Předpisy a normy hovoří o výrobním štítku na rozvaděči poměrně jasně. Ať už se jedná o obsahu informací které MUSÍ poskytnout, tak především o jeho trvanlivosti.
Vždy je nejlepší se na ty poměrně jasné požadavky podívat přímo do normy:
ČSN EN 61439 ed.2, čl. 6.1
Výrobce musí opatřit každý rozvaděč jedním nebo více štítky, označenými
trvanlivě a umístěnými na takovém místě, aby byly viditelné a čitelné, když je rozvaděč instalován a v provozu.
Kontroluje se zkouškou podle 10.2.7 a prohlídkou.
Vlastní zkouška dle 10.2.7 se provádí lakovým benzínem a netýká se pouze výrobního štítku, jak se mnoho lidí domnívá, ale kompletního značení v rozvaděči, tzn. i např. popisů přístrojů nebo popisů na vodičích.
U DBO je zkouška předepsána pouze pro venkovní instalaci. Takže u vnitřní instalace papírový štítek dle mého názoru projde. U ostatních typů se samozřejmě zkouška musí provést a papír zřejmě benzínu neodolá.
V normě je také uvedeno, jaké štítky se podrobovat zkouškám
nesmí. Jedním z nich je "
štítek s vrstveným plastovým povlakem". Přiznám se, že nevím, co si mám pod tím přestavit (např. laminovaný štítek?).
Jenomže na výrobním štítku, neuvádíme normu pro rozvaděče, ale pouze ČSN EN 60 204-1, ed.3 2019.
Pro stojní zařízení podle 60204 není předepsána žádná zkouška odolnosti použitého značení?
