpečí pro obsluhu (stolní lampa, radiomagnetofo n nebo podobné zařízení), za to bych vyžadoval striktně použití flexošňůr v mnoha případech i u třídy spotřebičů I, zejména tam, kde může dojít při manipulaci ke styku vidlice s vodou. Tam to bezpečnostní funkci má, do zavařené vidlice se voda dostat nemůže. Jako příklady lze uvést kuchyňský mixer, rychlovarnou konvici, pračku, myčku a jistě i mnho dalších podobných spotřebičů.
Jan Kelbich:
Citace: Václav Třetí 14.11.2021, 10:38
Já osobně bych tento sporný požadavek z normy vypustil. Rozebiratelná vidlice třídy II u mnohých spotřebičů nepředstavuje žádné nebezpečí pro obsluhu (stolní lampa, radiomagnetofo n nebo podobné zařízení), za to bych vyžadoval striktně použití flexošňůr v mnoha případech i u třídy spotřebičů I, zejména tam, kde může dojít při manipulaci ke styku vidlice s vodou. Tam to bezpečnostní funkci má, do zavařené vidlice se voda dostat nemůže. Jako příklady lze uvést kuchyňský mixer, rychlovarnou konvici, pračku, myčku a jistě i mnho dalších podobných spotřebičů.
Jo, to je rozumný přístup. Jen ten mixer bývá nejčastěji tř. II.
U spotřebičů tř. II, zvláště u jednofázových, nehrozí že by neznalý vrtal udělal nějakou chybu, která by sama o sobě způsobila nějakou závažnou nehodu. Maximálně vybaví chránič. Zato u spotřebičů tř. I je to hned. Takoví vrtalové často ani neznají rozdíl mezi N a PE, neznají jejich barevné značení apod, v 1f domovní zásuvce je podle nich fáze vždy vlevo, přednostní spojení kontaktů také neřeší, o různých typech sítí (TN, IT, TT) také netuší. Takže u tř. I by to nějaký smysl dávalo i z těchto důvodů.
Navigace
[0] Index zpráv
[*] Předchozí strana