Použít ZZ ze zásuvky na kostru rozvaděče jako alespoň jakousi jistotu nebo se na to vykašlat, co bude lepší? Případně pospojovat všechny použité prvky a vykašlat se jen na samotný rack? Jde mi v tomto případě o reálná rizika:(, přičemž třeba dotyk pracovního vodiče 230V přímo na kostru rozvaděče s vysokou pravděpodobnos tí vyloučím (ne, není to správné, ale vyloučím).
Dle mého názoru je hlavní věc pro bezpečnost, aby člověk či jiná živá bytost nespojila místa s rozdílem potenciálů. Proto když bude mít kostra rozvděče stejný potenciál jako vše okolo, není tak důležité napětí na kostře proti napětí dokonalé země kdesi venku.
V případě kontaktu fáze s kostrou rozvaděče, musí kostrou protéci dostatečný proud k vybavení jističe.
Další věc je, že nikam nepřipojené vodiče (kostra) se mohou stát vysílačem kapacitně navázaného rušení.
Když do rozvaděče povedou stíněné kabely (např. televizní anténa), může se po jejich stínění přivést na kostru cizí napětí. Ethernetové transformátory mívají dielektrickou pevnost 1500 V, ale to je kvůli rušení a není to izolace z pohledu bezpečnosti.
Proto pokud je zásuvka v pořádku a není jiná možnost, připojil bych k jejímu PE kostru rozvaděče. Kovové kryty přístrojů budou beztak spojeny s PE svými napájecími přivody, takže potenciál PE se nespolehlivě dostane přes montážní prvky i na kostru rozvaděče. Ať se tedy s PE spojí raději spolehlivě.