Jaká vidíte pozitiva/negativa v připojování měřidel propíchnutím izolace?

[Miroslav Minařík]

Jaká vidíte pozitiva/negativa v připojování měřidel propíchnutím izolace?

Volal k nám člověk s dotazem na tento způsob měření napětí. Ve světě se používá, ale u nás to u nikoho běžně neviděl. Je celkem logické, že pokud měří odběr elektrické energie, tak musí snímkovat i skutečné napětí. Pokud se nelze připojit na neizolovanou část, pak takový bodec je řešením.

Otázkou je co pak? Jde přece o porušenou izolaci. Může to někdo považovat za dlouhodobé řešení? Možná může být jiný pohled na vedení v uvnitř rozvaděče a jiný na vedení mimo něj.

Jaké myšlenky vás při tomto způsobu napadají?
Mě osobně nepřísluší někomu radit.

[Jirka Š. Svejkovský]

U Profibusu je to obvykle řešení. Prostě do placatýho kabelu zakoušneš krabičku a vturánu máš napájení i data.   

[Jiří Schwarz]

Vše dobré se dá zneužít...
Podobný princip už dokázali použít "pěstitelé zakázané trávy" k černému odběru z kabelu před elektroměrem

[Miroslav Minařík]

U Profibusu je to obvykle řešení. Prostě do placatýho kabelu zakoušneš krabičku a vturánu máš napájení i data.    

Všichni známe princip zářezové techniky. Ale také víme, že je takový zářez znovu nepoužitelný.
Na jednu stranu měříte izolační stav vedení a pak připustíte porušování izolace na libovolných místech vedení bez nějaké opravy? Že, by?
 

[Fuk Tomáš]

Samozřejmě, že v místě, kde je vyžadována nějaká minimální elektrická pevnost izolace, je její propichování (bez následné opravy) absolutně nepřípustné.

[Maroš Klein]

Dosť bude záležať na mieste pripojenia.
Napríklad v rozvádzači pod krytom, kde je ukončenie vodiča v mieste pripojenia napríklad na zbernicu tak či tak bez izolácie, tam porušenie izolácie na vodiči v tomto priestore o pár cm vedľa z dôvodov monitoringu vadiť nemusí.
V iných podmienkach na trase už ale môže byť použitie zakázané.
Nakoniec by to malo skončiť pri návode na použitie.

[Miroslav Minařík]

Samozřejmě, že v místě, kde je vyžadována nějaká minimální elektrická pevnost izolace, je její propichování (bez následné opravy) absolutně nepřípustné.

Tedy tak nějak intuitivně asi nebude jen tak se zapíchnout beztrestně (bez znalostí) do všeho, co vypadá jako kabel. Tedy by použití tohoto způsobu mělo podléhat nějakému pravidlu, že?

[Martin Novák]

Pokud to udela profik, ktery vi co dela a co a kde si muze dovolit, nemam s tim problem. Sam obdobna reseni nekdy pouzivam. Ale udelat to nekde v rozvadeci pristupnem laicke obsluze, to bych rval jak Viktorka u spalvu a vesel za jistou cast tela do priuvanu

P.S. Bylo by hodne zajimavy, pokud by soucasti toho klipu bylo i merici trafo. Docela hodne by to zjednodusilo instalaci mnoha meraku, od nejakeho merice spotreby do baraku az po analyzer site s logovanim...

[František Šohajda]

Ono záleží i co měřím.
Taktové-to měření se používá pro zjištění poruchy vodičů v autoservisech. Cojsem viděl při práci, tak třeba v AUDI takto běžně napichují vodiče ,než zjistí závadu.
Ve slaboproudu bych se toho nebál. Ale v silnoproudu tam to bude problematičtěj ší !
Vlhko, narušení izolace a při měření snížení odporu a podobně.

[Jiří_Hrubý]

V uzavřeném rozvaděči se to může hodit, párkrát jsem byl donucen propíchnout izolaci vadaskou, no a malá dirka by se snad i dala ošetřit Scotchkotem.

[Martin Škopek]

Ve světě se používá, ale u nás to u nikoho běžně neviděl.

Viděl jsem to používat u servisáků výtahů.

Propichovací či zářezové háčky a krokodýlky vyrábí více výrobců (Multi-Contact, Fluke aj.). Já osobně také nějaké vlastním, ale zatím jsem neměl potřebu je použít.

[Václav Třetí]

Mně osobně se to nelíbí a mám k tomu více důvodů. Většinou tam  kde propíchnutí nebude vadit se lze připojit jinde na stejný vodič bez poškozování izolace - např. v rozvaděči. Poškozuje se izolace, což bez následné opravy považuji za fušeřinu a u slabších a slaněných vodičů může docházet k poškození i samotného jádra vodiče.

Propichování slaněných vodičů v autoelektrice je zdroj dalších poruch. Slaněný vodič s narušenou izolací se v daném místě dříve nebo později přeruší, koroze mědi pod izolací je navíc docela záludná a špatně dohledatelná. Také zde zmíněné zářezové spojky v autoelektrice jsou nespolehlivé a v tomto případě k problému přispívá ještě styk dvou rozdílných materiálů (obvykle pozinkovaná ocel s mědí) a stálé chvění.

Velkým omylem servismanů je domněnka, že v kabině vozu není narušení izolace problém, opak je ovšem pravdou, i v kabině dochází ke korozi (kondenzace vlhkosti v zimním období) a u většiny dnešních vozidel se používají vodiče se slabší izolací (úspora materiálu, plasty jsou také drahé a snaha o zmenšení objemu kabelových svazků) a ta pak následně od místa poškození praská a časem i opadává.