Čo je to za zástrčku bez PE?

[mafiak]

Kde a na čo sa používal tento typ vidlice?
Nájdena náhodou, nemá zdierku na ochranný kolík. Rád pošlem zberateľovi.

[Jans99]

Ta azbuka mluví za vše. Éto sděláno v SSSR. Bývaly i u nás, u vojenské techniky, možná by uvítal retro radio sběratel pro připojení repra do zadních zdířek v šasí radia. Také to tak mám, nevypadá to až tak zle....Nejste-li radiopuritán.. ..

[Michal Čeleda]

Kdysi jsme měli elektromagneti cký zapalovač ke sporáku "сделано в ссср",  který měl něco podobného v plastu. Do našich zásuvek se to nedalo dát (vadil kolík),  tak tam táta udělal dírku aby to šlo. Jenže jí udělal na špatné straně, takže zapalovač měl na těle fázi a při pokusu o zapálení "spadly" jističe. Tak kraje ořezal a bylo to.

[Michal Čeleda]

Něco takového

[Jirka Š. Svejkovský]

Vypadá to jako zástrčka typu C, která se dřív používala v SSSR. Dnes je nahrazena systémem SCHUKO.

Ochranného vodiče něnáda, síť se nezemnila.

[Václav Třetí]

Vypadá to jako zástrčka typu C, která se dřív používala v SSSR. Dnes je nahrazena systémem SCHUKO.

Ochranného vodiče něnáda, síť se nezemnila.

Je to přímo originál, dnes se v nových instalacích používá Schuko, ovšem v pobaltských republikách ho měli již v 80. létech, ovšem také jenom někde.

Ještě říkali: Nas mnogo!

Abychom byli objektivní, tyto zásuvky bývaly také v severských zemích (N, S, F) a také v Holandsku a Polsku. A dodnes tam ve starých instalacích také přežívají!

[Petr Petr]

Ještě k těm od Velkého bratra, opravdu chyběl PE na vidlici, ale každý přístroj měl samostatnoua a masivní svorku na PE - a vše bylo řádně pospojované. Měli jsme kompletní vybavení mikrovlné laboratoře (vše ze svazu, asi 12 masivních plechových skříní),  al vše bylo pospojované desítkou. Ale nevím, jak to bylo s civilními vidlicemi.

[Václav Třetí]

K bezpečnosti sovětských výrobků by se dalo napsat hodně, vezmu jen tři případy, co jsem si právě vzpomněl.

 V 80. létech jsme s manželkou koupili na inserát ze Svobodného Slova mrazák Giočel. Funguje dodnes i když ho již trvale nepoužíváme, ale skoro třicet let běžel stále. Ovšem o bezpečnosti zařízení se hovořit nedalo. Flexo vidlici sice nebylo třeba obrušovat nebo provrtávat, měla již moderní tvar jako u vysavačů a vrtaček (Konturstecker),  takže byla připravena pro použití v našich zásuvkách i v Schuko, ovšem přívodní kablík byl zhruba jako náš YH 2x0,75. Agregát byl výroby DDR a měl na sobě uzemňovací bod i se závitem M4, šroubek a příložka samozřejmě chyběly, karoserie měla zemnící bod v podobě pečlivě zalakovaného pásku přibodovaného poblíž přívodních svorek - takže spotřebič třídy  0. První, co následovalo po vyzkoušení, že funguje, byla výměna za naší flexošňůru CYSY 3x1.

Někdy v 90. létech ke mně přišel známý, abych se mu podíval na radiopřijímač Riga, že má síťový zdroj, ale že na něj nikdy nefungoval. Původně ho měli na neelektrifikov ané chatě, tak na to snad ani hned nepřišli. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil, že obvody síťového zdroje mají vodiče do pájecích bodů jen zastrkané a zahnuté, ale nezapájené! Bezpečnostní nedostatek bylo použití vodičů jak z telefonního kablíku na síťových přívodech uvnitř radia a navíc pečlivě vyvázaných do svazku s vodiči s napájením od baterií. Takže celá síťová část se musela předělat.

Ještě jsem si vzpomněl na napařovací žehličky, ty se velice často vozily z různých služebních cest manželkám. Přívodní kablík slabý, opletený pouze textilií a vidlice přesně jako ta na foto na začátku diskuse, další spotřebič třídy 0. Zajímavé bylo, že co se týkalo funkce samotné, tak bývaly lepší, jak v té době zde prodávané žehličky z DDR a naše první napařovací Eta.

Vojenská a průmyslová zařízení mívala zemnící body, ovšem jak dalece je v SSSR využívali to nevím. Většina těchto zařízení se při dovozu dp ČSSR upravovala na síťové straně a nebo bývala pospojena vnějším pospojením, jak píšete  vy.