Mám zkušenost, že když se to v průběhu práce pokazí, tak je nejlepší to celé odpájet a začít znovu, je to rychlejší než se snažit to opravit.
Pokud se jenom slije cín, mezi 2 vodiči, nebo nožičkami integráče, učili mne jako eléva si vzít třísku z bambusové hůlky obroušenou do špičky na jemném šmirglu. Slitý spoj se mírně prohřeje s přidaným tavidlem a hrotem bambusu se namaluje v roztaveném cínu mezi spoji po holém laminátu čárka. Cín se na laminátu rozpojí a povrchové napětí jej sbalí na hranice vymezené sousedícíni ploškami mědi. Tavidlo zvyšuje povrchové napětí cínu mimo kovy a ději pomáhá. Proto se nesmí pájedlem rozplácnout drátky, to se slije cín přes kovový můstek zase zpět.
Dnes používám běžná bambusová párátka, ale ty třísky ze starých lyžařských hůlek bývaly kvalitnější, tolik se neopalovávaly. Je-li cínu moc, je dobré si jej poodsát odsávacím lankem, nebo v nouzi licnou.
Cín se samozřejmě nesmí přehřát, na to je trafopájka mírně řečeno nešťastný nástroj, správně by se s ní pájet pro profi výrobu vůbec nemělo, dělá co spoj to originál.
Práce s trafopáječkou je jako kroucené spoje , nebo spoje na zátorku. Když se to umí a je v tom dlouhá praxe....
Když se to s trafopájkou někdo učí, tak je to jako u doktorů - i mladí doktoři mají svoje hřbitovy.
U nás se musí přehřátý cín odsát a pacienta lze zachránit, pokud neoloupete měď z laminátu.