Vyhl. platí, zákon také. podle vyjádření JUDr. Dandové na BOZPinfo, mají osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti platit pět let, proto prý není co řešit. Ovšem co noví ucházeči, co změny a §8 pro získání oprávnění, atd.?
Zdá se mi to nedořešené.
Ale dovolte, vážení kolegové, abych se poprvé zapletl trochu do diskuze.
Vzhledem k tomu, že školení a zkoušek se aktivně ve všech směrech účastním již od r. 1970, vrátím se jen krátce do minulosti. Všichni, kdo se školili, nebo byli zkoušení, byli zaměstnanci. Zaměstnavatel to vše měl
v plánu, měl na to rozpočet a měl dokonce i dobré úmysly a samozřejmě i dost času. Školení cca tři dny, ale někdy i týden, zkoušky asi za čtrnáct dnů. Zkoušející aspoň dva cizí, konající jen za svou mzdu. A tak se stávalo, že z 15 zkoušených prošlo jen 5 nebo dokonce 2, zvlášť pokud se u zkoušky objevil jako přihlížející zástupce IBP.
Dnes je hlavním ukazatelem zisk. Je proto samozřejmé, že i přístup se změnil. Zaměstnavatel potřebuje papír. Máš §6, beru tě a dělej. Přitom ti, co kolem toho více "chodíme", bychom za mnohé ruku do ohně nedali.
A podnikatelé? §8? Má, ale opravdu nemá čas studovat podle modulů Ohmův zákon, když už to studoval třeba na VŠ. Samozřejmě, že se z toho všeho stává stále větší formalita. Akreditované komise úroveň
pozvednou, řádně zvednou i ceny, ale myslím si, že podstatu nevyřeší.
Domnívám se, že podstatná zodpovědnost, by měla být ponechána na zaměstnavateli
. Docela dobře je to vystiženo v ČSN EN 50110-1 čl. 4.2.
Současný §5 /už podle dnešní 50 se má dělat po zapracování a ne na závěr školy/ by měl být pro mladé elektrotechnik
y jakýmsi vstupem do tovaryšského období /takovou malou maturitou z bezpečnosti práce/,
§6 získáním kvalifikace samostatný, §7 parťák či mistr. Ale mělo by to být na vůli a uvážení zaměstnavatele
.
Celostátně by bylo oprávněné snad jen doporučené minimum /ochrana před neb. dotykem a bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci/. Své služby samozřejmě mohou nabízet různá školicí střediska a lektoři, ale
rozsah školení a zkoušky pro tyto kvalifikace by měl určovat zaměstnavatel. Vůbec nesouhlasím s názorem, že by se to pak odbývalo. Při pocitu větší odpovědnosti, se najednou ví, že toho či onoho je třeba vzít trochu důkladněji a třeba všem je nutno hlavně připomenout to či ono. A samotné zkoušky? Zkoušet či nezkoušet? Nechal bych to také na vůli zaměstnavatele
. Přece mu nemůže nějaký zákon zakázat přezkoušení vlastního pracovníka , uzná-li to za nutné! A těm, co to nechtějí organizovat sami budou k dispozici poradci, školitelé i zkušební akreditované komise. Ať se předbíhají v nabídce a hlavně v kvalitě. Jsem přesvědčen, že samotní elektrikáři a zaměstnavatelé začnou uvažovat,
má-li cenu jít na nějaké školení, které nestojí za nic, nebo si vybrat to, kde utratit ten peníz stojí za to.
Současný §8, si myslím, že by měl být rozdělen na OSVČ, kteří pracují sami /i když budou využívat Švarc/ a na podnikatelé a organizace zaměstnávající další pracovníky. Pokud by jejich školení a zkoušky měly nějak v určité rozsahu být povinné, pak u prvé skupiny to bude samozřejmě hlavně odbornost, zatímco u druhé by to měly být v prvé
řadě zákony atd. Dnes je trapné zkoušet podnikatele, který má nepředstavitel
né starosti se sjednáváním zakázek, vytvářením nabídek
a celou legislativou, z různých i podružných norem. Ponižující
se mi zdá i vazba podnikatel - RT nebo podnikatel - garant. Nač potřebuje podnikatel garanta, když po získání oprávnění už ho většinou ani neuvidí. Opravdu jen pro získání toho papíru. Podle mého názoru, místo zkoušení, by nejvíce i snaze o zvyšování kvalifikace napomohlo najít a vytvořit systém kontroly provedených služeb včetně patřičných sankcí. Bylo by to mnohém účinnějši, než získávat různá ISA a osvědčení kvality, podložená většinou jen množstvím papíru, draze zaplaceného.
Pravdu mají určitě ti, co říkají, že mnohé už mělo být dávno vyřešeno a že dnes je z toho už dost velký galimatiáš. Mě už to neporazí, ale těch mladých aktivních a schopných, je mi trochu líto.
j.kalus@email.cz